Zimní počasí v Evropě souvisí nejen s prouděním v troposféře, tedy spodní části atmosféry sahající v našich zeměpisných šířkách do výšek zhruba 11 km, ale i ve stratosféře, která leží nad troposférou (její horní hranice leží kolem 50 km). Typickým útvarem zimního období na severní polokouli je tzv. cirkumpolární vír (obr. 1), tedy oblast nízkého tlaku vzduchu nad Arktidou, kolem které probíhá západní proudění ve vyšších hladinách, často v podobě tryskového proudění neboli jet streamu. Toto proudění je tím silnější, čím větší je rozdíl mezi teplotami v polárních oblastech a subtropech/tropech. V zimě tedy zesiluje, naopak na jaře, když se začnou polární oblasti ohřívat, postupně slábne, až může v létě zaniknout úplně nebo se rozpadnout do malých center. Tento cirkumpolární vír označujeme též pojmem vortex, v případně severní polokoule arktický (někdy jen polární) vortex. Neomezuje se přitom pouze na horní troposféru, ale prorůstá až do střední stratosféry (výšky kolem 30 km).


Obr. 1: Klasický polární vortex na začátku letošního února, zdroj: Nullschool.net

Intenzita arktického vortexu má rovněž dopad na proudění a počasí u zemského povrchu. Je-li silný, zesiluje i převážně západní proudění u země, což pro střední Evropu znamená příliv oceánského, a tedy v zimě relativně teplého vzduchu z Atlantiku. Naopak, pokud zeslábne, dochází k slábnutí západo-východního přenosu, což se projevuje meandrováním proudění, a tedy výraznějšími vpády teplého vzduchu na sever a studeného na jih.

Někdy dochází k tzv. náhlému silnému stratosférickému oteplení (o 30 až 50 °C během pár dnů), při kterém dochází k celkovému rozpadu severního cirkumpolárního vortexu nebo jeho rozdělení na několik částí (obr. 2). Ve stratosféře v polárních oblastech se pak dokonce může západní proudění změnit na východní, v takovém případě hovoříme o silném stratosférickém oteplení. Pokud ke změně proudu na východní nedojde, mluvíme o oteplení slabém. Pokud dojde ke stratosférickému oteplení, dochází následně i k postupnému ovlivnění proudění v troposféře. Celkově slábne jet stream, což vede ke snížení intenzity přenosu tepla z Atlantiku nad Evropu, následně se pak může uvolnit cesta studenému kontinentálnímu vzduchu z nitra euroasijského kontinentu na západ.

A tomu odpovídá i aktuální situace. Polární vortex se v minulých dnech rozštěpil na dvě centra (obr. 3), jedno ležící nad severovýchodní Evropou, druhé nad severní Amerikou. Během posledních dnů centrum nad Evropou zaniklo a západní proudění se zde změnilo na východní se středem víru východně od Grónska (obr. 3). Toto východní proudění postupně propagovalo i do troposféry, kde došlo k výraznému meandrování tryskového proudění. Tím se uvolňuje i cesta studenému vzduchu od východu až severovýchodu do střední Evropy. Jeho příliv vyvrcholí začátkem příštího týdne, kdy teploty budou výrazně podprůměrné – v hladině 850 hPa o víc než 12 °C (obr. 4)! A podle současných modelů by toto uspořádání polárního víru, respektive jeho narušení, mělo přetrvat zhruba do přelomu první a druhé březnové dekády. To ale neznamená, že by podprůměrné teploty ve střední Evropě musely trvat tak dlouho, díky meandrování se můžeme dostat i na teplejší stranu, tedy do jihozápadního až jižního proudění. Ostatně i modely počítají s oteplováním začátkem března.

Tip: Numerický model - podrobná předpověď teplot na další dny


Obr. 2: Rozpadlý polární vortex (na dvě centra) po silném stratosférickém oteplení v polovině února, zdroj: Nullschool.net


Obr. 3: Výška hladiny 10 hPa a anomálie teploty vzduchu 12. února 2018, zdroj: Aer.com


Obr. 4: Předpověď odchylky teploty vzduchu v hladině 850 hPa od dlouhodobého průměru pro 28. února 2018 (1 h SEČ) - ve střední Evropě bude o více než 10 °C nižší teplota, než je obvyklé na konci února, zdroj: Wetterzentrale.de