Značné množství skleníkových plynů produkují krávy, v Nizozemsku kvůli tomu mění zemědělství
Probíhající změna klimatu, jejíž dopady pociťujme stále častěji a výrazněji, má celou řadu příčin souvisejících s lidskou činností. Významným zdrojem skleníkových plynů je zemědělství, kde většinu plynů produkuje živočišná výroba (může zhruba za 14-15 procent celosvětové produkce skleníkových plynů). V ní pak dominuje zejména chov krav. Ty při trávení potravy produkují hlavně metan, což je po oxidu uhličitém druhý nejvýznamnější skleníkový plyn (viz článek). A metan se uvolňuje i z hromad hnoje, ve kterých dochází k anaerobnímu trávení. Mimochodem živočišná výroba může asi za 40 procent globálních emisí metanu.
Dalším problémem jsou emise oxidu dusného (N2O), které vznikají z dusíku obsaženého v hnoji během jeho skladování. Uvolňují se rovněž z dusíkatých hnojiv v půdě používaných pro lepší růst pastvy, a taky z kravské moče při jejím rozkladu. I to je důvodem, proč jsou právě krávy, případně obecně živočišná výroba jednou z oblastí, na které je zaměřena pozornost při snižování emisí skleníkových plynů. V této souvislosti je dobré připomenout, že metan má sice podstatně kratší dobu setrvání v atmosféře (asi 12 let), zato mnohem větší oteplovací potenciál na jednotku hmotnosti (asi 28krát). Pro oxid dusný pak doba setrvání přesahuje 100 let a oteplovací potenciál je dokonce 273krát větší než u oxidu uhličitého.
Velmi výrazně se snahy omezení emisí skleníkových plynů ze živočišné výroby projevují v Nizozemsku, které je známo dlouhodobým a masivním chovem skotu (počet krav se pohybuje kolem 1,5 milionů).
Emise metanu (přepočteno na ekvivalent CO2, který má stejný oteplovací potenciál jako daný plyn v horizontu 100 let) podle sektorů hospodářství v roce 2019 v Nizozemsku - hnědě zemědělství, modře odpad, šedě průmysl. Pro srovnání v Česku ekvivalentně vyjádřené emise methanu ze zemědělství dosahují jen necelých 3 milionů tun (a celkově je u nás zemědělství až na třetím místě), zdroj: ourworldindata.org
Tamní vláda se dokonce rozhodla k radikálnímu kroku – víc než 11 tisíc farem má být zcela zavřeno a dalších 17 a půl tisíc výrazně snížit množství chovaného skotu. Mezi další cíle patří omezení intenzivního farmaření a přechod k udržitelným „zeleným“ farmám. Tamní kabinet vyčlenil 25 miliard eur na snížení emisí dusíku v rámci zemědělského průmyslu do roku 2030 s konkrétními cíli v jednotlivých oblastech. Kromě snížení emisí skleníkových plynů je vedlejším důležitým cílem zvýšení biodiverzity výrazně umělé krajiny v této nížinaté zemi. Tomu má mimo jiné napomoci taky snížení produkce moči, která ve formě dusičnanů značně zatěžuje půdu a spodní vody. Tyto cíle ale mezi farmáři vyvolávají – vcelku logicky – značné protesty. Řada z nich proto doufá v technologickou pomoc. Existují už například pračky vzduchu a roboti na zametání exkrementů ve stodolách, ředění hnoje vodou nebo využití krmení s nižším obsahem bílkovin, které taky může snížit emise skleníkových plynů. Rozrůstají se i bioplynové stanice, které umožňují část vznikajících alespoň užitečně spotřebovat ve formě výroby energie. Zatím jsou ale tyto nové technologie a postupy samy o sobě drahé anebo málo rozšířené, aby s nimi bylo možné dosáhnout podobně ambiciózních cílů, jako snížením počtu dobytka.
Plány na výrazné snížení počtu chovaného dobytka vyvolávají v Nizozemí značné protesty farmářů, zdroj: en.wikipedia.org
Jeden z důvodů, proč chce nizozemská vláda výrazně snížit počty chovaných krav, souvisí s relativně pomalým snižováním emisí, které zaostává za tempem a cíli Evropské unie, hlavně pak v otázce oxidu dusného. V tomto směru se ale budou muset přizpůsobit i další oblasti hospodářství – zejména pak průmysl a doprava. Nizozemí má přitom jednu z nejhustších dálničních sítí, obrovské letiště Schiphol v Amsterodamu nebo rozsáhlý přístav v Rotterdamu.
Emise oxidu dusného (přepočteno na ekvivalent CO2, který má stejný oteplovací potenciál jako daný plyn v horizontu 100 let) podle sektorů hospodářství v roce 2019 v Nizozemsku - modře zemědělství, červeně průmysl, zeleně odpad. Pro srovnání i v Česku je hlavním zdrojem N2O zemedělství, ale takto vjádřené emise dosahují necelých 4 milionů tun, zdroj: ourworldindata.org
Dalším problémem jsou emise oxidu dusného (N2O), které vznikají z dusíku obsaženého v hnoji během jeho skladování. Uvolňují se rovněž z dusíkatých hnojiv v půdě používaných pro lepší růst pastvy, a taky z kravské moče při jejím rozkladu. I to je důvodem, proč jsou právě krávy, případně obecně živočišná výroba jednou z oblastí, na které je zaměřena pozornost při snižování emisí skleníkových plynů. V této souvislosti je dobré připomenout, že metan má sice podstatně kratší dobu setrvání v atmosféře (asi 12 let), zato mnohem větší oteplovací potenciál na jednotku hmotnosti (asi 28krát). Pro oxid dusný pak doba setrvání přesahuje 100 let a oteplovací potenciál je dokonce 273krát větší než u oxidu uhličitého.
Velmi výrazně se snahy omezení emisí skleníkových plynů ze živočišné výroby projevují v Nizozemsku, které je známo dlouhodobým a masivním chovem skotu (počet krav se pohybuje kolem 1,5 milionů).
Emise metanu (přepočteno na ekvivalent CO2, který má stejný oteplovací potenciál jako daný plyn v horizontu 100 let) podle sektorů hospodářství v roce 2019 v Nizozemsku - hnědě zemědělství, modře odpad, šedě průmysl. Pro srovnání v Česku ekvivalentně vyjádřené emise methanu ze zemědělství dosahují jen necelých 3 milionů tun (a celkově je u nás zemědělství až na třetím místě), zdroj: ourworldindata.org
Tamní vláda se dokonce rozhodla k radikálnímu kroku – víc než 11 tisíc farem má být zcela zavřeno a dalších 17 a půl tisíc výrazně snížit množství chovaného skotu. Mezi další cíle patří omezení intenzivního farmaření a přechod k udržitelným „zeleným“ farmám. Tamní kabinet vyčlenil 25 miliard eur na snížení emisí dusíku v rámci zemědělského průmyslu do roku 2030 s konkrétními cíli v jednotlivých oblastech. Kromě snížení emisí skleníkových plynů je vedlejším důležitým cílem zvýšení biodiverzity výrazně umělé krajiny v této nížinaté zemi. Tomu má mimo jiné napomoci taky snížení produkce moči, která ve formě dusičnanů značně zatěžuje půdu a spodní vody. Tyto cíle ale mezi farmáři vyvolávají – vcelku logicky – značné protesty. Řada z nich proto doufá v technologickou pomoc. Existují už například pračky vzduchu a roboti na zametání exkrementů ve stodolách, ředění hnoje vodou nebo využití krmení s nižším obsahem bílkovin, které taky může snížit emise skleníkových plynů. Rozrůstají se i bioplynové stanice, které umožňují část vznikajících alespoň užitečně spotřebovat ve formě výroby energie. Zatím jsou ale tyto nové technologie a postupy samy o sobě drahé anebo málo rozšířené, aby s nimi bylo možné dosáhnout podobně ambiciózních cílů, jako snížením počtu dobytka.
Plány na výrazné snížení počtu chovaného dobytka vyvolávají v Nizozemí značné protesty farmářů, zdroj: en.wikipedia.org
Jeden z důvodů, proč chce nizozemská vláda výrazně snížit počty chovaných krav, souvisí s relativně pomalým snižováním emisí, které zaostává za tempem a cíli Evropské unie, hlavně pak v otázce oxidu dusného. V tomto směru se ale budou muset přizpůsobit i další oblasti hospodářství – zejména pak průmysl a doprava. Nizozemí má přitom jednu z nejhustších dálničních sítí, obrovské letiště Schiphol v Amsterodamu nebo rozsáhlý přístav v Rotterdamu.
Emise oxidu dusného (přepočteno na ekvivalent CO2, který má stejný oteplovací potenciál jako daný plyn v horizontu 100 let) podle sektorů hospodářství v roce 2019 v Nizozemsku - modře zemědělství, červeně průmysl, zeleně odpad. Pro srovnání i v Česku je hlavním zdrojem N2O zemedělství, ale takto vjádřené emise dosahují necelých 4 milionů tun, zdroj: ourworldindata.org
