Počasí během katastrofy v Černobylu
V sobotu 26. dubna 1986 explodoval 4. reaktor v atomové elektrárně v Černobylu. Ačkoliv nejhorší důsledky odnesli obyvatelé okolních oblastí na Ukrajině a v Bělorusku (tam skončilo zhruba 60 procent radioaktivního spadu), radioaktivní mrak v následujících dnech postupně zasáhl většinu evropského kontinentu. V době exploze panovalo v okolí Černobylu poměrně silné jižní až jihovýchodní proudění (obr. 1). Tímto větrem byl mrak unášen nejprve nad Skandinávii, kde byly o dva dny později, v pondělí 28. dubna, poprvé mimo území Sovětského svazu (který explozi zpočátku tajil) naměřeny alarmující vysoké hodnoty automatickým systémem u místní jaderné elektrárny nedaleko Stockholmu.
Obr. 1: Povětrností situace nad Evropou 26. dubna 1986 v 7:00 SEČ - tlaková níže nad Černým mořem přinášela nad Ukrajinu jižní až jihovýchodní proudění (výška hladiny 850 hPa – černě a teplota v této hladině - barevně), zdroj: Wetter3.de
Během úterý 29. dubna 1986 se nad střední Evropou vytvořil hřeben vysokého tlaku vzduchu s prouděním od severovýchodu až východu (obr. 2). Kvůli tomu se radioaktivní mrak dostal i nad střední Evropu a zasaženo tak bylo tehdejší Československo.
Obr. 2: Povětrností situace nad Evropou 26. dubna 1986 v 7:00 SEČ (výška hladiny 850 hPa – černě a teplota v této hladině - barevně), zdroj: Wetter3.de
V dalších dnech se vlivem měnícího proudění nad Evropou radioaktivní mrak dále rozšiřoval, přičemž nejvyšší koncentrace nad naším územím byly zaznamenány 30. dubna (tedy alespoň podle modelů šíření tohoto mraku – viz obr. 3).
Obr. 3: Animace šíření radioaktivního mraku po havárii v Černobylu
Jedna věc je ale šíření radioaktivního mraku ve vzduchu a druhá radioaktivní spad na zemský povrch. A právě ten je velmi výrazně usnadněn srážkami, které vymývají kontaminovanou atmosféru. Pokud se podíváme na reanalyzované pole srážek nad Evropou od 29. dubna do 6. května 1986 (obr. 4), je patrné, že největší množství radioaktivního materiálu mohlo být vymyto nad Balkánem a Alpskými zeměmi, částečně i nad jižní polovinou střední Evropy včetně části Česka. Ostatně s tím poměrně úzce koreluje i celkové množství na zemském povrchu deponovaného Cesia 137 (viz mapa).
Obr. 4: Množství srážek (v mm za den) za období 29. dubna až 6. května 1986, zdroj: NOAA
Podíváme-li se podrobněji na území České republiky, byly podle odběrů z poloviny června (kdy již byla prakticky veškerá kontaminace ovzduší deponována) nejhůř zasaženy oblasti v centrální části Česka a severní hory (obr. 5). Hlavní depozice zřejmě proběhla v době srážkových událostí během období 30. 4. až 1. 5. (obr. 6), pozdější srážky už vzhledem k nižším aktivitám v ovzduší přispěly k celkové depozici radionuklidů méně.
Obr. 5: Plošné kontaminace Cesiem 137 v důsledku havárie JE Černobyl, odběry provedeny v období 16. až 18. 6. 1986, zdroj: Suro.cz
Obr. 6: Srážky v ČR za období 30. 4. až 1. 5. 1986, zdroj: Suro.cz
Dodejme, že před 30 lety byly možnosti sledování šíření radioaktivního materiálu v atmosféře jen velmi omezené (bez ohledu na utajování zdroje radioaktivity v počátcích epizody). S vývojem numerických předpovědních modelů během posledních 20 let se ale současně začaly zdokonalovat modely šíření. V dnešní době už tak každé numerické předpovědní centrum zpravidla disponuje i možností výpočtu šíření radioaktivních příměsí v atmosféře. Tyto modely šíření pak můžou být v případě potřeby okamžitě spuštěny a vládní organizace i veřejnost neprodleně informována o potenciálních rizicích dané situace.
Obr. 1: Povětrností situace nad Evropou 26. dubna 1986 v 7:00 SEČ - tlaková níže nad Černým mořem přinášela nad Ukrajinu jižní až jihovýchodní proudění (výška hladiny 850 hPa – černě a teplota v této hladině - barevně), zdroj: Wetter3.de
Během úterý 29. dubna 1986 se nad střední Evropou vytvořil hřeben vysokého tlaku vzduchu s prouděním od severovýchodu až východu (obr. 2). Kvůli tomu se radioaktivní mrak dostal i nad střední Evropu a zasaženo tak bylo tehdejší Československo.
Obr. 2: Povětrností situace nad Evropou 26. dubna 1986 v 7:00 SEČ (výška hladiny 850 hPa – černě a teplota v této hladině - barevně), zdroj: Wetter3.de
V dalších dnech se vlivem měnícího proudění nad Evropou radioaktivní mrak dále rozšiřoval, přičemž nejvyšší koncentrace nad naším územím byly zaznamenány 30. dubna (tedy alespoň podle modelů šíření tohoto mraku – viz obr. 3).
Obr. 3: Animace šíření radioaktivního mraku po havárii v Černobylu
Jedna věc je ale šíření radioaktivního mraku ve vzduchu a druhá radioaktivní spad na zemský povrch. A právě ten je velmi výrazně usnadněn srážkami, které vymývají kontaminovanou atmosféru. Pokud se podíváme na reanalyzované pole srážek nad Evropou od 29. dubna do 6. května 1986 (obr. 4), je patrné, že největší množství radioaktivního materiálu mohlo být vymyto nad Balkánem a Alpskými zeměmi, částečně i nad jižní polovinou střední Evropy včetně části Česka. Ostatně s tím poměrně úzce koreluje i celkové množství na zemském povrchu deponovaného Cesia 137 (viz mapa).
Obr. 4: Množství srážek (v mm za den) za období 29. dubna až 6. května 1986, zdroj: NOAA
Podíváme-li se podrobněji na území České republiky, byly podle odběrů z poloviny června (kdy již byla prakticky veškerá kontaminace ovzduší deponována) nejhůř zasaženy oblasti v centrální části Česka a severní hory (obr. 5). Hlavní depozice zřejmě proběhla v době srážkových událostí během období 30. 4. až 1. 5. (obr. 6), pozdější srážky už vzhledem k nižším aktivitám v ovzduší přispěly k celkové depozici radionuklidů méně.
Obr. 5: Plošné kontaminace Cesiem 137 v důsledku havárie JE Černobyl, odběry provedeny v období 16. až 18. 6. 1986, zdroj: Suro.cz
Obr. 6: Srážky v ČR za období 30. 4. až 1. 5. 1986, zdroj: Suro.cz
Dodejme, že před 30 lety byly možnosti sledování šíření radioaktivního materiálu v atmosféře jen velmi omezené (bez ohledu na utajování zdroje radioaktivity v počátcích epizody). S vývojem numerických předpovědních modelů během posledních 20 let se ale současně začaly zdokonalovat modely šíření. V dnešní době už tak každé numerické předpovědní centrum zpravidla disponuje i možností výpočtu šíření radioaktivních příměsí v atmosféře. Tyto modely šíření pak můžou být v případě potřeby okamžitě spuštěny a vládní organizace i veřejnost neprodleně informována o potenciálních rizicích dané situace.
