Super, modrý a ještě k tomu rudý úplněk?
To, co nás čeká poslední lednový den, se údajně stává jen jednou za zhruba 150 let. Nastane prý super, modrý a ještě k tomu rudý úplněk. Věřte však, že Země se nepřestane otáčet, řeky se nevylijí ze svých koryt a na obloze bude svítit docela obyčejný úplněk.
Nejprve si musíme ozřejmit pár základních pojmů. Pokud už jsou vám všechny jasné, můžete rovnou přeskočit k poslednímu odstavci. Začněme superúplňkem. Superměsíc (ani superúplněk) není oficiálním astronomickým termínem. Poprvé toto označení použil astrolog Richard Nolle v roce 1979, který superměsíc definoval jako nov nebo úplněk, který je od Země ve vzdálenosti 360 000 kilometrů a bližší, což je 90 % jeho nejbližší možné vzdálenosti. Proč si však zvolil zrovna 90 %? To nikdo neví.
Letošní druhý lednový úplněk podle této definice skutečně pro některé obyvatele naší planety super bude. Po superúplňcích ze 3. prosince 2017 a ze 2. ledna 2018 bude dokonce třetím superúplňkem v řadě, i když tím nejméně super. Oproti prosincovému a prvnímu lednovému úplňku totiž bude o nějakých čtyři tisíce kilometrů dál: přesně 358 994 km.
Je tu ale ještě jedno ale. Druhý lednový úplněk nastane ve zhruba 13 hodin světového času, kdy u nás bude Měsíc pod obzorem. K vzdálenosti Země od Měsíce proto ještě musíme připočítat část zemského tělesa, která bude mezi námi a Měsícem. Tím se vzdálenost mezi českým pozorovatelem s Měsícem přehoupne přes 360 tisíc kilometrů (vzpomeňte na definici Richarda Nolleho), a stejně tak se přes tuto hranici dostaneme i v noci, kdy už mezi námi a Měsícem kus Země navíc nebude. Z toho tedy vyplývá, že druhý lednový úplněk při pohledu z České republiky vlastně super nebude!
Pokračujme modrým měsícem. Toto pojmenování samozřejmě s barvou Měsíce nijak nesouvisí. Pořekadlo jednou za modrý měsíc se od roku 1946 po nesprávném výkladu amatérského astronoma Jamese Hugha Pruetta používá pro označení druhého úplňku v jednom kalendářním měsíci. Původně se termín modrý úplněk používal ve farmářských ročenkách ze severní Ameriky už od počátku 19. století pro označení třetího úplňku v jednom ročním období, ve kterém nastanou čtyři úplňky (obvykle jsou tři). Ke dvěma úplňkům za jeden kalendářní měsíc přitom dochází asi 1,5 krát častěji než k modrým úplňkům podle původní definice.
Letos v lednu skutečně nastanou dva úplňky (u nás 2. a 31. ledna), takže modrý měsíc nastane, ale jen podle novější, nesprávné definice. A aby toho nebylo málo, modrý měsíc nebudou mít v lednu všude. Druhý úplněk totiž nastane 31. ledna ve zhruba 13. hodin světového času. Tou dobou už budou mít například na Novém Zélandu první únorový den, takže druhý úplněk letošního roku pro zdejší obyvatele nenastane v lednu, ale vlastně až v únoru.
A jsme u rudého úplňku. Tak někdy bývá přezdíván úplněk, při kterém dojde k úplnému zatmění Měsíce. Proč? Ve chvíli, kdy se měsíční disk zcela ponoří do plného zemského stínu, nezmizí z oblohy úplně, ale většinou získá zvláštní naoranžovělé až rudé zabarvení. Jak je to možné? Země je obklopena rozsáhlou atmosférou a sluneční paprsky se při průchodu zemským ovzduším lámou a dostávají se tak i do plného zemského stínu. A protože je nejvíce rozptylovaná modrá část spektra, zůstává už jen červená složka slunečního světla, která atmosférou prochází bez citelných ztrát. Z toho důvodu se někdy v souvislosti se zatměním mluví o rudém úplňku.
Ve středu 31. ledna 2018 sice dojde k úplnému zatmění Měsíce, to ale od nás neuvidíte. Vychutnají si ho především pozorovatelé z Austrálie, Oceánie a z východní části Asie a Aljašky. U nás tedy lednový úplněk jistojistě vinou zemského stínu nezčervená!
A jsme u konce. Z výše uvedených faktů vyplývá, že pro obyvatele České republiky nebude druhý lednový úplněk ani super, ani modrý (jen podle nové a mylné definice), ani červený. Proto se nás ani netýkají spory o tom, kdy taková kombinace nastala naposled. Jedni tvrdí, že 31. března roku 1866 a druzí, že 30. prosince 1982. Vždy záleží na tom, odkud Měsíc pozorujete a do jaké míry si hrajete s čísly, která vlastně ani žádný výrazný vliv na vzhled Měsíce nemají. Mrzet nás tak ani příliš nemusí to, že na obloze bude většinou zataženo a Měsíc bude nepozorovatelný. To nás ovšem nemusí odradit od toho, abychom si osvěžili základní fakta a abychom se už teď těšili na úplné zatmění Měsíce, které nastane letos 27. července a které bude nejdelším úplným zatměním v tomto století na území Evropy!
Průběh zatmění Měsíce - na našem území se na něj můžeme těšit v červenci, foto: Petr Horálka
Nejprve si musíme ozřejmit pár základních pojmů. Pokud už jsou vám všechny jasné, můžete rovnou přeskočit k poslednímu odstavci. Začněme superúplňkem. Superměsíc (ani superúplněk) není oficiálním astronomickým termínem. Poprvé toto označení použil astrolog Richard Nolle v roce 1979, který superměsíc definoval jako nov nebo úplněk, který je od Země ve vzdálenosti 360 000 kilometrů a bližší, což je 90 % jeho nejbližší možné vzdálenosti. Proč si však zvolil zrovna 90 %? To nikdo neví.
Letošní druhý lednový úplněk podle této definice skutečně pro některé obyvatele naší planety super bude. Po superúplňcích ze 3. prosince 2017 a ze 2. ledna 2018 bude dokonce třetím superúplňkem v řadě, i když tím nejméně super. Oproti prosincovému a prvnímu lednovému úplňku totiž bude o nějakých čtyři tisíce kilometrů dál: přesně 358 994 km.
Je tu ale ještě jedno ale. Druhý lednový úplněk nastane ve zhruba 13 hodin světového času, kdy u nás bude Měsíc pod obzorem. K vzdálenosti Země od Měsíce proto ještě musíme připočítat část zemského tělesa, která bude mezi námi a Měsícem. Tím se vzdálenost mezi českým pozorovatelem s Měsícem přehoupne přes 360 tisíc kilometrů (vzpomeňte na definici Richarda Nolleho), a stejně tak se přes tuto hranici dostaneme i v noci, kdy už mezi námi a Měsícem kus Země navíc nebude. Z toho tedy vyplývá, že druhý lednový úplněk při pohledu z České republiky vlastně super nebude!
Pokračujme modrým měsícem. Toto pojmenování samozřejmě s barvou Měsíce nijak nesouvisí. Pořekadlo jednou za modrý měsíc se od roku 1946 po nesprávném výkladu amatérského astronoma Jamese Hugha Pruetta používá pro označení druhého úplňku v jednom kalendářním měsíci. Původně se termín modrý úplněk používal ve farmářských ročenkách ze severní Ameriky už od počátku 19. století pro označení třetího úplňku v jednom ročním období, ve kterém nastanou čtyři úplňky (obvykle jsou tři). Ke dvěma úplňkům za jeden kalendářní měsíc přitom dochází asi 1,5 krát častěji než k modrým úplňkům podle původní definice.
Letos v lednu skutečně nastanou dva úplňky (u nás 2. a 31. ledna), takže modrý měsíc nastane, ale jen podle novější, nesprávné definice. A aby toho nebylo málo, modrý měsíc nebudou mít v lednu všude. Druhý úplněk totiž nastane 31. ledna ve zhruba 13. hodin světového času. Tou dobou už budou mít například na Novém Zélandu první únorový den, takže druhý úplněk letošního roku pro zdejší obyvatele nenastane v lednu, ale vlastně až v únoru.
A jsme u rudého úplňku. Tak někdy bývá přezdíván úplněk, při kterém dojde k úplnému zatmění Měsíce. Proč? Ve chvíli, kdy se měsíční disk zcela ponoří do plného zemského stínu, nezmizí z oblohy úplně, ale většinou získá zvláštní naoranžovělé až rudé zabarvení. Jak je to možné? Země je obklopena rozsáhlou atmosférou a sluneční paprsky se při průchodu zemským ovzduším lámou a dostávají se tak i do plného zemského stínu. A protože je nejvíce rozptylovaná modrá část spektra, zůstává už jen červená složka slunečního světla, která atmosférou prochází bez citelných ztrát. Z toho důvodu se někdy v souvislosti se zatměním mluví o rudém úplňku.
Ve středu 31. ledna 2018 sice dojde k úplnému zatmění Měsíce, to ale od nás neuvidíte. Vychutnají si ho především pozorovatelé z Austrálie, Oceánie a z východní části Asie a Aljašky. U nás tedy lednový úplněk jistojistě vinou zemského stínu nezčervená!
A jsme u konce. Z výše uvedených faktů vyplývá, že pro obyvatele České republiky nebude druhý lednový úplněk ani super, ani modrý (jen podle nové a mylné definice), ani červený. Proto se nás ani netýkají spory o tom, kdy taková kombinace nastala naposled. Jedni tvrdí, že 31. března roku 1866 a druzí, že 30. prosince 1982. Vždy záleží na tom, odkud Měsíc pozorujete a do jaké míry si hrajete s čísly, která vlastně ani žádný výrazný vliv na vzhled Měsíce nemají. Mrzet nás tak ani příliš nemusí to, že na obloze bude většinou zataženo a Měsíc bude nepozorovatelný. To nás ovšem nemusí odradit od toho, abychom si osvěžili základní fakta a abychom se už teď těšili na úplné zatmění Měsíce, které nastane letos 27. července a které bude nejdelším úplným zatměním v tomto století na území Evropy!
Průběh zatmění Měsíce - na našem území se na něj můžeme těšit v červenci, foto: Petr Horálka
