Sněhu v Evropě dlouhodobě ubývá, hlavně v nížinách
Letošní zima – a poslední dny zvlášť – jsou poměrně bohaté na sněhové srážky. A to nejen v Česku, ale také jinde ve střední Evropě. Extrémní množství sněhu hlásí severní návětří Alp, kde panuje až extrémní lavinové nebezpečí. Vydatné sněžení zasáhlo i mnohá místa Balkánského poloostrova nebo Itálie, kde intenzivnímu sněžení napomáhá tvz. lake efekt, tedy sycení studeného vzduchu vlhkostí z poměrně teplého povrchu Jaderského moře.
V Česku teď leží sníh prakticky na celém území, pouze v Polabí a na krajním jihu Moravy zůstávají oblasti, kde se sněhová pokrývka nevytvořila, případně je pouze nesouvislá či ve formě poprašku. Důvodem relativně vysoké sněhové pokrývky v letošní zimě je poměrně časté opakování severozápadních cyklonálních situací. Při nich postupují frontální systémy do střední Evropy ze severního Atlantiku, odkud přinášejí velké množství vlhkosti. Protože severní Atlantik je poměrně teplý, vystupují při těchto situacích v nížinách obvykle denní maxima lehce nad nulou, vyjma přechodných vpádů studeného vzduchu od severu až severovýchodu v týlu těchto níží, na horách ale mrzne a sněží. A protože severozápadní až západní proudění je také často doprovázeno silnějším větrem, k vysokým úhrnům sněhu přispívá i návětrný efekt hor. Pokud srovnáme současné množství sněhu z dlouhodobého hlediska, pak v nížinách – s výjimkou některých regionů na střední a severní Moravě – je většinou podprůměrné až průměrné, na horách jsou oblasti, kde už na tuto roční dobu leží nadprůměrné množství sněhu – hodnoty kolem 1,5 až 2 metrů na hřebenech Krkonoš nebo Beskyd jsou typické spíš pro závěr zimy až začátek jara.
Obr. 1: Výška sněhu v Česku 10. ledna 2019 ráno, zdroj: ČHMÚ
Letošní zima je po delší době tedy bohatá na sníh, což ale nic nemění na tom, že z dlouhodobého hlediska sněhu ubývá. A to ne málo. Netýká se to jenom Česka, ale většiny Evropy, vyjma severních regionů a vysoko položených horských oblastí. Za posledních téměř 70 let, od roku 1951, můžeme v celoevropském průměru pozorovat pokles průměrné i maximální výšky sněhové pokrývky za zimu asi o 12 procent za jednu dekádu (obr. 2). To je poměrně rychlý úbytek, přičemž tento pokles zrychlil od 80. let minulého století. Důvod je jasný – oteplování spojené s – lidstvem do značné míry způsobenou – změnou klimatu. Více srážek tak často padá ve formě deště, případně se sníh na zemi dlouho neudrží a taje. Výjimku tvoří výše zmíněné horské a severské oblasti, kde i přes oteplování zůstávají teploty většinou pod nulou a srážky padají převážně ve formě sněhu, navíc celkově dochází k určitému zvýšení úhrnů zimních srážek, tam tedy můžeme detekovat naopak nárůst výšky sněhu.
Pozorovaný pokles výšky sněhu je poměrně negativní zprávou, protože sníh má mimo jiné zásadní roli v doplňování zásob podzemních vod. Jde zejména o postupnou tvorbu sněhových zásob, které pak s nástupem jara zvolna tají, což umožňuje infiltraci vody do hlubších vrstev půdy. Ostatně i na našem území v posledních zimách pozorujeme konkrétní dopady v tomto směru, které po sněhově chudých zimách vedly v loňském roce k vyschnutí stovek studen po celé republice. A scénáře budoucího vývoje klimatu nejsou optimistické, spíš naopak. S ohledem na očekávané další oteplování, které se právě v zimě projevuje velice výrazně, lze očekávat pokračování trendu poklesu výšky sněhu a zásob vody, které se ve sněhové pokrývce během zimní sezóny vytváří.
Obr. 2: Dekádní trend (změna za desetiletí) ve výšce sněhu od roku 1951 pro vybrané stanice v Evropě. Na levé straně trend průměrné výšky sněhu za sezónu, vpravo trend maximální sezónní výšky sněhu, zdroj: Widespread and Accelerated Decrease of Observed Meanand Extreme Snow Depth Over Europe, Geophysical Research Letters, A. F. Bach a kol.
V Česku teď leží sníh prakticky na celém území, pouze v Polabí a na krajním jihu Moravy zůstávají oblasti, kde se sněhová pokrývka nevytvořila, případně je pouze nesouvislá či ve formě poprašku. Důvodem relativně vysoké sněhové pokrývky v letošní zimě je poměrně časté opakování severozápadních cyklonálních situací. Při nich postupují frontální systémy do střední Evropy ze severního Atlantiku, odkud přinášejí velké množství vlhkosti. Protože severní Atlantik je poměrně teplý, vystupují při těchto situacích v nížinách obvykle denní maxima lehce nad nulou, vyjma přechodných vpádů studeného vzduchu od severu až severovýchodu v týlu těchto níží, na horách ale mrzne a sněží. A protože severozápadní až západní proudění je také často doprovázeno silnějším větrem, k vysokým úhrnům sněhu přispívá i návětrný efekt hor. Pokud srovnáme současné množství sněhu z dlouhodobého hlediska, pak v nížinách – s výjimkou některých regionů na střední a severní Moravě – je většinou podprůměrné až průměrné, na horách jsou oblasti, kde už na tuto roční dobu leží nadprůměrné množství sněhu – hodnoty kolem 1,5 až 2 metrů na hřebenech Krkonoš nebo Beskyd jsou typické spíš pro závěr zimy až začátek jara.
Obr. 1: Výška sněhu v Česku 10. ledna 2019 ráno, zdroj: ČHMÚ
Letošní zima je po delší době tedy bohatá na sníh, což ale nic nemění na tom, že z dlouhodobého hlediska sněhu ubývá. A to ne málo. Netýká se to jenom Česka, ale většiny Evropy, vyjma severních regionů a vysoko položených horských oblastí. Za posledních téměř 70 let, od roku 1951, můžeme v celoevropském průměru pozorovat pokles průměrné i maximální výšky sněhové pokrývky za zimu asi o 12 procent za jednu dekádu (obr. 2). To je poměrně rychlý úbytek, přičemž tento pokles zrychlil od 80. let minulého století. Důvod je jasný – oteplování spojené s – lidstvem do značné míry způsobenou – změnou klimatu. Více srážek tak často padá ve formě deště, případně se sníh na zemi dlouho neudrží a taje. Výjimku tvoří výše zmíněné horské a severské oblasti, kde i přes oteplování zůstávají teploty většinou pod nulou a srážky padají převážně ve formě sněhu, navíc celkově dochází k určitému zvýšení úhrnů zimních srážek, tam tedy můžeme detekovat naopak nárůst výšky sněhu.
Pozorovaný pokles výšky sněhu je poměrně negativní zprávou, protože sníh má mimo jiné zásadní roli v doplňování zásob podzemních vod. Jde zejména o postupnou tvorbu sněhových zásob, které pak s nástupem jara zvolna tají, což umožňuje infiltraci vody do hlubších vrstev půdy. Ostatně i na našem území v posledních zimách pozorujeme konkrétní dopady v tomto směru, které po sněhově chudých zimách vedly v loňském roce k vyschnutí stovek studen po celé republice. A scénáře budoucího vývoje klimatu nejsou optimistické, spíš naopak. S ohledem na očekávané další oteplování, které se právě v zimě projevuje velice výrazně, lze očekávat pokračování trendu poklesu výšky sněhu a zásob vody, které se ve sněhové pokrývce během zimní sezóny vytváří.
Obr. 2: Dekádní trend (změna za desetiletí) ve výšce sněhu od roku 1951 pro vybrané stanice v Evropě. Na levé straně trend průměrné výšky sněhu za sezónu, vpravo trend maximální sezónní výšky sněhu, zdroj: Widespread and Accelerated Decrease of Observed Meanand Extreme Snow Depth Over Europe, Geophysical Research Letters, A. F. Bach a kol.
