Zima 2019/2020 se blíží ke své poslední třetině. Zatím jde o teplotně výrazně nadprůměrnou zimu. Kromě vysokých teplot však přináší i neobvykle málo sněhu. Ani v nejvyšších horských polohách ho neleží víc než metr, lyžařskou sezónu tak zachraňují jen sněhová děla chrlící hlavně v nočních a ranních hodinách technický sníh. Ještě horší je situace se sněhem v nížinách, hlavně Čech a Slezska. Například v Praze nebo Plzni byl zatím jediný den, kdy ráno ležela souvislá sněhová pokrývka, samozřejmě jen tenká, která navíc během dne roztála. Alarmující je ale zejména minimální nebo sotva několikacentimetrová vrstva sněhu v polohách mezi 500 a 800 metry, která bývá důležitým zdrojem podzemních vod.

Opakující se západní proudění a inverze
Za převážně nadprůměrně teplé počasí s minimem sněhu během této zimy může přetrvávající západní, občas až jihozápadní proudění, kdy oblast vysokého tlaku vzduchu nad jižní a střední Evropou nutí tlakové níže postupovat z Atlantiku přes Britské ostrovy nad Skandinávii. V teplých sektorech těchto níží se pak do střední Evropy dostává teplý vzduch z jižních oblastí severního Atlantiku. Teplý vzduch se přitom projevuje nejen ve střední Evropě, ale ještě výrazněji v severovýchodní Evropě (obr. 1). Nad Českem a okolím přitom převažují tlakové výše, které jsou příčinou opakujících se inverzních situací (obr. 2).


Obr. 1: Odchylka teploty v Evropě od začátku ledna - v Rusku jsou v průměru až o 10 °C teploty vyšší, než je běžné, zdroj: weatherbell.com


Obr. 2: Odchylka výšky hladiny 500 hPa od začátku meteorologické zimy - v červeně označené oblasti se pravidelně vyskytují tlakové výše s minimem srážek, zdroj: NOAA/ESRL

Hlavní příčinou je výrazný polární vír
Nabízí se otázka, proč jsou tyto povětrností situace v letošní zimě tak urputné. Hlavní příčinu můžeme nalézt v polárním víru, což je studeným vzduchem vyplněná oblast nízkého tlaku vzduchu v severních polárních oblastech, která je dobře vyjádřená ve vyšších vrstvách atmosféry, a to nejen v troposféře, ale i ve spodní stratosféře.

Letos je intenzita polárního víru mimořádně velká, což vede k převážně západovýchodnímu směru tryskového proudění. To pak určuje, kudy postupují tlakové níže. Letos je to tedy převážně směr z Atlantiku k východu, kdy studený vzduch zůstává severně od jejich dráhy, tedy v polárních oblastech, a k nám se prakticky nemá šanci dostat.

V současné zimě leží jádro polárního víru převážně nad Grónskem a severovýchodní Kanadou. Tam tedy leží nejstudenější vzduch, který se při své cestě nad relativně teplý Atlantik ohřívá a podporuje vznik tlakových níží, které následně postupují do Evropy od západu až jihozápadu. Podobné schéma proudění převažovalo i během jiných nadprůměrně teplých zim, například 2006/2007 nebo 2013/2014. V zimách, kdy polární vír zeslábne, případně se dokonce rozpadne do několika center, naopak dochází k výraznějšímu meandrování tryskového proudění (severojižní orientaci) a vpádům studeného arktického vzduchu daleko na jih, často až do Středomoří (například zima 2009/2010).

Vývoj polárního vortextu od 24. ledna do 4. února 2020. Zachycen je pomocí větru v hladině 30 km. Z videa je patrné, že polární vír je velmi výrazný (silný a pravidelný kolem pólu). To je hlavní příčina velmi mírné zimy v Evropě. Pokud polární vortex zeslábne, potom se studený vzduch může rozlít dále od severního pólu. To ale v nejbližších dnech nehrozí, zdroj: Ventusky

Únor zřejmě také nadprůměrně teplý
V současné době se střed polárního víru ve stratosféře přesunul nad severní Evropu (viz vítr ve 30 km), zůstává ale kompaktní. Modely sice počítají s jeho možným zeslabením v první únorové dekádě, přesto zatím nepreferují úplný rozpad do několik center. I když souvislost s děním v troposféře není úplně přímá, příliš to možnost chladnějšího a na sníh bohatšího počasí v únoru nepodporuje. Aktuální modely počítají s velmi teplým počasím v prvních dnech února a následným ochlazením, jeho intenzita a trvání se ale zatím nedají příliš dobře odhadnout. Nicméně i dostupné sezónní předpovědi preferují teplotně výrazně nadprůměrný únor.