Před 14 dny skončila meteorologická, resp. klimatologická zima. Z pohledu České republiky patřila k nejsušším a taky nejteplejším – i když ani v jednom ohledu první místo neobsadila. Její průběh určitě potěšil každého, kdo nemá rád mráz, a naopak zklamal ty, kteří milují sníh a zimní sporty. Nebyli jsme v tom ale sami. Jak ukazuje následující obrázek, nadprůměrně teplá (o 2 až 3,5 °C) zima byla nejen nad prakticky celou střední Evropou a částí Balkánu, ale i na severovýchodě kontinentu. Nikde v Evropě přitom nebylo chladněji, než je obvyklé.


Odchylka průměrné teploty vzduchu (ve 2 m) v Evropě v zimě 2013/2014 od dlouhodobého normálu 1981-2010, zdroj: Esrl.noaa.gov

Převládalo jihozápadní až jižní proudění
Příčiny takto teplé zimy souvisely s nezvykle urputným jihozápadním až jižním prouděním, které drtivou většinu sezóny nad Evropou přetrvávalo. A s tím souvisely i málo vydatné srážky, které se v Česku vyskytly – hlavně kvůli závětrnému efektu Alp se srážek do střední Evropy při takovém typu proudění dostává jen velmi málo. Převládající typ proudění nad Evropou je patrný i z následující mapy znázorňující sezónní průměrný tlak vzduchu přepočtený na hladinu moře – na něm dominuje hluboká tlaková níže severozápadně od Britských ostrovů.


Průměrný tlak vzduchu přepočtený na hladinu moře v zimě 2013/2014 v Evropě, zdroj: Esrl.noaa.gov

Nad Atlantikem se tvořily hluboké tlakové níže
Jihozápadní až jižní proudění se projevilo častými přechody hlubokých tlakových níží přes severozápadní Evropu – ty zejména Britské ostrovy, ale i Belgii, Nizozemí, Německo a Dánsko bičovaly extrémně silnými větry a také mimořádně vydatnými dešti – ostatně některá místa v Anglii zažila nejvlhčí zimu od začátku pozorování. Z těch nejvýznamnějších tlakových níží zmiňme třeba bouři Xaver na začátku prosince, která se postarala o druhou nejvyšší přílivovou vlnu v Německu za posledních 200 let.

Tlakové níže nad severovýchodním Atlantikem sice nejsou nic neobvyklého, v této zimě jich ale bylo nezvykle moc a navíc, často byly velmi hluboké – mimořádnost této situace také vynikne, když se podíváme na odchylku tlaku vzduchu (na hladině moře) od dlouhodobého normálu (viz obrázek níže). Nad severovýchodním Atlantikem je patrné snížení tlaku o víc než 15 hPa, které je jednoznačně největší anomálií na celé severní polokouli.


Odchylka průměrného tlaku vzduchu přepočteného na hladinu moře v zimě 2013/2014 od dlouhodobého normálu 1981-2010, zdroj: Esrl.noaa.gov

Neobvyklá zima v Severní Americe
Kdo toužil po mrazech, měl tuto zimu možnost vyrazit do Severní Ameriky. Konkrétně na severovýchod USA a nebo do Kanady, kde zažili zimu velmi mrazivou. Jak je vidět na následující mapě, odchylka teploty za celou zimu je nejnižší na hranicích USA s Kanadou a hlavně v centrální části Kanady a místy přesáhla 5 stupňů. Za nízké teploty mohly opakované přílivy arktického vzduchu vlivem výrazné meridionalizace cirkumpolárního víru nad Severní Amerikou. Tyto situace byly často doprovázeny vydatným sněžením a silným větrem. Není divu, že pocitová teplota za takových situací klesala hlubokou pod -30 °C, výjimečně až k -50 °C.


Odchylka průměrné teploty vzduchu (ve 2 m) v Severní Americe v zimě 2013/2014 od dlouhodobého normálu 1981-2010, zdroj: Esrl.noaa.gov

Na rozdíl od kontinentální části USA panovala na Aljašce zima mimořádně teplá - 27. ledna tamní meteorologická stanice v Port Alsworth naměřila +16,7 °C, což je hodnota odpovídající předchozímu zimnímu rekordu pro celou Aljašku.

Nadprůměrně teplou zimu hlásila Arktida
Nadprůměrně teplo bylo také v Arktidě a to 4 až 8 °C (v Barentsově moři dokonce místy více než o +8 °C!). Asi tak nepřekvapí podprůměrné množství mořského ledu – v únoru bylo čtvrté nejnižší od začátku satelitního měření (od roku 1979, viz obrázek níže).


Průměrné množství mořského ledu v Arktidě v únoru od roku 1971 včetně lineárního trendu (modře), zdroj: National Snow and Ice Data Center (upraveno)