Dnes je světový den oceánů, na klima planety mají největší vliv
Dnešní den (8. červen) je nejen dnem, kdy slaví svátek Medard spojený s jednou z nejznámějších pranostik o počasí, ale rovněž světovým dnem oceánů. Má upozornit na význam oceánů pro život na Zemi. Nedílná a podstatná část tohoto významu přitom spočívá i ve vlivu moří na počasí a na klima.
Oceány jsou totiž hlavním zdrojem vlhkosti pro atmosféru, která se do ní dostává výparem z mořské hladiny. Kondenzací této vlhkosti se tvoří oblaky a životně důležité srážky, které pak vypadávají i na pevninách, odkud se pak řekami vrací voda do moří. Ostatně koloběh vody je téma, kterému se věnuje pozornost už na základní škole.
Příklad explozivní cyklogeneze, tedy mimořádně rychlého prohlubování tlakové níže východně od břehů severní Ameriky v lednu 2018 - energii a vlhkost cyklóna čerpá právě z oceánu, zdroj: NOAA GOES-16
Velmi důležité pro utváření počasí je ale i funkce oceánů jako obrovských zdrojů tepla (v zimním období), resp. propadů tepla (v letním období). Kvůli vysoké tepelné kapacitě vody se totiž teplota oceánů mění v průběhu roku podstatně pomaleji než teplota vzduchu. Proto oceány podstatným způsobem modifikují podmínky počasí ve vzduchových hmotách, které nad oceány proudí – tím taky stabilizují klima na naší planetě. Největší význam mají moře pro charakter počasí na pobřežích, ale i pro nás ve střední Evropě je vliv Atlantiku a ostatních moří kolem Evropy mimořádný. V zimní polovině roku znamená proudění z nezamrzlých moří pro nás v Česku relativně vysoké teploty (a to i při proudění od severozápadu), případně výrazných oblev (proudí-li k nám vzduch od jihozápadu). V letní polovině roku se poměry obracejí, západní oceánské proudění tak bývá příčinou teplotně podprůměrných dní (letošní květen budiž názorným příkladem), zatímco při východním proudění z pevniny bývá i o 10 stupňů tepleji (alespoň přes den).
Oceány jsou tedy zdrojem vlhkosti a tepla. Dvou zásadních přísad pro rozvoj tlakových níží v atmosféře – proto jsme právě nad oceány svědky vývoje těch nejhlubších cyklón, čemuž často napomáhá i příliv studeného vzduch od severu nad teplou vodu, kdy se ještě zvýší teplotní kontrast. Ostatně nejsilnější větrné bouře přinesly do Česka tlakové níže, které postupovaly z Atlantského oceánu – například Kyrill nebo Emma. A bez teplé mořské vody by nevznikly ani cyklony v tropických oblastech.
Nárůst obsahu tepla v oceánech ve svrchních 700 metrech vody podle 4 různých institucí ve srovnání s průměrem 1971-2000 - díky vzrůstající teplotě oceánu je počasí více extrémnější, zdroj: epa.gov
Tyto přirozené vlivy se v posledních desetiletích začínají kombinovat s dopady změny klimatu. Ty se projevují především na zvyšující se teplotě vody v oceánech a mořích. Ostatně oceány pohltí většinu tepla z atmosféry vzniklého kvůli sílícímu skleníkovému efektu (asi 90 procent za posledních 50 let!). Pro představu, o jak velká množství energie jde, uveďme, že svrchní 700metrová vrstva vody za posledních 30 let absorbovala téměř 20 miliard terrajoulů. To odpovídá asi 340násobku celosvětové roční spotřeby elektřiny! Toto teplo se ale projevuje zvýšením hladiny moří, která roste v průměru o 3,3 mm za rok, přičemž tento nárůst za v posledních 40 letech zrychluje (viz mapa ukazující oblasti, kde hladiny oceánů rostou nejrychleji). Z hlediska počasí znamená teplejší vodní hladina moří více energie pro dění v atmosféře – například silnější tropické cyklóny (viz například loňský rok se silnými hurikány Eta a Jóta, které vznikly nad mimořádně teplým Karibikem), ale i hlubší cyklóny se silnějším větrem a intenzivnějšími srážkami v našich zeměpisných šířkách.
Změna hladiny oceánů od roku 1990 do současnosti (podle družicových dat), zdroj: climate.nasa.gov
V neposlední řadě je důležitá i schopnost oceánů absorbovat oxid uhličitý z atmosféry. Od nástupu průmyslové revoluce se v oceánech rozpustilo na 140 miliard tun oxidu uhličitého (většina lidmi do atmosféry uvolněného CO2), což způsobilo snížení pH mořské vody, tedy nárůst její kyselosti. V kombinaci s rostoucí teplotou to už vedlo ke zničení zhruba 50 procent všech korálových útesů (kyselejší voda totiž narušuje schránky korálů). Se současným tempem produkce skleníkových plynů a míry oteplování přežije polovinu století nejvýše 20 až 30 procent útesů.
Oceány jsou totiž hlavním zdrojem vlhkosti pro atmosféru, která se do ní dostává výparem z mořské hladiny. Kondenzací této vlhkosti se tvoří oblaky a životně důležité srážky, které pak vypadávají i na pevninách, odkud se pak řekami vrací voda do moří. Ostatně koloběh vody je téma, kterému se věnuje pozornost už na základní škole.
Příklad explozivní cyklogeneze, tedy mimořádně rychlého prohlubování tlakové níže východně od břehů severní Ameriky v lednu 2018 - energii a vlhkost cyklóna čerpá právě z oceánu, zdroj: NOAA GOES-16
Velmi důležité pro utváření počasí je ale i funkce oceánů jako obrovských zdrojů tepla (v zimním období), resp. propadů tepla (v letním období). Kvůli vysoké tepelné kapacitě vody se totiž teplota oceánů mění v průběhu roku podstatně pomaleji než teplota vzduchu. Proto oceány podstatným způsobem modifikují podmínky počasí ve vzduchových hmotách, které nad oceány proudí – tím taky stabilizují klima na naší planetě. Největší význam mají moře pro charakter počasí na pobřežích, ale i pro nás ve střední Evropě je vliv Atlantiku a ostatních moří kolem Evropy mimořádný. V zimní polovině roku znamená proudění z nezamrzlých moří pro nás v Česku relativně vysoké teploty (a to i při proudění od severozápadu), případně výrazných oblev (proudí-li k nám vzduch od jihozápadu). V letní polovině roku se poměry obracejí, západní oceánské proudění tak bývá příčinou teplotně podprůměrných dní (letošní květen budiž názorným příkladem), zatímco při východním proudění z pevniny bývá i o 10 stupňů tepleji (alespoň přes den).
Oceány jsou tedy zdrojem vlhkosti a tepla. Dvou zásadních přísad pro rozvoj tlakových níží v atmosféře – proto jsme právě nad oceány svědky vývoje těch nejhlubších cyklón, čemuž často napomáhá i příliv studeného vzduch od severu nad teplou vodu, kdy se ještě zvýší teplotní kontrast. Ostatně nejsilnější větrné bouře přinesly do Česka tlakové níže, které postupovaly z Atlantského oceánu – například Kyrill nebo Emma. A bez teplé mořské vody by nevznikly ani cyklony v tropických oblastech.
Nárůst obsahu tepla v oceánech ve svrchních 700 metrech vody podle 4 různých institucí ve srovnání s průměrem 1971-2000 - díky vzrůstající teplotě oceánu je počasí více extrémnější, zdroj: epa.gov
Tyto přirozené vlivy se v posledních desetiletích začínají kombinovat s dopady změny klimatu. Ty se projevují především na zvyšující se teplotě vody v oceánech a mořích. Ostatně oceány pohltí většinu tepla z atmosféry vzniklého kvůli sílícímu skleníkovému efektu (asi 90 procent za posledních 50 let!). Pro představu, o jak velká množství energie jde, uveďme, že svrchní 700metrová vrstva vody za posledních 30 let absorbovala téměř 20 miliard terrajoulů. To odpovídá asi 340násobku celosvětové roční spotřeby elektřiny! Toto teplo se ale projevuje zvýšením hladiny moří, která roste v průměru o 3,3 mm za rok, přičemž tento nárůst za v posledních 40 letech zrychluje (viz mapa ukazující oblasti, kde hladiny oceánů rostou nejrychleji). Z hlediska počasí znamená teplejší vodní hladina moří více energie pro dění v atmosféře – například silnější tropické cyklóny (viz například loňský rok se silnými hurikány Eta a Jóta, které vznikly nad mimořádně teplým Karibikem), ale i hlubší cyklóny se silnějším větrem a intenzivnějšími srážkami v našich zeměpisných šířkách.
Změna hladiny oceánů od roku 1990 do současnosti (podle družicových dat), zdroj: climate.nasa.gov
V neposlední řadě je důležitá i schopnost oceánů absorbovat oxid uhličitý z atmosféry. Od nástupu průmyslové revoluce se v oceánech rozpustilo na 140 miliard tun oxidu uhličitého (většina lidmi do atmosféry uvolněného CO2), což způsobilo snížení pH mořské vody, tedy nárůst její kyselosti. V kombinaci s rostoucí teplotou to už vedlo ke zničení zhruba 50 procent všech korálových útesů (kyselejší voda totiž narušuje schránky korálů). Se současným tempem produkce skleníkových plynů a míry oteplování přežije polovinu století nejvýše 20 až 30 procent útesů.
