Faktory ovlivňující rychlost tání sněhu
Polovina března je obdobím, kdy se vlády ujímá jaro a tedy zpravidla i teplejší počasí, které přináší tání sněhu. Zatímco v nížinách už letos sníh roztál před několika týdny, v horských polohách stále leží až kolem jednoho metru sněhu (obr. 1).
Obr. 1 : Výška celkové sněhové pokrývky 14. března v 7 hodin, zdroj: ČHMÚ
Co má vlastně vliv na tání a úbytek sněhu? Faktorů je několik, můžou se vzájemně zesilovat nebo naopak oslabovat. Nejprve zmiňme faktor sesedání sněhové pokrývky. Zatímco čerstvý sníh obsahuje hodně vzduchových bublin, zejména pokud jde o sníh prachový, postupem času vlivem tíže sníh sesedá a tloušťka sněhové pokrývky se zmenšuje, ačkoliv může panovat celodenní mráz. Tento faktor samozřejmě vede jen k poklesu tloušťky sněhu, jeho celkové množství a stejně jako voda v něm obsažená se ale nemění, ty mění až následující faktory.
Jedním z nich je sublimace – jev, kdy dochází k přímému přechodu vody z pevného skupenství (sníh) do plynného (vodní pára ve vzduchu). K tomuto jevu dochází vždy, když není vzduch nad sněhovou pokrývkou nasycen vodní párou. Zvlášť pozorovatelný je tento proces při slunečných a současně ledových dnech. Protože se ale při sublimaci spotřebovává energie, dochází k ochlazování sněhové pokrývky. Nejde proto o příliš efektivní proces úbytku sněhu.
Obr. 2: I při mrazivém a slunečném počasí klesá tloušťka sněhu – jednak vlivem sesedání, jednak vlivem sublimace
Pokud teplota vzduchu stoupne nad 0 °C, dochází k tání sněhu – to je tím efektivnější, čím výše nad nulou je nejen vlastní teplota vzduchu, ale i teplota rosného bodu (tedy teplota, jakou by vzduch získal při nasycení beze změny tlaku vzduchu). Při tání jde o přechod z pevného do kapalného skupenství. Čím je vzduch teplejší, tím rychleji sněhová pokrývka odtává. Na tomto místě je ale nutné zmínit i vliv větru – teplý vzduch se totiž při kontaktu se sněhovou pokrývkou ochlazuje, čímž se stává těžším. Tento chladný vzduch pak izoluje sněhovou pokrývku od teplejších vrstev vzduchu a proces tání se výrazně zpomalí nebo i zastaví. Pokud ale fouká vítr, vzduch se promíchává a do kontaktu se sněhem se dostává podstatně větší objem teplého vzduchu a tím se tání sněhu významně urychluje.
Nejefektivnějším žroutem sněhu je ale déšť (pokud má teplotu nad nulou) – díky velké tepelné kapacitě vody totiž dodává sněhové pokrývce velké množství energie, které se může použít na přechod z pevné do kapalné fáze, jinými slovy na tání.
Obr. 3: Déšť, vítr a vysoké teploty – velký nepřítel sněhu
Z výše uvedeného vyplývá, že největším nepřítelem sněhové pokrývky je výrazná obleva, při které vydatně prší a vše doprovází silný vítr. V takovém případě je rychlost tání sněhu až enormní a voda z tajícího sněhu pak může rychle zvedat hladiny potoků a řek.
Ostatně otázka případných povodní z tajícího sněhu je aktuální právě na přelomu zimy a jara a k tomu je důležité vědět nejen, kde leží kolik sněhu, ale především, jaká je jeho vodní hodnota. Tedy kolik vody by vzniklo jeho úplným roztáním. Aktuálně leží sníh zhruba od výšek kolem 700 až 800 metrů, nejvíc pak na hřebenech Šumavy, Jizerských hor a Krkonoš. A právě tam má taky největší vodní hodnotu – třeba v Krkonoších nad Voseckou boudou je ve 130 cm sněhu obsaženo na 637 mm vody (obr. 4). Podobné množství bychom našli i na Šumavě poblíž Březníku. Celkově leží na území Česka ve sněhu ještě cca 418 miliónů metrů krychlových vody, což v průměru představuje 5,3 litrů vody na každý metr čtvereční Česka.
Obr. 4: Vodní hodnota sněhu v Česku k 13. březnu 2017, zdroj: ČHMÚ
Podle současných prognóz počasí přitom sníh na horách zřejmě ještě pár dnů vydrží, kdy roztaje definitivně, není jednoduché určit – to bude záviset na průběhu počasí. S největší pravděpodobností to ale bude během května.
Obr. 1 : Výška celkové sněhové pokrývky 14. března v 7 hodin, zdroj: ČHMÚ
Co má vlastně vliv na tání a úbytek sněhu? Faktorů je několik, můžou se vzájemně zesilovat nebo naopak oslabovat. Nejprve zmiňme faktor sesedání sněhové pokrývky. Zatímco čerstvý sníh obsahuje hodně vzduchových bublin, zejména pokud jde o sníh prachový, postupem času vlivem tíže sníh sesedá a tloušťka sněhové pokrývky se zmenšuje, ačkoliv může panovat celodenní mráz. Tento faktor samozřejmě vede jen k poklesu tloušťky sněhu, jeho celkové množství a stejně jako voda v něm obsažená se ale nemění, ty mění až následující faktory.
Jedním z nich je sublimace – jev, kdy dochází k přímému přechodu vody z pevného skupenství (sníh) do plynného (vodní pára ve vzduchu). K tomuto jevu dochází vždy, když není vzduch nad sněhovou pokrývkou nasycen vodní párou. Zvlášť pozorovatelný je tento proces při slunečných a současně ledových dnech. Protože se ale při sublimaci spotřebovává energie, dochází k ochlazování sněhové pokrývky. Nejde proto o příliš efektivní proces úbytku sněhu.
Obr. 2: I při mrazivém a slunečném počasí klesá tloušťka sněhu – jednak vlivem sesedání, jednak vlivem sublimace
Pokud teplota vzduchu stoupne nad 0 °C, dochází k tání sněhu – to je tím efektivnější, čím výše nad nulou je nejen vlastní teplota vzduchu, ale i teplota rosného bodu (tedy teplota, jakou by vzduch získal při nasycení beze změny tlaku vzduchu). Při tání jde o přechod z pevného do kapalného skupenství. Čím je vzduch teplejší, tím rychleji sněhová pokrývka odtává. Na tomto místě je ale nutné zmínit i vliv větru – teplý vzduch se totiž při kontaktu se sněhovou pokrývkou ochlazuje, čímž se stává těžším. Tento chladný vzduch pak izoluje sněhovou pokrývku od teplejších vrstev vzduchu a proces tání se výrazně zpomalí nebo i zastaví. Pokud ale fouká vítr, vzduch se promíchává a do kontaktu se sněhem se dostává podstatně větší objem teplého vzduchu a tím se tání sněhu významně urychluje.
Nejefektivnějším žroutem sněhu je ale déšť (pokud má teplotu nad nulou) – díky velké tepelné kapacitě vody totiž dodává sněhové pokrývce velké množství energie, které se může použít na přechod z pevné do kapalné fáze, jinými slovy na tání.
Obr. 3: Déšť, vítr a vysoké teploty – velký nepřítel sněhu
Z výše uvedeného vyplývá, že největším nepřítelem sněhové pokrývky je výrazná obleva, při které vydatně prší a vše doprovází silný vítr. V takovém případě je rychlost tání sněhu až enormní a voda z tajícího sněhu pak může rychle zvedat hladiny potoků a řek.
Ostatně otázka případných povodní z tajícího sněhu je aktuální právě na přelomu zimy a jara a k tomu je důležité vědět nejen, kde leží kolik sněhu, ale především, jaká je jeho vodní hodnota. Tedy kolik vody by vzniklo jeho úplným roztáním. Aktuálně leží sníh zhruba od výšek kolem 700 až 800 metrů, nejvíc pak na hřebenech Šumavy, Jizerských hor a Krkonoš. A právě tam má taky největší vodní hodnotu – třeba v Krkonoších nad Voseckou boudou je ve 130 cm sněhu obsaženo na 637 mm vody (obr. 4). Podobné množství bychom našli i na Šumavě poblíž Březníku. Celkově leží na území Česka ve sněhu ještě cca 418 miliónů metrů krychlových vody, což v průměru představuje 5,3 litrů vody na každý metr čtvereční Česka.
Obr. 4: Vodní hodnota sněhu v Česku k 13. březnu 2017, zdroj: ČHMÚ
Podle současných prognóz počasí přitom sníh na horách zřejmě ještě pár dnů vydrží, kdy roztaje definitivně, není jednoduché určit – to bude záviset na průběhu počasí. S největší pravděpodobností to ale bude během května.
Encyklopedie počasí
Přečtěte si další články z naší rozsáhlé encyklopedie počasí, která shrnuje poznatky o meteorologii a počasí. Pochopíte řadu základních meteorologických prvků a způsob vytváření předpovědí počasí.
