Skleníkový efekt a jeho význam
Skleníkové plyny jsou hlavními faktory podílejícími se na takzvaném skleníkovém efektu. Tento proces je pro nás životně důležitý, protože jím vysvětlujeme ohřívání naší planety. Pokud by skleníkové plyny neexistovaly, průměrná teplota Země, která je nyní uváděna jako 15 °C, by se snížila až k -18 °C, což by pro naši existenci mělo zřejmě likvidační účinek. Skleníkové plyny snadno propouštějí sluneční záření k povrchu Země, ale ztěžují jeho únik zpět do vesmíru, což má za následek zmíněné oteplování. Hlavním skleníkovým plynem, který tvoří zhruba 60 %, je vodní pára. Mezi ostatní řadíme oxid uhličitý, metan, oxid dusný nebo ozón. V posledních letech ale díky lidské činnosti vzrůstá podíl těch, které jsou označeny jako ostatní, a to takovým způsobem, že se Země začíná oteplovat čím dál tím rychleji. Proto je tomuto jevu momentálně věnována celkem vysoká pozornost.
Efekt oteplování Země se podle světové meteorologické organizace (WMO) mezi lety 1990 a 2012 zvýšil o 32 %. Největší vliv na tento fakt má z 80 % oxid uhličitý, dalšími činiteli jsou například metan nebo oxid dusný. V důsledku toho jsme svědky čím dál extrémnějšího počasí, tání ledovců nebo například zvyšování hladiny moře. Podle IPCC (mezivládní panel pro změny klimatu) hodnotící zprávy našeho klimatu by se na konci století měla teplota průměrně zvýšit o 4,6 °C ve srovnání se stavem před průmyslovou revolucí.
Koncentrace skleníkových plynů v atmosféře, zdroj: Wikipedia
Oxid uhličitý
CO2 je jedním z nejdůležitějších plynů podílejících se na globálním oteplování (některé studie ovšem naznačují, že naopak nárůst obsahu CO2 je způsoben nárůstem teplot). Oxid uhličitý je běžnou součástí zemské atmosféry, ale jeho podíl vzrůstá. Uvolňuje se při spalování a jeho koncentrace roste i důsledkem kácení stromů, které jej pohlcují. Je vysoce trvanlivý, tudíž i kdybychom zastavili všechny zdroje jeho zrodu, současná koncentrace se příliš nezmění. Koncentrace tohoto plynu dosáhla celosvětově v roce 2012 393,1 ppm (parts per million - jednotka používající se k určení množství určité látky z celku, de facto v tomto případě vyjadřuje počet miliontin v celkové atmosféře), na některých místech dokonce více než 400 ppm, což je roční zvýšení o 2,2 ppm. Jen pro srovnání, před průmyslovou revolucí dosahovala koncentrace 278 ppm. Očekává se, že symbolická hodnota 400 ppm bude celosvětově překročena v roce 2015 nebo 2016.
Metan
Dalším skleníkovým plynem je metan. Asi dvě pětiny se uvolňují z přírody, například uvolněním ze spodní vrstvy tajícího permafrostu (trvale zmrzlá půda) nebo z termitišť, zbytek produkuje člověk na skládkách, v zemědělství apod. V minulém roce bylo zaznamenáno 1819 ppb (parts per billion, jedna biliontina celku), což je oproti předindustriální úrovni nárůst o 260 %.
Koncentrace metanu ve vyšší troposféře 2011, zdroj: Wikipedia
Oxid dusný
Většina oxidu dusného vnikne do atmosféry z přírodních zdrojů, člověk se na tomto procesu podílí například hnojením nebo průmyslem. Koncentrace tohoto plynu byla loni v atmosféře vyjádřena číslem 325,1 ppb, takže se jedná o meziroční nárůst 0,9 ppb a ve srovnání s obdobím, kdy nebyl tak hojně využíván průmysl, dosahuje zhruba 120 %.
Mezi ostatní plyny, které řadíme mezi skleníkové a u kterých byl taktéž zaznamenán nárůst, patří například sloučeniny fluoru.
Efekt oteplování Země se podle světové meteorologické organizace (WMO) mezi lety 1990 a 2012 zvýšil o 32 %. Největší vliv na tento fakt má z 80 % oxid uhličitý, dalšími činiteli jsou například metan nebo oxid dusný. V důsledku toho jsme svědky čím dál extrémnějšího počasí, tání ledovců nebo například zvyšování hladiny moře. Podle IPCC (mezivládní panel pro změny klimatu) hodnotící zprávy našeho klimatu by se na konci století měla teplota průměrně zvýšit o 4,6 °C ve srovnání se stavem před průmyslovou revolucí.
Koncentrace skleníkových plynů v atmosféře, zdroj: Wikipedia
Oxid uhličitý
CO2 je jedním z nejdůležitějších plynů podílejících se na globálním oteplování (některé studie ovšem naznačují, že naopak nárůst obsahu CO2 je způsoben nárůstem teplot). Oxid uhličitý je běžnou součástí zemské atmosféry, ale jeho podíl vzrůstá. Uvolňuje se při spalování a jeho koncentrace roste i důsledkem kácení stromů, které jej pohlcují. Je vysoce trvanlivý, tudíž i kdybychom zastavili všechny zdroje jeho zrodu, současná koncentrace se příliš nezmění. Koncentrace tohoto plynu dosáhla celosvětově v roce 2012 393,1 ppm (parts per million - jednotka používající se k určení množství určité látky z celku, de facto v tomto případě vyjadřuje počet miliontin v celkové atmosféře), na některých místech dokonce více než 400 ppm, což je roční zvýšení o 2,2 ppm. Jen pro srovnání, před průmyslovou revolucí dosahovala koncentrace 278 ppm. Očekává se, že symbolická hodnota 400 ppm bude celosvětově překročena v roce 2015 nebo 2016.
Metan
Dalším skleníkovým plynem je metan. Asi dvě pětiny se uvolňují z přírody, například uvolněním ze spodní vrstvy tajícího permafrostu (trvale zmrzlá půda) nebo z termitišť, zbytek produkuje člověk na skládkách, v zemědělství apod. V minulém roce bylo zaznamenáno 1819 ppb (parts per billion, jedna biliontina celku), což je oproti předindustriální úrovni nárůst o 260 %.
Koncentrace metanu ve vyšší troposféře 2011, zdroj: Wikipedia
Oxid dusný
Většina oxidu dusného vnikne do atmosféry z přírodních zdrojů, člověk se na tomto procesu podílí například hnojením nebo průmyslem. Koncentrace tohoto plynu byla loni v atmosféře vyjádřena číslem 325,1 ppb, takže se jedná o meziroční nárůst 0,9 ppb a ve srovnání s obdobím, kdy nebyl tak hojně využíván průmysl, dosahuje zhruba 120 %.
Mezi ostatní plyny, které řadíme mezi skleníkové a u kterých byl taktéž zaznamenán nárůst, patří například sloučeniny fluoru.
Encyklopedie počasí
Přečtěte si další články z naší rozsáhlé encyklopedie počasí, která shrnuje poznatky o meteorologii a počasí. Pochopíte řadu základních meteorologických prvků a způsob vytváření předpovědí počasí.
