Vzduch vysoko nad Arktidou je rekordně chladný, působí i výrazný pokles ozónu ve stratosféře
Ve střední Evropě pomalu končí velmi teplá a především – mimo hory – na sníh mimořádně chudá zima. Převažující západní proudění přináší do střední Evropy docela teplý vzduch z Atlantiku, v posledních týdnech se v něm navíc vytvářejí poměrně hluboké tlakové níže (Dennis, Sabina…), které působí i značné materiální škody. Západní proudění je podporováno mohutným a neobvykle stabilním polárním vírem – oblastí nízkého tlaku vzduchu v arktické oblasti vyplněné velmi studeným vzduchem. To se sice občas stává i v jiných zimách, letos je ale chování polárního víru opravdu neobvyklé – prakticky nedochází k jeho oscilacím a narušení symetrie, které by vedly k meridionálnímu vychýlení dráhy tlakových níží (ať už k severu či k jihu). Proudění v minulých týdnech dosáhla téměř dokonalé zonality (západovýchodního tvaru proudění), což prakticky nemá obdobu od poloviny minulého století.
Vývoj polárního víru od 15. do 25. února - proudění dosáhlo téměř dokonalé zonality a je symetrické kolem pólu
Velmi dobře je polární vír vyjádřen nejen v troposféře, ale také ve stratosféře. Třeba v hladině 50 hPa (tedy cca 18-20 km výšky) teplota v jeho centru klesla až na -85 °C (obr. 1), což je na druhou polovinu února až rekordně nízká hodnota. Důvod tak studeného vzduchu souvisí s urputností, se kterou letos polární vír přetrvává, i velmi silným větrem, který ho obklopuje (viz výše uvedené video) a který dvakrát během letošní zimy dosáhl rekordní rychlosti. Izoluje tak vzduch Arktidou, které se během polární noci výrazně vychlazuje.
Obr. 1: Teplota vzduchu ve výšce přibližně 20 km - nad pólem klesá pod -80 °C, zdroj: severe-weather.eu a Andrej Flis
Ozónu ve stratosféře je na únor rekordně málo
Tyto nízké teploty přitom znamenají i příhodné podmínky pro vznik tzv. polárních stratosférických oblaků. Jde o poměrně výjimečnou událost, ke které rozhodně nedochází každým rokem. A tato výjimka má svou negativní stránku – polární stratosférické oblaky totiž hrají klíčovou roli v destrukci ozónu ve stratosféře. Známé jsou především z jižních polárních oblastí, kde se nad Antarktidou vytvářejí na přelomu tamní zimy a jara. Když do polárních oblastí začne pronikat sluneční záření, vzniká na povrchu těchto oblaků poměrně složitá fotochemická reakce vedoucí ve finále k destrukci ozónu a snižování jeho koncentrace. Množství ozónu ve stratosféře je ostatně už teď v severních polárních oblastech na rekordně nízkých hodnotách pro tuto roční dobu (obr. 2). Od začátku pozorování (cca 40 let) byla podobně nízká hodnota registrována zatím jen třikrát.
Obr. 2: Průběh množství ozónu v severních polárních oblastech – současná sezóna je znázorněna červeně (pro únor je rekordně nízká za dobu sledování od roku 1978), dlouhodobý průměr černě, hodnoty v minulé zimní sezoně modře
A co bude dál? S nastupujícím jarem se polární oblasti začnou prohřívat, a to znamená postupný konec polárního víru, když dojde k tzv. závěrečnému oteplení. Většinou probíhá pozvolna. Letos ale s ohledem na mimořádnou intenzitu víru může nastat velmi rychle. V takovém případě je možný dopad jeho dynamiky do troposféry, kde by mohl výrazněji ovlivnit všeobecnou cirkulaci atmosféry. V nejbližších týdnech modely zatím nepočítají s výraznějším slábnutím polárního víru. Jestli později přijde rychlé oteplení, zatím není možné určit.
Vývoj polárního víru od 15. do 25. února - proudění dosáhlo téměř dokonalé zonality a je symetrické kolem pólu
Velmi dobře je polární vír vyjádřen nejen v troposféře, ale také ve stratosféře. Třeba v hladině 50 hPa (tedy cca 18-20 km výšky) teplota v jeho centru klesla až na -85 °C (obr. 1), což je na druhou polovinu února až rekordně nízká hodnota. Důvod tak studeného vzduchu souvisí s urputností, se kterou letos polární vír přetrvává, i velmi silným větrem, který ho obklopuje (viz výše uvedené video) a který dvakrát během letošní zimy dosáhl rekordní rychlosti. Izoluje tak vzduch Arktidou, které se během polární noci výrazně vychlazuje.
Obr. 1: Teplota vzduchu ve výšce přibližně 20 km - nad pólem klesá pod -80 °C, zdroj: severe-weather.eu a Andrej Flis
Ozónu ve stratosféře je na únor rekordně málo
Tyto nízké teploty přitom znamenají i příhodné podmínky pro vznik tzv. polárních stratosférických oblaků. Jde o poměrně výjimečnou událost, ke které rozhodně nedochází každým rokem. A tato výjimka má svou negativní stránku – polární stratosférické oblaky totiž hrají klíčovou roli v destrukci ozónu ve stratosféře. Známé jsou především z jižních polárních oblastí, kde se nad Antarktidou vytvářejí na přelomu tamní zimy a jara. Když do polárních oblastí začne pronikat sluneční záření, vzniká na povrchu těchto oblaků poměrně složitá fotochemická reakce vedoucí ve finále k destrukci ozónu a snižování jeho koncentrace. Množství ozónu ve stratosféře je ostatně už teď v severních polárních oblastech na rekordně nízkých hodnotách pro tuto roční dobu (obr. 2). Od začátku pozorování (cca 40 let) byla podobně nízká hodnota registrována zatím jen třikrát.
Obr. 2: Průběh množství ozónu v severních polárních oblastech – současná sezóna je znázorněna červeně (pro únor je rekordně nízká za dobu sledování od roku 1978), dlouhodobý průměr černě, hodnoty v minulé zimní sezoně modře
A co bude dál? S nastupujícím jarem se polární oblasti začnou prohřívat, a to znamená postupný konec polárního víru, když dojde k tzv. závěrečnému oteplení. Většinou probíhá pozvolna. Letos ale s ohledem na mimořádnou intenzitu víru může nastat velmi rychle. V takovém případě je možný dopad jeho dynamiky do troposféry, kde by mohl výrazněji ovlivnit všeobecnou cirkulaci atmosféry. V nejbližších týdnech modely zatím nepočítají s výraznějším slábnutím polárního víru. Jestli později přijde rychlé oteplení, zatím není možné určit.
