Dnes 4. května nastane úplněk, takže po několik následujících dní bude náš nejbližší kosmický souputník dominantním objektem noční oblohy. Nastane tak ideální příležitost k tomu, abychom si všimli, jakou barvu má měsíční světlo.

Průvodci po komplexu proslulé hrobky Tádž Mahal v indické Agře moc dobře vědí, proč za jasných úplňkových nocí nabízejí mimořádné prohlídky. Noci ozdobené bledým měsíčním světlem totiž dodávají této mramorové stavbě nevšední půvab. Čím to, že měsíční světlo propůjčuje noční krajině tak zvláštní, téměř magický vzhled? A jakou má vlastně jeho svit barvu? Básníci často hovoří o stříbřité Luně. Také staří Řekové věřili, že měsíční úplněk představoval bohyni Seléné, která řídila svůj stříbrný vůz tažený dvojspřežím. Odtud možná pochází i alchymistická značka měsíčního srpku pro prvek stříbra. Se stříbrem ovšem měsíční světlo nemá nic společného. Jedná se totiž jen o sluneční světlo odražené měsíčním povrchem a samotný povrch Měsíce je spíše tmavě šedý, podobně jako starší asfalt. Jako zářivě bílý se nám za jasných nocí jeví jen proto, že jeho svit ostře kontrastuje s okolní temnou oblohou.

I když tedy samotný Měsíc není barevný, přesto se na pozemské obloze do různobarevných převleků občas zahaluje. Nejčastěji se zbarvuje do namodralého odstínu, který mu propůjčuje denní obloha. V tomto případě je zabarvení našeho kosmického souseda způsobeno rozptylem slunečního světla v zemské atmosféře, který je zodpovědný i za blankyt denní oblohy. Namodralý odstín ovšem může Měsíci dodat nejen obloha, ale i jemný popel vznášející se v ovzduší, který účinně rozptyluje především červené světlo. Kotouč Měsíce tak získal modrý nádech například díky popelu z rozsáhlých lesních požárů, které propukly v západní Kanadě v září roku 1950. Blankytné zabarvení zapadajícího Měsíce bylo patrné i po velmi silné explozi indonéská sopky Krakatoa v roce 1883.

Ve vzácnějších případech se Měsíc může zbarvit i do zelena. Stačí, aby jeho kotouč pokryla řídká řasová oblačnost, která je zapadajícím Sluncem zbarvena do růžova. Podle mnohých pozorovatelů se takto zahalený Měsíc jeví jako sytě smaragdový. Zelený odstín Měsíce může na pozadí doznívajícího purpurového soumraku způsobit i vulkanický popel ve vysokých vrstvách atmosféry.

S pestrou paletou různých barevných odstínů se velmi často setkáme i na fotografiích Měsíce. Tyto barevné variace ovšem vznikají pouze nastavením barevných režimů v daném fotoaparátu. Reálné podání barev v tomto případě řeší správné nastavení bílé barvy, které dnes najdete v nabídce každého lepšího digitálního fotoaparátu.

Nejčastěji se ovšem měsíční kotouč zabarvuje nízko u obzoru, kdy prochází nejmocnější částí zemské atmosféry. Pří průchodu měsíčního světla zemskou atmosférou se totiž nejvíce rozptylují paprsky modré (krátkovlnné), zatímco červené (dlouhovlnné) procházejí bez citelných ztrát. Ze stejného důvodu také obraz zapadajícího nebo vycházejícího Měsíce postupně odmodrává a jeví se nám spíše nažloutlý, oranžový až temně rudý.

Tip: Východ a západ Měsíce - časy východů a západů Měsíce pro následující dny


Namodralé zabarvení Měsíce na denní obloze, foto: Pavel Gabzdyl


Zvláštní barevné variace mohou v kombinaci s Měsícem vytvořit i docela běžné červánky, foto: Pavel Gabzdyl