Nejchladnější kontinent naší planety zažil v minulých dnech naprosto bezprecedentní horkou vlnu. Tedy horkou ve smyslu odchylky od dlouhodobého průměru, nikoliv teplot jako takových. Ve východní části Antarktidy vyšplhala maxima až o 40 °C výš, než je v této době obvyklé! Stanice Vostok ležící ve výšce 3489 metrů a měřící asi 65 let, která je známá absolutně nejnižší teplotou naměřenou na naší planetě (-89,2 °C 21. července 1983), zaznamenala v pátek maximum -17,7 °C. To je o 15 °C více, než činil dosavadní březnový rekord! Na stanici Concordia (výška 3234 m, provozována ve spolupráci Itálie a Francie) naměřili v pátek -12,2 °C, což je nejen asi o 30 °C víc ve srovnání s dlouhodobým průměrem, ale dokonce absolutní rekord (i když stanice měří kratší dobu, od roku 2005). Ten dosavadní tam činil -13,7 °C a byl zaznamenán 17. prosince 2016. Mimořádně vysoké hodnoty byly hlášeny i z dalších stanic měřících v této části Antarktidy (přesné finální údaje se můžou ještě nepatrně lišit).


Odchylky teploty od dlouhodobého průměru v pátek 18. března – ve východní Antarktidě přesahují 30 °C, zdroj: ventusky.com

Je nutné zdůraznit, že v Antarktidě se blíží polární noc a trvání dne se zkracuje denně téměř o 25 minut v blízkosti pólu, což současně znamená už jen málo slunečních paprsků a s nimi dopadající energie. Ostatně průměrná březnová teplota na stanici Vostok (uprostřed východoantarktického ledovcového štítu) se pohybuje kolem -53 °C. Od března do října tam nikdy v historii teplota nevystoupila nad -30 °C. Podle specialistů na podnebí Antarktidy jde o událost, kterou by do tohoto týdne považovali za naprosto nemožnou a nepředstavitelnou, která doslova přepisuje klimatologii tohoto kontinentu.


Průběh teploty (červeně) na stanici Concordia – patrný je značný nárůst od 16. března, zdroj: twitter.com

Příčinou teplotního extrému byla atmosférická řeka, tedy úzký pás o vysoké vlhkosti, který směřoval z australské oblasti do východní Antarktidy, doprovázený i teplým vzduchem (ten se mimochodem postaral i o nejvyšší březnové teploty v části jihovýchodní Austrálie). V pobřežních oblastech vyvolal teplý a vlhký vzduch intenzivní déšť a tání ledu. Nad vnitrozemím pak oblačnost spojená s touto atmosférickou řekou vyvolala vznik rozsáhlé oblačnosti tvořené přechlazenými kapkami vody, která vyzařuje tepelnou radiaci směrem k zemskému povrchu, a tím pádem zvyšuje teplotu u povrchu. Podobné situace se sice v Antarktidě čas od času vyskytují, ale dosud žádná nebyla takového rozsahu a intenzity.


Teplota v hladině 850 hPa ve středu v poledne světového času, patrný je jazyk teplého vzduchu směřujícího z oblasti Tasmánie do Antarktidy, zdroj: weatherzone.com.au

Nabízí se samozřejmě otázka, jak tato extrémní teplá epizoda souvisí s probíhající změnou klimatu. Pro jednu izolovanou událost to sice není úplně jednoduché určit, na druhé straně rostoucí globální teplota na naší planetě napomáhá vzniku podmínek podporujících příliv teplého a vlhkého vzduchu daleko na jih. Zde je možná vhodné upozornit i na to, že kontinentu je vlastní poměrně výrazné kolísání teplot – loni zažil jižní pól nejchladnější zimní sezónu od začátku pozorování, pak ale během právě skončeného léta došlo k nejrozsáhlejšímu tání mořského ledu u břehů Antarktidy.


Rozsah zalednění Antarktidy od prosince do března - modře je vyznačený letošní rok. Rozsah zalednění je letos rekordně nízký, přitom ještě před rokem byl nadprůměrný, zdroj: nsidc.org

Závěrem dodejme, že kromě této historické teplé vlny ve východní Antarktidě se na druhé straně Země odehrál neméně zajímavý jev – bombogeneze u východních břehů USA (která mimochodem přinesla i nejnižší hodnoty tlaku vzduchu do Grónska) vedla k přílivu velmi teplého vzduchu do oblasti severního pólu. Ve středu tam bylo o 28 °C tepleji, než je v této době obvyklé, a maximum se přiblížilo k nule, což je během stále ještě probíhající polární noci událost mimořádně výjimečná.