Přejít na hlavní obsah
AKTUALITA: Denní maxima i lehce přes 20 °C

Červenec byl globálně nejteplejší v historii měření

Zatímco v Česku byl letošní červenec teplotně nadprůměrný (i když ne tolik jako loňský), globálně, tedy na celé Zemi, se červenec 2016 stal nejteplejším červencem od roku 1880 (od té doby jsou k dispozici v dostatečné kvalitě a hustotě přístrojová měření). Podle organizace NOAA byl červenec 2016 teplejší o 0,87 °C než je průměr za celé 20. století (obr. 1). Globální průměrná teplota 16,67 °C zařadila letošní červenec na čelo průměrných měsíčních teplot vůbec. Jinými slovy, ještě žádný měsíc nebylo na Zemi v průměru takové teplo, jako letos. Důvodem je to, že právě červenec bývá v ročním průměru nejteplejším měsícem roku – může za to fakt, že v té době vrcholí léto na severní polokouli, na které je výrazně víc pevniny než na polokouli jižní – a právě pevnina se ohřívá víc než oceán. Letos byly výrazně teplejšími oblastmi hlavně sever evropské části Ruska, Mongolsko i subtropické části pevnin severní polokoule (obr. 2).

Teplota
Obr. 1: Odchylka průměrné globální červencové teploty vzduchu od průměru 20. století, nahoře celý svět, uprostřed severní polokoule, dole jižní polokoule, zdroj: NOAA

Teploty
Obr. 2: Odchylka průměrné globální červencové teploty vzduchu od průměru za období 1981-2010, zdroj: NOAA

Nahlédneme-li na letošní červenec relativní optikou, pak odchylka +0,87 °C je poněkud menší, než kolik činí zatím největší kladná odchylka za únor 2016 (+1,32 °C, podle organizace NASA), resp. březen 2016 (+1,22 °C, podle organizace NOAA), přesto jde už o 15. (!) měsíc v řadě (od loňského května), který přepisuje tabulky globálních měsíčních rekordů. Aby toho nebylo málo, jde už o 379. měsíc za sebou, který je teplejší než průměr za 20. století. Rekordně teplé bylo navíc také celé 7měsíční období od ledna do července (a překonalo tak dosud rekordně teplé stejné období loňského roku o 0,19 °C, viz obr. 3).

Vývoj teplot
Obr. 3: Vývoj odchylek globální průměrné teploty vzduchu za období leden až červenec vůči průměru za 20. století, zdroj: NOAA

Co je vlastně důvodem opakujícího se přepisování rekordně vysokých měsíčních hodnot? Především působení skleníkových plynů uvolňovaných do atmosféry lidskou činností, které vede k oteplování planety. Na přelomu roku tomu menší měrou pomáhal i jev El-Niño. Ten už ale skončil a podle všeho nás v příštích měsících čeká chladnější fáze La-Niña, která by mohla přerušit zmíněnou (zatím) 15měsíční řadu rekordně teplých měsíců. Přesto je velmi pravděpodobné, že se letošní rok stane globálně nejteplejším od začátku měření (hned za minulými roky 2015 a 2014, viz obr. 4).

Vývoj teplot
Obr. 4: Odchylka globální průměrné roční teploty vzduchu od průměru za období 1880-1899 se znázorněnou predikcí (včetně její nejistoty) za letošní rok (zeleně). zdroj: Gavin Schmidt, ředitel Goddardova institutu vesmírných studií spadající pod NASA, zdroj: Twitter

Letošní červenec přinesl i pozoruhodné lokální extrémy – mediálně poměrně často zmiňovaná vlna extrémních veder v jihozápadní Asii přinesla i rekordní teplotu pro celou Asii (a vlastně i východní polokouli), když 21. července naměřila stanice Mitribah v Kuvajtu hodnotu 54 °C (více v článku V Kuvajtu naměřena rekordní teplota. Rekordně teplo bylo také v Íránu, Iráku a v Hongkongu. Zajímavé ale je, že stanice Geo Summit v Grónsku naměřila 31. července teplotu -30,7 °C – jde o vůbec nejnižší hodnotu, která kdy v červenci byla na severní polokouli naměřena. Jinými slovy, potvrzuje se předpoklad, že i v éře ohřívající se planety mohou být dosahovány mimořádně nízké teploty (ale je jich výrazně méně než hodnot rekordně vysokých).