Nad Antarktidou se náhle oteplilo o rekordních 50 °C
V Antarktidě pomalu končí dlouhá studená zima. Ve stratosféře se tam přitom nyní odehrává neobvyklý jev – tzv. náhlé stratosférické oteplení. Teplota ve výškách nad cca 20 kilometry se výrazně zvýšila a dosahuje téměř 10 °C (přitom běžně se zde pohybuje pod -40 °C). Oteplení tak dosáhlo až 50 °C! Zatímco stratosférické oteplení v severních polárních oblastech je poměrně běžná záležitost, která souvisí se zhroucením cirkumpolárního víru (viz situace v roce 2018 v prosinci), v jižních polárních oblastech jde o neobvyklou záležitost. Na jižní polokouli se totiž – na rozdíl od severní – stratosférické oteplení vyskytuje jen velmi zřídka – nejnovější studie hovoří o pravděpodobnosti výskytu jednou za 25 let. Na základě dostupných dat se nyní jedná o nejsilnější stratosférické oteplení v oblasti jižního pólu v historii měření.
Obr 1: Teplota ve výšce 30 km podle modelu GFS dnes odpoledne - nad Antarktidou se dostala až na 5 °C, zdroj: Ventusky
A podle aktuálních prognóz by vysoké teploty ve stratosféře měly panovat i během druhé poloviny září – přispívá k tomu také fakt, že do antarktické stratosféry v souvislosti s nastupujícím jarem dopadá den ode dne více energie od Slunce. Podobně jako při oteplení na severní polokouli, i zde dochází během času k určitému poklesu teplé oblasti ze střední stratosféry do nižších hladin. Dá se tedy očekávat i postupný vliv na proudění pod tropopauzou, tedy v troposféře (nejnižší vrstva atmosféry). Při ohřívání vyšších vrstev se totiž v nižších hladinách vytváří hřeben vyššího tlaku vzduchu, což následně vede k proudění studeného vzduchu z Antarktidy do nižších zeměpisných šířek. Příkladem může být očekáváné výrazné ochlazení v Austrálii na přelomu druhé a třetí zářijové dekády (viz obr. 2). Lze předpokládat, že současné stratosférické oteplení nad jižními polárními oblastmi bude výrazněji ovlivňovat proudění v mírných zeměpisných šířkách jižní polokoule (jižní Austrálie, Nový Zéland, jih Chile a Argentiny) i v dalších týdnech. Naopak na severní polokouli se nijak neprojeví.
Obr. 2: Předpověď odchylky teploty v hladině 850 hPa od dlouhodobého průměru příští týden v sobotu 21. září podle modelu ECMWF nad Austrálií - nad jihem země budou výrazně podprůměrné teploty, zdroj: Wetterzentrale.de
Příznivým důsledkem rekordního stratosférického oteplení je zmenšení velikosti ozónové díry, která nad jižními polárními oblastmi stále přetrvává. Tím se sníží množství nebezpečného ultrafialového záření dopadajícího na zemský povrch. Ke vzniku ozónové díry na začátku jara přispívá kombinace velmi nízkých teplot (pod -78 °C), kdy vznikají stratosférické oblaky, a současně do oblasti proniká dostatek UV záření ze Slunce. Následná fotochemická reakce, při které se uplatňují lidskou činností do atmosféry uvolněné freony, poškozuje ozón a snižuje jeho koncentraci. Oteplení ale zmenší rozsah oblaků ve stratosféře, na kterých se tento proces může odehrávat, a tím omezí destrukci ozónu. Ostatně aktuální stav ozónové díry a předpověď její velikosti (obr. 3) ukazuje, že by měla být letos nejen podnormálně rozsáhlá, ale mohla by patřit mezi nejmenší od 80. let minulého století.
Obr. 3: Aktuální (oranžově) a předpovídaná (červená) velikost ozónové díry nad Antarktidou ve srovnání s rozsahem v minulých letech, zdroj: ECMWF a Copernicus
Obr 1: Teplota ve výšce 30 km podle modelu GFS dnes odpoledne - nad Antarktidou se dostala až na 5 °C, zdroj: Ventusky
A podle aktuálních prognóz by vysoké teploty ve stratosféře měly panovat i během druhé poloviny září – přispívá k tomu také fakt, že do antarktické stratosféry v souvislosti s nastupujícím jarem dopadá den ode dne více energie od Slunce. Podobně jako při oteplení na severní polokouli, i zde dochází během času k určitému poklesu teplé oblasti ze střední stratosféry do nižších hladin. Dá se tedy očekávat i postupný vliv na proudění pod tropopauzou, tedy v troposféře (nejnižší vrstva atmosféry). Při ohřívání vyšších vrstev se totiž v nižších hladinách vytváří hřeben vyššího tlaku vzduchu, což následně vede k proudění studeného vzduchu z Antarktidy do nižších zeměpisných šířek. Příkladem může být očekáváné výrazné ochlazení v Austrálii na přelomu druhé a třetí zářijové dekády (viz obr. 2). Lze předpokládat, že současné stratosférické oteplení nad jižními polárními oblastmi bude výrazněji ovlivňovat proudění v mírných zeměpisných šířkách jižní polokoule (jižní Austrálie, Nový Zéland, jih Chile a Argentiny) i v dalších týdnech. Naopak na severní polokouli se nijak neprojeví.
Obr. 2: Předpověď odchylky teploty v hladině 850 hPa od dlouhodobého průměru příští týden v sobotu 21. září podle modelu ECMWF nad Austrálií - nad jihem země budou výrazně podprůměrné teploty, zdroj: Wetterzentrale.de
Příznivým důsledkem rekordního stratosférického oteplení je zmenšení velikosti ozónové díry, která nad jižními polárními oblastmi stále přetrvává. Tím se sníží množství nebezpečného ultrafialového záření dopadajícího na zemský povrch. Ke vzniku ozónové díry na začátku jara přispívá kombinace velmi nízkých teplot (pod -78 °C), kdy vznikají stratosférické oblaky, a současně do oblasti proniká dostatek UV záření ze Slunce. Následná fotochemická reakce, při které se uplatňují lidskou činností do atmosféry uvolněné freony, poškozuje ozón a snižuje jeho koncentraci. Oteplení ale zmenší rozsah oblaků ve stratosféře, na kterých se tento proces může odehrávat, a tím omezí destrukci ozónu. Ostatně aktuální stav ozónové díry a předpověď její velikosti (obr. 3) ukazuje, že by měla být letos nejen podnormálně rozsáhlá, ale mohla by patřit mezi nejmenší od 80. let minulého století.
Obr. 3: Aktuální (oranžově) a předpovídaná (červená) velikost ozónové díry nad Antarktidou ve srovnání s rozsahem v minulých letech, zdroj: ECMWF a Copernicus
