Úchvatná polární záře aneb tři noci na Islandu
Spatřit polární záře z Islandu není nic těžkého. Přesvědčil se o tom i tým brněnské hvězdárny, který se sem vydal navštívit zdejší planetárium a vědecká centra.
Pokud toužíte spatřit polární záře, měli byste se vydat někam na sever. Do oblastí tzv. aurorálních oválů, které se vinou okolo magnetických pólů naší planety Země. Jde o místa, kudy se podél magnetických silokřivek zemského pole svezou polapené nabité částice slunečního větru až do naší atmosféry. Právě tady, ve výškách od 100 do 80 kilometrů, dochází k polárním zářím. Pravda, můžete se vydat i na jih, ale to máme poněkud z ruky. Jako vhodné lokality se proto pro nás středoevropany nabízejí severní oblasti Skandinávie – norská souostroví Vesterály a Lofoty, finské i švédské Laponsko nebo Island.
Na Islandu jsme počátkem letošního dubna strávili celkem šest nocí. I když jsme s ohledem na islandské počasí příliš nedoufali, že se nám poštěstí polární záře sledovat, pro jistotu jsme zvolili ubytování, které se nacházelo daleko od větších měst. Což ostatně není na Islandu žádný velký problém. Jako pozorovací základnu jsme si proto zvolili osamocený dům asi 20 kilometrů západně od nechvalně proslulé sopky s nevyslovitelným jménem Eyjafjallajökull.
První noc ze 4. na 5 dubna nám štěstí nepřálo, bylo úplně zataženo. Hned následující večer se ale hned po setmění objevil nad západním obzorem nápadný světlý pás – polární záře. Ti z nás, kteří ještě jasnou polární záři nikdy neviděli, neskrývali své zklamání. Bezbarvý, pozvolna se měnící světelný pruh ani zdaleka nepřipomínal divoký rej barev, jaký často můžeme obdivovat na časosběrech. Ti z nás, kteří však už jasnou polární záři několikrát zažili, věděli, že to může být mnohem lepší. Bohužel, toho večera už nebylo.
I když jsme na Islandu po následující dny zažili prosluněné dny, na večer se obloha pokaždé překryla hustou oblačností. Naše okno do vesmíru se tak nakrátko otevřelo až v noci z 8. na 9 dubna. I když bylo jasno necelých třicet minut, mohli jsme pozorovat velmi jasnou září tančící nad západním obzorem. K dynamickému pohybu se tentokrát konečně přidaly i barvy – nejen na snímcích, ale i při pohledu očima. Od zelené po žlutou.
Ta pravá nebeská podívaná se odehrála až následující noc. Nasvědčovalo tomu nejen vhodné počasí, ale i aktuální předpověď. Krátce po půlnoci se nejprve od východu k západu vinul po obloze nazelenalý pruh, ze kterého místy pršely různobarevné sloupy. Když už to vypadalo, že představení skončí, rozhořely se nám přímo nad hlavami různobarevné smyčky, které velmi rychle měnily tvar, jas i barvy. Od té chvíle už polární záře barvila nebe až do samotného svítání.
Vyplatí se tedy sledovat polární záře i z Islandu, který leží o poznání jižněji než oblíbené skandinávské destinace? Rozhodně ano!
Spíše slabší záře z první noci, Pavel Gabzdyl / Hvězdárna a planetárium Brno
Záře z 9. na 10. dubna, Pavel Gabzdyl / Hvězdárna a planetárium Brno
Hvězdy, polární záře, meteor a islandské sopky, Pavel Gabzdyl / Hvězdárna a planetárium Brno
Polární záře za svítání, Pavel Gabzdyl / Hvězdárna a planetárium Brno
Pokud toužíte spatřit polární záře, měli byste se vydat někam na sever. Do oblastí tzv. aurorálních oválů, které se vinou okolo magnetických pólů naší planety Země. Jde o místa, kudy se podél magnetických silokřivek zemského pole svezou polapené nabité částice slunečního větru až do naší atmosféry. Právě tady, ve výškách od 100 do 80 kilometrů, dochází k polárním zářím. Pravda, můžete se vydat i na jih, ale to máme poněkud z ruky. Jako vhodné lokality se proto pro nás středoevropany nabízejí severní oblasti Skandinávie – norská souostroví Vesterály a Lofoty, finské i švédské Laponsko nebo Island.
Na Islandu jsme počátkem letošního dubna strávili celkem šest nocí. I když jsme s ohledem na islandské počasí příliš nedoufali, že se nám poštěstí polární záře sledovat, pro jistotu jsme zvolili ubytování, které se nacházelo daleko od větších měst. Což ostatně není na Islandu žádný velký problém. Jako pozorovací základnu jsme si proto zvolili osamocený dům asi 20 kilometrů západně od nechvalně proslulé sopky s nevyslovitelným jménem Eyjafjallajökull.
První noc ze 4. na 5 dubna nám štěstí nepřálo, bylo úplně zataženo. Hned následující večer se ale hned po setmění objevil nad západním obzorem nápadný světlý pás – polární záře. Ti z nás, kteří ještě jasnou polární záři nikdy neviděli, neskrývali své zklamání. Bezbarvý, pozvolna se měnící světelný pruh ani zdaleka nepřipomínal divoký rej barev, jaký často můžeme obdivovat na časosběrech. Ti z nás, kteří však už jasnou polární záři několikrát zažili, věděli, že to může být mnohem lepší. Bohužel, toho večera už nebylo.
I když jsme na Islandu po následující dny zažili prosluněné dny, na večer se obloha pokaždé překryla hustou oblačností. Naše okno do vesmíru se tak nakrátko otevřelo až v noci z 8. na 9 dubna. I když bylo jasno necelých třicet minut, mohli jsme pozorovat velmi jasnou září tančící nad západním obzorem. K dynamickému pohybu se tentokrát konečně přidaly i barvy – nejen na snímcích, ale i při pohledu očima. Od zelené po žlutou.
Ta pravá nebeská podívaná se odehrála až následující noc. Nasvědčovalo tomu nejen vhodné počasí, ale i aktuální předpověď. Krátce po půlnoci se nejprve od východu k západu vinul po obloze nazelenalý pruh, ze kterého místy pršely různobarevné sloupy. Když už to vypadalo, že představení skončí, rozhořely se nám přímo nad hlavami různobarevné smyčky, které velmi rychle měnily tvar, jas i barvy. Od té chvíle už polární záře barvila nebe až do samotného svítání.
Vyplatí se tedy sledovat polární záře i z Islandu, který leží o poznání jižněji než oblíbené skandinávské destinace? Rozhodně ano!
Spíše slabší záře z první noci, Pavel Gabzdyl / Hvězdárna a planetárium Brno
Záře z 9. na 10. dubna, Pavel Gabzdyl / Hvězdárna a planetárium Brno
Hvězdy, polární záře, meteor a islandské sopky, Pavel Gabzdyl / Hvězdárna a planetárium Brno
Polární záře za svítání, Pavel Gabzdyl / Hvězdárna a planetárium Brno
