Pozorovatelné byly noční svítící oblaky
Dnes před východem Slunce se na obloze objevil relativně vzácný jev v podobě nočních svítících oblaků. Nejlépe byly pozorovatelné z Krkonoš, kde je zachytily i webové kamery v Žacléři nebo v Babí. Právě v těchto dnech (na začátku léta) jsou v Evropě pozorovatelné v pásu mezi 45 až 75 stupni severní šířky. Nejedná se ovšem o klasická oblaka.
Poprvé pozorovány v 19. století
Noční svítící oblaky byla poprvé pozorovány v roce 1885 po mohutném výbuchu sopky Krakatoa. Tehdy se objevovaly pravidelně i dvě hodiny po západu Slunce a pozorovatele uchvacovaly, neboť se nacházely ve výškách, kde se již klasické oblaky tvořit nemohou. Na zemi již byla úplná tma, ale na obloze zářily již dávno zapadlým sluncem osvícené oblaky.
Ledové krystaly
Lidé si jejich vznik tehdy spojovali s výbuchy sopek a přisuzovali ho prachovým částicím v atmosféře. Pozdější výzkumy ovšem ukázaly, že se jedná o velmi malé ledové krystaly, které se usazují na mikroskopických jádrech sopečného nebo meteorického prachu ve výškách kolem 85 km (klasická oblaka se tvoří do výšek 13 km, nemají tedy spolu nic společného). Ledové krystaly se do těchto výšek dostanou buď turbulentní difúzí nebo syntézou vody z atmosférického kyslíku a vodíku.
Pozorování
Noční svítící oblaky jsou pozorovatelné jednu až dvě hodiny po západu nebo před východem Slunce na začátku léta. Každoročně se vyskytují desetkrát až dvacetkrát (zejména v místech, která nejsou narušena světelným smogem). Pozorovateli se jeví jako jemné oblačné závoje, pruhy, víry nebo vlnky, které se projevují stříbřitě šedým světélkováním s modravým nádechem na tmavém pozadí noční oblohy. Noční svítící oblaky jsou někdy též nazývány jako stříbřité oblaky. Připomínají velmi řídkou cirrovitou oblačnost. Právě jejich jemnost a zářivost je při pozorování od cirrovité oblačnosti nejvíce odlišuje.
Noční svítící oblaky dnes ve 3:00 (před východem Slunce) v Babí v Krkonoších (Stachelberg) Zdroj: Humlnet
Výrazné noční svítící oblaky 26. července 2009 v Estonsku Zdroj: Wikipedia
Poprvé pozorovány v 19. století
Noční svítící oblaky byla poprvé pozorovány v roce 1885 po mohutném výbuchu sopky Krakatoa. Tehdy se objevovaly pravidelně i dvě hodiny po západu Slunce a pozorovatele uchvacovaly, neboť se nacházely ve výškách, kde se již klasické oblaky tvořit nemohou. Na zemi již byla úplná tma, ale na obloze zářily již dávno zapadlým sluncem osvícené oblaky.
Ledové krystaly
Lidé si jejich vznik tehdy spojovali s výbuchy sopek a přisuzovali ho prachovým částicím v atmosféře. Pozdější výzkumy ovšem ukázaly, že se jedná o velmi malé ledové krystaly, které se usazují na mikroskopických jádrech sopečného nebo meteorického prachu ve výškách kolem 85 km (klasická oblaka se tvoří do výšek 13 km, nemají tedy spolu nic společného). Ledové krystaly se do těchto výšek dostanou buď turbulentní difúzí nebo syntézou vody z atmosférického kyslíku a vodíku.
Pozorování
Noční svítící oblaky jsou pozorovatelné jednu až dvě hodiny po západu nebo před východem Slunce na začátku léta. Každoročně se vyskytují desetkrát až dvacetkrát (zejména v místech, která nejsou narušena světelným smogem). Pozorovateli se jeví jako jemné oblačné závoje, pruhy, víry nebo vlnky, které se projevují stříbřitě šedým světélkováním s modravým nádechem na tmavém pozadí noční oblohy. Noční svítící oblaky jsou někdy též nazývány jako stříbřité oblaky. Připomínají velmi řídkou cirrovitou oblačnost. Právě jejich jemnost a zářivost je při pozorování od cirrovité oblačnosti nejvíce odlišuje.
Noční svítící oblaky dnes ve 3:00 (před východem Slunce) v Babí v Krkonoších (Stachelberg) Zdroj: Humlnet
Výrazné noční svítící oblaky 26. července 2009 v Estonsku Zdroj: Wikipedia
Encyklopedie počasí
Přečtěte si další články z naší rozsáhlé encyklopedie počasí, která shrnuje poznatky o meteorologii a počasí. Pochopíte řadu základních meteorologických prvků a způsob vytváření předpovědí počasí.
