Pozorovatelná byla noční svítící oblaka
V červnu a červenci je u nás možné několikrát do měsíce pozorovat jednu až dvě hodiny po západu Slunce nebo častěji před východem Slunce nad severovýchodním nebo severozápadním obzorem noční svítící oblaka (NLC). Jasně pozorovatelné byly v letošním roce poprvé ráno 10. června. K vidění byly ovšem také dnes ráno. V Liberci je například zachytil Martin Mašek (krásné fotografie níže v článku). Tvoří se v létě nad celou polární oblastí. V Evropě jsou tak pozorovatelné v pásu mezi 45 až 75 stupni severní šířky. Nejjasněji jsou vidět na horách nebo v místech, která nejsou narušena světelným smogem. Pozorovateli se noční svítící oblaka jeví jako jemné oblačné závoje, pruhy, víry nebo vlnky, které se projevují stříbřitě šedým světélkováním s modravým nádechem na tmavém pozadí noční oblohy. Ačkoliv noční svítící oblaka připomínají cirrovitou oblačnost (ozářenou měsíčním svitem) nejedná se o klasická oblaka. Jsou totiž v mnohem vyšších patrech atmosféry než se nachází i ta nejvyšší cirrovitá oblačnost. Noční svítící oblaka se nachází v mezosféře, která je ve výšce přibližně od 50 km až 85 km (často se nazývají také jako polární mezosférická oblaka).
Jejich původ byl po dlouhou dobu nevysvětlen. Poslední výzkumy ukazují, že se jedná o velmi malé ledové krystaly (teplota v mezosféře klesá až pod −100 °C), které se usazují na mikroskopických jádrech sopečného nebo meteorického prachu ve výškách kolem 85 km (klasická oblaka se tvoří do výšek 13 km). Ledové krystaly se do těchto výšek dostanou buď turbulentní difúzí nebo syntézou vody z atmosférického kyslíku a vodíku. Osvětleny jsou v těchto výškách Sluncem a díky tomu září. V posledních letech jsou pozorovatelné stále častěji a některé výzkumy jejich častější výskyt dávají do souvislosti s globálním oteplováním. K výzkumu nočních svítících oblaků byla sestavena i družice AIM (Aeronomy of Ice in the Mesosphere), která byla v roce 2007 vyslána na oběžnou dráhu kolem Země.
Noční svítící oblaka 27. 6. 2014 ráno nad Libercem, Canon EOS 1000D + Sigma 18-125mm), autor: Martin Mašek (astro.cz)
Noční svítící oblaka 27. 6. 2014 ráno nad Libercem, Canon EOS 1000D + Sigma 18-125mm), autor: Martin Mašek (astro.cz)
Noční svítící oblaka 27. 6. 2014 ráno nad Libercem, Canon EOS 1000D + Sigma 18-125mm), autor: Martin Mašek (astro.cz)
Jejich původ byl po dlouhou dobu nevysvětlen. Poslední výzkumy ukazují, že se jedná o velmi malé ledové krystaly (teplota v mezosféře klesá až pod −100 °C), které se usazují na mikroskopických jádrech sopečného nebo meteorického prachu ve výškách kolem 85 km (klasická oblaka se tvoří do výšek 13 km). Ledové krystaly se do těchto výšek dostanou buď turbulentní difúzí nebo syntézou vody z atmosférického kyslíku a vodíku. Osvětleny jsou v těchto výškách Sluncem a díky tomu září. V posledních letech jsou pozorovatelné stále častěji a některé výzkumy jejich častější výskyt dávají do souvislosti s globálním oteplováním. K výzkumu nočních svítících oblaků byla sestavena i družice AIM (Aeronomy of Ice in the Mesosphere), která byla v roce 2007 vyslána na oběžnou dráhu kolem Země.
Noční svítící oblaka 27. 6. 2014 ráno nad Libercem, Canon EOS 1000D + Sigma 18-125mm), autor: Martin Mašek (astro.cz)
Noční svítící oblaka 27. 6. 2014 ráno nad Libercem, Canon EOS 1000D + Sigma 18-125mm), autor: Martin Mašek (astro.cz)
Noční svítící oblaka 27. 6. 2014 ráno nad Libercem, Canon EOS 1000D + Sigma 18-125mm), autor: Martin Mašek (astro.cz)
