Rozsah sněhové pokrývky na Sibiři je nyní nadprůměrný, ovlivní to i nadcházející zimu u nás
V tomto týdnu jsme se přehoupli do druhé poloviny klimatologického podzimu, což mimo jiné znamená už výrazně nižší množství dopadající energie od Slunce na severní polokouli, především pak do vyšších zeměpisných šířek. A zatímco u nás jsme zažili zatím jen párkrát sněžení na horách, které vedlo k vytvoření maximálně tenké a přechodné sněhové pokrývky, v oblasti Sibiře už leží sníh. To sice v polovině října není neobvyklé, ale aktuální rozsah sněhové pokrývky je výrazně větší než v posledních letech – přesahuje 10 miliónů kilometrů čtverečních – je třetí největší za posledních 20 let. V řadě regionů hlásí 10 až 20 cm, výjimečně ale leží i přes půl metru. A právě rozsáhlejší výskyt sněhové pokrývky v této části světa může mít poměrně zajímavý dopad na počasí během následující zimy, při kterém se tento vliv postupně od spodních vrstev troposféry propaguje do stratosféry.
Srovnání sněhové pokrývky pro oblasti Sibiře v posledních 6 letech pro 16. října, zdroj: ventusky.com
Výška sněhu na euroasijském kontinentu za posledních 20 let – letošní rok tmavě červeně, zdroj: star.nesdis.noaa.gov
Čím větší je rozsah sněhové pokrývky během října na Sibiří, tím výrazněji se během dalších týdnů v listopadu ochlazují spodní vrstvy vzduchu – tou dobou už tam slunce svítí jen krátce a jen „slabě“, což usnadňuje zmohutnění známé sibiřské tlakové výše. Ta následně působí výraznější meandrování troposférického tryskového proudění, kdy je do arktických oblastí přiváděno více tepla a současně to napomáhá vertikálnímu šíření části energie do stratosféry. Tím je ale narušena struktura stratosférického polárního víru. A posléze, během prosince a ledna může docházet k tzv. stratosférickým oteplením vedoucím k zeslabení stratosférického víru. Dokonce může nastat tzv. „zhroucení“ polárního stratosférického víru, které se pak projeví i směrem do troposféry, kdy dochází k vývoji tzv. negativní fáze arktické oscilace. Při takové situci je pak v polárních oblastech tlak vzduchu nadnormální, což vede k zeslabení cirkumpolárního (troposférického) víru a umožňuje pronikání studeného vzduchu do nižších zeměpisných šířek – tedy jinými slovy k vpádům studeného, původem arktického vzduchu například do USA, střední ale i jižní Evropy nebo východní Číny a Japonska. Na druhé straně ale pochopitelně při těchto situacích existují regiony, kde tryskové proudění meandruje směrem na sever a přináší tam naopak teplý vzduch.
Nahlédneme-li do historie, pak zjistíme, druhý a třetí největší rozsah sněhové pokrývky na severu Eurasie za posledních 50 let byl zaznamenán v letech 2014 a 2016. Následující zimy se skutečně staly zimami, kdy tlakové pole ve středních šířkách mělo často spíše meridionální než zonální charakter. Ale zatímco v Česku zima 2014/2015 skončila jako velmi mírná, o dva roky později jsme zaznamenali 7. nejchladnější leden (2017) od roku 1961. Samozřejmě v jiných částech světa docházelo k výraznějším vpádům studeného vzduchu a k výskytu sněžení v jižnějších oblastech.
Aktuální situace s polárním vírem ve stratosféře ukazuje na jeho zatím menší intenzitu ve srovnání s obvyklým stavem v této části roku. A podle současných sezónních prognóz by síla větru ve stratosféře na okraji polární oblasti měla být spíše podprůměrná i během následujících měsíců. Jak moc se to projeví na sklonu k případnému kolapsu tohoto víru a následné propagaci do troposféry je zatím obtížné určit. Sezónní modely v současnosti opět preferují teplotně nadprůměrné zimní měsíce, i když očekávané odchylky nejsou často tak vysoké jako loni nebo předloni. A zejména pro části Severní Ameriky jsou časté signály o místy teplotně podprůměrné zimě, zejména v její severozápadní části. Na druhé straně ale i během celkově teplé zimy se občas vyskytnou vpády studeného arktického vzduchu doprovázené celodenními mrazy a sněhovou pokrývkou. Na konkrétnější prognózy zimního počasí v Česku si nicméně musíme ještě několik týdnů počkat.
Ensemblová předpověď zonální složky větru v hladině 10 hPa (cca 25 km) na 60. stupni severní šířky pro nadcházející měsíce – tlustá modrá čára představuje průměr členů ansámblu, černá pak dlouhodobý průměr pro dané období, zdroj: climate.copernicus.eu
Očekávaná teplotní odchylka (vůči období 1993-2016) za celou zimu z multimodelového výstupu (použité modely uvedeny vpravo nahoře), zdroj: charts.ecmwf.int
Srovnání sněhové pokrývky pro oblasti Sibiře v posledních 6 letech pro 16. října, zdroj: ventusky.com
Výška sněhu na euroasijském kontinentu za posledních 20 let – letošní rok tmavě červeně, zdroj: star.nesdis.noaa.gov
Čím větší je rozsah sněhové pokrývky během října na Sibiří, tím výrazněji se během dalších týdnů v listopadu ochlazují spodní vrstvy vzduchu – tou dobou už tam slunce svítí jen krátce a jen „slabě“, což usnadňuje zmohutnění známé sibiřské tlakové výše. Ta následně působí výraznější meandrování troposférického tryskového proudění, kdy je do arktických oblastí přiváděno více tepla a současně to napomáhá vertikálnímu šíření části energie do stratosféry. Tím je ale narušena struktura stratosférického polárního víru. A posléze, během prosince a ledna může docházet k tzv. stratosférickým oteplením vedoucím k zeslabení stratosférického víru. Dokonce může nastat tzv. „zhroucení“ polárního stratosférického víru, které se pak projeví i směrem do troposféry, kdy dochází k vývoji tzv. negativní fáze arktické oscilace. Při takové situci je pak v polárních oblastech tlak vzduchu nadnormální, což vede k zeslabení cirkumpolárního (troposférického) víru a umožňuje pronikání studeného vzduchu do nižších zeměpisných šířek – tedy jinými slovy k vpádům studeného, původem arktického vzduchu například do USA, střední ale i jižní Evropy nebo východní Číny a Japonska. Na druhé straně ale pochopitelně při těchto situacích existují regiony, kde tryskové proudění meandruje směrem na sever a přináší tam naopak teplý vzduch.
Nahlédneme-li do historie, pak zjistíme, druhý a třetí největší rozsah sněhové pokrývky na severu Eurasie za posledních 50 let byl zaznamenán v letech 2014 a 2016. Následující zimy se skutečně staly zimami, kdy tlakové pole ve středních šířkách mělo často spíše meridionální než zonální charakter. Ale zatímco v Česku zima 2014/2015 skončila jako velmi mírná, o dva roky později jsme zaznamenali 7. nejchladnější leden (2017) od roku 1961. Samozřejmě v jiných částech světa docházelo k výraznějším vpádům studeného vzduchu a k výskytu sněžení v jižnějších oblastech.
Aktuální situace s polárním vírem ve stratosféře ukazuje na jeho zatím menší intenzitu ve srovnání s obvyklým stavem v této části roku. A podle současných sezónních prognóz by síla větru ve stratosféře na okraji polární oblasti měla být spíše podprůměrná i během následujících měsíců. Jak moc se to projeví na sklonu k případnému kolapsu tohoto víru a následné propagaci do troposféry je zatím obtížné určit. Sezónní modely v současnosti opět preferují teplotně nadprůměrné zimní měsíce, i když očekávané odchylky nejsou často tak vysoké jako loni nebo předloni. A zejména pro části Severní Ameriky jsou časté signály o místy teplotně podprůměrné zimě, zejména v její severozápadní části. Na druhé straně ale i během celkově teplé zimy se občas vyskytnou vpády studeného arktického vzduchu doprovázené celodenními mrazy a sněhovou pokrývkou. Na konkrétnější prognózy zimního počasí v Česku si nicméně musíme ještě několik týdnů počkat.
Ensemblová předpověď zonální složky větru v hladině 10 hPa (cca 25 km) na 60. stupni severní šířky pro nadcházející měsíce – tlustá modrá čára představuje průměr členů ansámblu, černá pak dlouhodobý průměr pro dané období, zdroj: climate.copernicus.eu
Očekávaná teplotní odchylka (vůči období 1993-2016) za celou zimu z multimodelového výstupu (použité modely uvedeny vpravo nahoře), zdroj: charts.ecmwf.int