Lovci hurikánů létají přímo do oka hurikánů
V dnešní době, která podporuje rozvoj technických vymožeností a získávání cenných dat, můžeme pořizovat údaje o hurikánech z mnoha zařízení a nosičů. Například z meteorologických stanic se dozvíme, jak silný vítr vane, jak se mění teplota (jedná se ale o měření v jednom bodě), z meteorologických radiolokátorů dostáváme přehled o rozložení a intenzitě srážek, aerologické výstupy informují o vertikální struktuře a družicové snímky upozorňují na strukturu bouře zejména z hlediska horní hranice oblačnosti. V USA však existuje také speciální tým, který se zabývá pozorováním tropických níží z letadel, a to v bezprostřední blízkosti zejména kvůli nutnosti získání přesných a doplňujících informací (tlak vzduchu v centru a rychlost větru) pro přesnější předpověď těchto fenoménů. Říkají si lovci hurikánů (Hurricane Hunters).
První záměrný let do oblasti hurikánu, který prokázal, že i takovéto extrémní podmínky jsou pro letouny a jejich posádky překonatelné, byl uskutečněn už v roce 1943, i když myšlenky o nich se objevovaly již ve třicátých letech. Od roku 1946 se pak pro jednotky vykonávající takové úkoly ujal v USA název Hurricane Hunters. Jedná se o jednotky 53. Weather Reconnaissance Squadron (dále 53. WRS) letectva Spojených států (jediná jednotka na světě věnující se pouze průzkumu počasí), které startují ze základny Keesel v Mississippi a také letouny NOAA (National Oceanic a Atmospheric Administration) s domovskou základnou v Tampě na Floridě. Oblastí zájmu je severní Atlantik a severovýchodní Pacifik. Trasa jejich letu protíná několikrát přímo centrum hurikánu (tzv. oko hurikánu) nejčastěji ve výškách od přibližně 150 m do 3000 m. O nebezpečnosti jejich misí svědčí i pět posádek, které od počátku realizace zmíněných letů zahynuly. Nebezpečí tkví zejména ve velmi silných vzestupných či sestupných proudech v bouři.
Oko hurikánu Katrina (2005) z paluby Hurricane Hunters, Zdroj: Wikipedia
V průběhu historie se v roli letounu zkoumajícího hurikány vystřídalo několik typů letadel. V současnosti slouží jednotce 53. WRS letoun Lockheed WC-130J Super Hercules (s posádkou o celkovém počtu pěti osob - pilot, co-pilot, navigátor a 2 osoby se specializací v oblasti počasí) a na základně NOAA jsou to Lockheed WP-3D Orion a G-IV Gulfstream.
Lockheed WC-130J z 53. WRS, Zdroj: Wikipedia
Posádka je nejprve vyslána na počátku tvorby tropické cyklony vyšetřit, zda se vítr v centru opravdu otáčí v protisměru hodinových ručiček. V další fázi tropické níže již prolétávají samotným okem hurikánu a vyšetřují jeho parametry.
Každé letadlo je vybaveno celou řadou přístrojů (například meteorologickým radarem či mikrovlnným radiometrem), při vlétnutí do samotného oka hurikánu jsou spuštěny sondy měřící zejména maximální rychlost větru a minimální hodnotu tlaku vzduchu při zemském povrchu. Data jsou ihned odesílána prostřednictvím komunikačních družic do národního hurikánového centra, které je vyhodnotí a může upřesnit předpovědi jejich dopadů a předat informace dále kvůli případné evakuaci obyvatel či jiných preventivních opatření. Mise posádek Hurricane Hunters tedy slouží především ke zpřesnění předpovědí tohoto fenoménu.
První záměrný let do oblasti hurikánu, který prokázal, že i takovéto extrémní podmínky jsou pro letouny a jejich posádky překonatelné, byl uskutečněn už v roce 1943, i když myšlenky o nich se objevovaly již ve třicátých letech. Od roku 1946 se pak pro jednotky vykonávající takové úkoly ujal v USA název Hurricane Hunters. Jedná se o jednotky 53. Weather Reconnaissance Squadron (dále 53. WRS) letectva Spojených států (jediná jednotka na světě věnující se pouze průzkumu počasí), které startují ze základny Keesel v Mississippi a také letouny NOAA (National Oceanic a Atmospheric Administration) s domovskou základnou v Tampě na Floridě. Oblastí zájmu je severní Atlantik a severovýchodní Pacifik. Trasa jejich letu protíná několikrát přímo centrum hurikánu (tzv. oko hurikánu) nejčastěji ve výškách od přibližně 150 m do 3000 m. O nebezpečnosti jejich misí svědčí i pět posádek, které od počátku realizace zmíněných letů zahynuly. Nebezpečí tkví zejména ve velmi silných vzestupných či sestupných proudech v bouři.
Oko hurikánu Katrina (2005) z paluby Hurricane Hunters, Zdroj: Wikipedia
V průběhu historie se v roli letounu zkoumajícího hurikány vystřídalo několik typů letadel. V současnosti slouží jednotce 53. WRS letoun Lockheed WC-130J Super Hercules (s posádkou o celkovém počtu pěti osob - pilot, co-pilot, navigátor a 2 osoby se specializací v oblasti počasí) a na základně NOAA jsou to Lockheed WP-3D Orion a G-IV Gulfstream.
Lockheed WC-130J z 53. WRS, Zdroj: Wikipedia
Posádka je nejprve vyslána na počátku tvorby tropické cyklony vyšetřit, zda se vítr v centru opravdu otáčí v protisměru hodinových ručiček. V další fázi tropické níže již prolétávají samotným okem hurikánu a vyšetřují jeho parametry.
Každé letadlo je vybaveno celou řadou přístrojů (například meteorologickým radarem či mikrovlnným radiometrem), při vlétnutí do samotného oka hurikánu jsou spuštěny sondy měřící zejména maximální rychlost větru a minimální hodnotu tlaku vzduchu při zemském povrchu. Data jsou ihned odesílána prostřednictvím komunikačních družic do národního hurikánového centra, které je vyhodnotí a může upřesnit předpovědi jejich dopadů a předat informace dále kvůli případné evakuaci obyvatel či jiných preventivních opatření. Mise posádek Hurricane Hunters tedy slouží především ke zpřesnění předpovědí tohoto fenoménu.
Encyklopedie počasí
Přečtěte si další články z naší rozsáhlé encyklopedie počasí, která shrnuje poznatky o meteorologii a počasí. Pochopíte řadu základních meteorologických prvků a způsob vytváření předpovědí počasí.
