Přejít na hlavní obsah
AKTUALITA: Většinou ledové pondělí, v noci na zítřek často silný mráz

Rok 2024 se stal globálně nejteplejším v historii přístrojového měření

Rok 2024 se stal globálně nejteplejším v historii přístrojového měření, tedy minimálně od roku 1850. Překonal přitom dosud nejteplejší rok 2023, a to o více než desetinu stupně. Poprvé roční odchylka vůči předprůmyslovému období 1850-1900 výrazně přesáhla hranici 1,5 °C a činila 1,6 °C (podle agentury Copernicus a Berkley Earth, některé centra uvádějí mírně odlišné hodnoty s určitou mírou nejistoty). Výrazněji se na tom podepsala pevnina, za kterou odchylka přesáhla 2,2 °C, zatímco u oceánů to bylo přes 1,1 °C. Nárůst oteplování pozorovaný v letech 2023 a 2024 byl z historického opravdu extrémní a výrazně přesáhl hodnotu očekávanou na základě trendu oteplování v předchozích letech. Lineární trend kopírující víceméně lineárně se zvyšující tempo nárůstu skleníkových plynů, který platil předchozích zhruba 50 let, tak předloni platit přestal, alespoň v krátkodobém horizontu. Dodejme, že historicky nejteplejších 10 roků nastalo během posledních 10 let.

Teplota
Vývoj odchylky globálního průměru teploty vzduchu vůči období 1850-1900, zdroj: climate.copernicus.eu

V loňském roce zaznamenala téměř čtvrtina planety rekordně vysoký roční průměr teploty vzduchu, přičemž častěji to platilo o pevnině (téměř třetina rozsahu) než o oceánech (asi pětina). Zhruba 40 procent světové populace zažilo lokálně nejteplejší rok v dějinách měření, včetně řady oblastí střední a východní Evropy. Nejteplejším se stal loňský rok ve 104 státech. Zajímavé je, že žádné místo na Zemi nemělo rekordně nízkou teplotu vzduchu.

Proč se loňský stal vlastně tak teplým? Nárůst teploty má více příčin, včetně přirozené variability, ale dominantním faktorem zůstává člověkem způsobené globální oteplování především z důvodů nárůstu skleníkových plynů – ostatně jejich úroveň loni dosáhla nového rekordu. Tempo oteplování spojené s nárůstem skleníkových plynů se aktuálně pohybuje kolem dvou desetin stupně za dekádu. Toto tempo do značné míry ovlivňuje dlouhodobý trend, zatímco kratší kolísání má i jiné příčiny.

Určitou část oteplení v roce 2023 lze připsat působení jevu El Niño v Tichém oceánu. V roce 2024 toto El Niño přispělo k oteplování v první polovině roku, v červnu teplá fáze skončila. Zde je nutné ale zdůraznit, že dopady El Niña na globální teploty nastávají často s větším zpožděním oproti dosažení vlastního vrcholu jevu, což napomohlo tomu, že se rok 2024 stal teplejším než rok 2023. Nezanedbatelnou měrou se na zvýšení teploty podílel i rekordně teplý Atlantik – tím se stal už v roce 2023, ale mimořádně vysoké teploty vody přetrvávaly i během loňského roku. Nicméně kolísání teploty v Atlantiku je mnohem obtížněji predikovatelné než nástup fází El Niño a La Niña v Pacifiku.

Rozbor
Příspěvek nejvýznamnějších faktorů k nárůstu globálního průměru teploty vzduchu za posledních 10 let, zdroj: berkeleyearth.org

Malou měrou se na zvýšení teploty podílí kolísání sluneční aktivity, jejíž přibližně 11letý cyklus je nyní blízko svému vrcholu a velmi mírně zvyšuje energii, která k nám dopadá ze Slunce. Současný sluneční cyklus se sice jeví o něco silnější než cyklus předchozí, ale jeho intenzita se blíží průměrům za 20. století. Často se taky zmiňuje vliv mohutné sopečné erupce Hunga Tonga v lednu 2022, která byla bohatá na vodní páru, a naopak chudá na síru. Velké vulkanické erupce přitom obvykle vedou k dočasnému ochlazení kvůli přebytku síry v atmosféře, ale erupce Hunga Tonga mohla místo toho přispět k oteplení kvůli skleníkovému efektu způsobenému „napumpováním“ značného množství vodní páry do horní atmosféry. Celkový účinek erupce Hunga Tonga je nejistý, existují argumenty pro oteplení i ochlazení. Navíc přebytek vodní páry mohl mít těžko předvídatelné nepřímé účinky na dynamiku nebo chemii horní atmosféry. V současnosti zůstává ve vyšších vrstvách atmosféry přibližně polovina vodní páry z původního množství.

Další příčinou oteplení je snížení sírových aerosolů, ke kterému došlo v důsledku zavedení nových mezinárodních pravidel pro námořní dopravu v roce 2020. Tím náhle klesly emise síry z velkých lodí o zhruba 85 %. Toto nařízení bylo zavedené pro ochranu lidského zdraví. Nicméně sírové aerosoly také odrážejí sluneční záření a v důsledku toho mají zchlazující účinek a rovněž můžou působit jako kondenzační jádra napomáhající tvorbě oblačnosti. Tento druhý efekt může být zvláště důležitý v oceánských oblastech kde je dostatek vlhkosti, ale malé množství přirozených kondenzačních jader.

Míra oteplování v posledních dvou letech úzce souvisí s kladnou energetickou bilancí Země, tedy rozdílem mezi tím, kolik energie Země absorbuje od Slunce a kolik následně unikne zpět do vesmíru ve formě tepelného záření. Dokud bude energetická bilance pozitivní, můžeme očekávat, že se Země bude oteplovat i nadále. Od začátku století, kdy se družicově měří složky energetické bilance, byla největší nerovnováha v roce 2023, vloni se mírně snížila. Na této nerovnováze se podílí jak snižování plochy s mořským ledem, tak zejména pokles plochy pokryté nízkou oblačností. To vede ke snížení albeda Země, což ve finále znamená pohlcení většího množství slunečního záření, a tedy větší oteplení. Snížení oblačnosti mohlo nastat v důsledku zmiňovaného snížení sírových aerosolů, ale je možné, že nemalou roli hrají i přirozené procesy a zpětné vazby. Každopádně jde o oblast, která není dosud zcela dobře popsána a vyžaduje tedy pečlivější studium.

Rovnováha
Vývoj množství pohlceného slunečního záření a tepelného záření unikajícího do kosmu ze Země na základě družicových dat, zdroj: berkeleyearth.org

A konečně je důležité zmínit i vliv pozitivní zpětné vazby mezi rostoucí teplotou vzduchu a nárůstem množství vodní páry, která je významným skleníkových plynem.

Závěrem se nabízí otázka, jaký bude letošek, tedy rok 2025. Na základě historických zkušeností a uvážení faktorů, které můžou hrát roli, by letošní rok mohl být přeci jen o něco chladnější než rok 2024. Měl by se totiž uplatnit zchlazující vliv slabé fáze jevu La Niña, i když není vyloučeno, že koncem roku opět nastoupí teplá fáze El Niño. Působení skleníkových plynů se zřejmě zásadně nezmění a pokud vyloučíme nějakou nepředpověditelnou událost typu mohutné sopečné erupce, lze očekávat, že rok 2025 mohl skončit jako třetí nejteplejší v historii pozorování, tedy za roky 2024 a 2023. Na druhé straně, rok 2025 teprve začal, není tedy samozřejmě vyloučeno ani jiné umístění – ať už vyšší nebo nižší.

Vývoj
Vývoj teplotních odchylek (vůči období 1850-1900) od roku 1850 a prognóza odchylky pro letošní rok podle Berkeley Earth, zdroj: berkeleyearth.org