Studie ukázala výrazný nárůst emisí CO2 z lesních požárů, klimatické změny ohrožují především severské lesy
Lesní požáry patří neodmyslitelně k naší planetě. Při nich však do atmosféry uniká oxid uhličitý, který se během života stromů uložil v jejich těle. Podle čerstvé studie publikované v časopise Science se množství emisí oxidu uhličitého z lesních požárů od začátku našeho století globálně dramaticky zvýšilo, a to o 60 procent. Významnou měrou se na tomto nárůstu podílely severské lesy. Emise z jejich požárů vzrostly v některých oblastech až trojnásobně. Právě tyto mimotropické lesy v posledních letech přispívají k až půl miliardě tun emitovaného CO2 za rok. Zajímavé je, že současně dochází k přesunu těžiště zdrojů při požárech vzniklého CO2 z tropických oblastí do lesů mírných a vyšších zeměpisných šířek.
Během historické sezóny požárů v roce 2023 bylo požáry v kanadském boreálním lese vytvořeno devětkrát více oxidu uhličitého než v posledních desetiletích, zdroj: en.wikipedia.org
Příčiny lesních požárů v tropických oblastech do velké míry souvisejí s lidskou činností, především s kácením deštných pralesů a jejich přeměnou na zemědělsky využívané plochy. V posledních letech ale pozorujeme snížení těchto požárů. To je způsobené menší mírou odlesňování v oblasti vlhkých tropických lesů, a rovněž zvýšenou fragmentací krajiny, kde se suché tropické lesy střídají se zemědělsky využívanými oblastmi, což komplikuje šíření požárů.
Rozdělení lesů na Zemi do tzv. pyromů, zdroj: science.org
Vývoj emisí uhlíku (v miliardách kilogramů uhlíku) z příslušné oblasti (tzv. pyromu) za období 2001-2023. Relativně nejrychleji rostly emise z lesů v mírných a vyšších zeměpisných šířkách (ExTropF, červené čáry), naopak v tropických oblastech (TropF, zelené čáry) emise částečně stagnovaly, někde i mírně klesly, zdroj: science.org
V mimotropických oblastech pak hlavní příčinou nárůstu požárů je změna klimatu. Poměrně významně přibývá dnů s počasím vhodným pro šíření požárů. Jde především o častější výskyt sucha vedoucí k poklesu půdní vlhkosti, ale i vlhkosti ve vegetaci. Přispívá i spojení s vlnami veder a výrazně nadprůměrných teplot. Současně ale roste i množství dřevní hmoty sloužící jako palivo pro ohně. Připomeňme, že právě ve vysokých zeměpisných šířkách je tempo oteplování zhruba dvojnásobné oproti globálnímu průměru, což urychluje růst vegetace (a částečně k tomu přispívá i nárůst koncentrace CO2 v ovzduší, který rostliny zabudovávají do svých těl).
Procentuální změna počtu dnů s počasím příznivým pro šíření požárů během období 2001-2023, zdroj: science.org
Kromě nárůstu počtu požárů a zejména pak plochy lesů pohlcené plameny dochází rovněž k nárůstu závažnosti, respektive extremity lesních požárů, kterou je možné charakterizovat jako množství uhlíku uvolněného z jednotky spálené plochy. Tato míra za posledních 22 let vzrostla o polovinu.
Lesy přitom mají celosvětový význam při ukládání uhlíku a jejich růst pomáhá odstraňovat CO2 z atmosféry a tím snižovat míru globálního oteplování. Hrají také klíčovou roli při plnění mezinárodních cílů v oblasti klimatu, kdy řada států spoléhá na programy opětovného zalesňování, případně výsadby nových lesů, které mají za cíl odstranit uhlík z atmosféry a kompenzovat tak emise CO2 z odvětví, ve kterých se jen obtížně hledá náhrada za fosilní paliva, jako je letectví nebo třeba ocelářství. Úspěch těchto programů ale právě lesní požáry dramaticky narušují. Příkladem může být Finsko, kde častější požáry významně zhoršily celkovou bilanci emisí, a to i přes jejich výrazné snížení v průmyslu. Lesy se navíc po nejzávažnějších požárech zotavují poměrně obtížně.
Zajímavé je, že z globálního pohledu se plocha spálená všemi (tedy nejen lesními) přírodními požáry zmenšuje, za což může hlavně pokles požárů savan a stepí. Nicméně lesní požáry mají závažnější dopady nejen na produkci uhlíku, ale i na obyvatele – kouř z nich totiž proniká do značných vzdáleností, až tisíce kilometrů od ohnisek, a přitom může významně snížit kvalitu ovzduší a prokazatelně vést ke zdravotním problémů obyvatel v zasažených oblastech.
Do budoucna je proto stále důležitější využívat získaných znalostí pro lepší předcházení vzniku lesních požárů, přičemž jako obzvlášť důležité se jeví monitoring množství potenciálního paliva pro tyto ohně. Tedy snažit se od řešení následků více přejít k řešení příčin samotného vzniku požárů.
Během historické sezóny požárů v roce 2023 bylo požáry v kanadském boreálním lese vytvořeno devětkrát více oxidu uhličitého než v posledních desetiletích, zdroj: en.wikipedia.org
Příčiny lesních požárů v tropických oblastech do velké míry souvisejí s lidskou činností, především s kácením deštných pralesů a jejich přeměnou na zemědělsky využívané plochy. V posledních letech ale pozorujeme snížení těchto požárů. To je způsobené menší mírou odlesňování v oblasti vlhkých tropických lesů, a rovněž zvýšenou fragmentací krajiny, kde se suché tropické lesy střídají se zemědělsky využívanými oblastmi, což komplikuje šíření požárů.
Rozdělení lesů na Zemi do tzv. pyromů, zdroj: science.org
Vývoj emisí uhlíku (v miliardách kilogramů uhlíku) z příslušné oblasti (tzv. pyromu) za období 2001-2023. Relativně nejrychleji rostly emise z lesů v mírných a vyšších zeměpisných šířkách (ExTropF, červené čáry), naopak v tropických oblastech (TropF, zelené čáry) emise částečně stagnovaly, někde i mírně klesly, zdroj: science.org
V mimotropických oblastech pak hlavní příčinou nárůstu požárů je změna klimatu. Poměrně významně přibývá dnů s počasím vhodným pro šíření požárů. Jde především o častější výskyt sucha vedoucí k poklesu půdní vlhkosti, ale i vlhkosti ve vegetaci. Přispívá i spojení s vlnami veder a výrazně nadprůměrných teplot. Současně ale roste i množství dřevní hmoty sloužící jako palivo pro ohně. Připomeňme, že právě ve vysokých zeměpisných šířkách je tempo oteplování zhruba dvojnásobné oproti globálnímu průměru, což urychluje růst vegetace (a částečně k tomu přispívá i nárůst koncentrace CO2 v ovzduší, který rostliny zabudovávají do svých těl).
Procentuální změna počtu dnů s počasím příznivým pro šíření požárů během období 2001-2023, zdroj: science.org
Kromě nárůstu počtu požárů a zejména pak plochy lesů pohlcené plameny dochází rovněž k nárůstu závažnosti, respektive extremity lesních požárů, kterou je možné charakterizovat jako množství uhlíku uvolněného z jednotky spálené plochy. Tato míra za posledních 22 let vzrostla o polovinu.
Lesy přitom mají celosvětový význam při ukládání uhlíku a jejich růst pomáhá odstraňovat CO2 z atmosféry a tím snižovat míru globálního oteplování. Hrají také klíčovou roli při plnění mezinárodních cílů v oblasti klimatu, kdy řada států spoléhá na programy opětovného zalesňování, případně výsadby nových lesů, které mají za cíl odstranit uhlík z atmosféry a kompenzovat tak emise CO2 z odvětví, ve kterých se jen obtížně hledá náhrada za fosilní paliva, jako je letectví nebo třeba ocelářství. Úspěch těchto programů ale právě lesní požáry dramaticky narušují. Příkladem může být Finsko, kde častější požáry významně zhoršily celkovou bilanci emisí, a to i přes jejich výrazné snížení v průmyslu. Lesy se navíc po nejzávažnějších požárech zotavují poměrně obtížně.
Zajímavé je, že z globálního pohledu se plocha spálená všemi (tedy nejen lesními) přírodními požáry zmenšuje, za což může hlavně pokles požárů savan a stepí. Nicméně lesní požáry mají závažnější dopady nejen na produkci uhlíku, ale i na obyvatele – kouř z nich totiž proniká do značných vzdáleností, až tisíce kilometrů od ohnisek, a přitom může významně snížit kvalitu ovzduší a prokazatelně vést ke zdravotním problémů obyvatel v zasažených oblastech.
Do budoucna je proto stále důležitější využívat získaných znalostí pro lepší předcházení vzniku lesních požárů, přičemž jako obzvlášť důležité se jeví monitoring množství potenciálního paliva pro tyto ohně. Tedy snažit se od řešení následků více přejít k řešení příčin samotného vzniku požárů.