Přejít na hlavní obsah
AKTUALITA: Chladné dny a noci - pozor na přízemní mráz

Svět se dočkal nových oficiálně pojmenovaných oblaků

Po třiceti letech vydala Světová meteorologická organizace nový aktualizovaný Mezinárodní atlas oblaků, který je vyvrcholením tříleté usilovné práce řady odborníků v této části meteorologie. V novém vydání se uplatnily jak nové poznatky na poli oblačné fyziky, tak především možnosti mnohem lepších metod pozorování oblaků pomocí fotografů a kamer s vysokým rozlišením. Poprvé je také k dispozici ucelený přehled na internetu. Díky této aktualizaci zůstává Atlas oblaků základním standardem pro klasifikaci oblaků i dalších meteorů nejen pro pozorovatele meteorologických stanic, ale i všech, které dění na obloze zajímá poněkud hlouběji.

Asi největší pozornost nového vydání vyvolalo zařazení některých nových fenoménů souvisejících s oblaky, což umožnilo právě kvalitní snímkování oblohy. Základem stále zůstává 10 druhů oblaků (stratus, stratocumulus, cumulus, cumulonimbus, nimbostratus, altostratus, altokumulus, cirrus, cirrostratus a cirrocumulus).

K dosavadním 14 tvarům (fibratus, uncinus, spissatus, castellanus, floccus, stratiformis, nebulosus, lenticularis, fractus, humilis, mediocris, congestus, calvus a capillatus) přibyl volutus (obr. 1). Jde o podélnou většinou nízko ležící část oblaku ve tvaru horizontálně orientované trubice, rotující pomalu kolem své horizontální osy. Vyskytnout se může u oblaků druhu altocumulus a stratocumulus. Od zvláštnosti arcus, typické pro konvektivní oblaky, se liší oddělením od ostatní části oblaku.

Volutus
Obr. 1: Altocumulus volutus, zdroj: WMO, Michael

Pokud jde o odrůdy oblaků, na nich se nic nemění, zůstává jich tedy 9 (intortus, vertebratus, undulatus, radiatus, lacunosus, duplicatus, translucidus, perlucidus a opacus). Změnily se ale zvláštnosti oblaků, kterých přibylo dokonce pět: asperitas, cavum, cauda, fluctus and murus.

Asi největší pozornost si v minulých letech vysloužil asperitas (obr. 2) – má podobu vln, ale s méně pravidelnou strukturou (spíše chaotickou) než odrůda undulatus, někdy obloha může připomínat rozvlněné moře. Cavum je označení pro otvor v rámci zpravidla kompaktní oblačné vrstvy (obr. 3).

Asperitas
Obr. 2: Altocumulus volutus, zdroj: WMO, Gary McArthur

Asperitas
Obr. 3: Altocumulus stratiformis perlucidus translucidus cavum, zdroj: WMO, Lee Tsz Cheung

Tzv. wall cloud (český překlad se nepoužívá), tedy lokální snížení základny oblaku druhu cumulonimbus s horizontálním rozměrem okolo kilometru (typické pro supercely), má nyní odborný název murus. Často z wall cloudu pokračuje úzké prodloužení oblaku ve tvaru jakéhosi chuchvalce, pro který bylo vytvořeno označení cauda (obr. 4).

Cauda
Obr. 4: Cumulonimbus capillatus praecipitatio murus cauda flumen tuba, zdroj: WMO, Steve Willington

Fluctus představuje uspořádání oblaku ve tvaru vln, často připomínajících kadeře (obr. 5), obvykle se vyskytuje v horní části oblaku. Doprovází často tzv. Kelvinovy-Helmholtzovy vlny (gravitační vlny vytvářející se při výrazném střihu větru).

Cauda
Obr. 5: Stratocumulus fluctus, zdroj: WMO, June Grønseth

Změn doznaly i průvodní oblaky – ke třem dosavadním (pileus, velum a pannus) přibyl flumen (obr. 4), který se vyskytuje při supercelárních konvektivních bouřích a představuje pásy nízkých oblaků orientovaných ve směru větru v nižších hladinách, které se pohybují ve směru k supercele (tvoří jakýsi vtok do supercely) – jejich základna ale leží výše než u zvláštnosti murus, se kterým navíc není spojen.

Přibyla také označení speciálních oblaků vzniklých transformací části jiného, tzv. mateřského oblaku (přípona genitus), respektive transformací celého mateřského oblaku v jiný druh (přípona mutatus) a to: cataractagenitus, flammagenitus, homogenitus, silvagenitus and homomutatus. Konkrétní příklady těchto oblaků následují v dalších odstavcích.

Cataractagenitus značí oblaky vzniklé v blízkosti velkých vodopádů, při kterém kapičky vodního spreje stoupají vzhůru a splynou v oblak (obr. 6).

Cataractagenitus
Obr. 7: Stratus fractus cataractagenitus, zdroj: WMO, Courtel

Flammagenitus vznikají v důsledku konvekce vyvolané teplem při lesních požárech nebo sopečných erupcích (obr. 7).

Flammagenitus
Obr. 7: Cumulus congestus flammagenitus, zdroj: WMO, Jan Knight

Homogenitus se tvoří v důsledku lidské činnosti (např. z kondenzačních pruhů za letadly nebo z vleček chladících věží, obr. 9).

Homogenitus
Obr. 9: Cumulus mediocris homogenitus nad chladícími věži elektrárny Temelín, zdroj: ČHMÚ

Silvagenitus označuje oblaky vznikající lokálně zvlhčením vzduchu při výparu z lesních oblastí. Poslední zmíněný homomutatus se vytváří při delší existenci kondenzačních čar na obloze (typicky tedy oblaky cirrus homogenitus, obr. 10), které se pak vlivem výškového proudění rozlévají do vrstvy a přitom není postupně zřejmý jejich antropogenní původ.

Homogenitus
Obr. 11: Cirrus homogenitus vzniklý z kondenzačních čar za letadly, zdroj: WMO, George Anderson

Dodejme ještě, že kromě oblaků byla přepracována i část Atlasu týkající se meteorů (například doplnění sněhové obdoby raráška (malé tromby) nebo optických jevů, doplněny byly rovněž elektrometeory vyskytující se v horní části atmosféry (např. skřítci apod.).
Encyklopedie

Encyklopedie počasí

Přečtěte si další články z naší rozsáhlé encyklopedie počasí, která shrnuje poznatky o meteorologii a počasí. Pochopíte řadu základních meteorologických prvků a způsob vytváření předpovědí počasí.