Podmínky pro sledování Jupitera jsou skvělé
Všimli jste si? Záhy po setmění se v těchto dnech vysoko nad jižním obzorem leskne nápadná planeta. Jedná se rovnou o tu největší planetu naší Sluneční soustavy – Jupiter, která se právě teď na jaře předvádí pozemšťanům v tom největším lesku.
Planeta Jupiter se letos dostala nejblíže k Zemi již 9. května, kdy se k nám přiblížila na 658 milionů kilometrů. Obří planeta se tak v první polovině května ocitla v tzv. opozici se Sluncem, což znamená, že se na pozemské obloze vyskytovala na opačné straně oproti Slunci. Jupiter zkrátka vycházel nad obzor v době západu Slunce, po celou noc kraloval nočnímu nebi a k horizontu se skláněl zase až s východem naší denní hvězdy.
Nyní, na počátku června, se od nás Jupiter už o něco vzdálil (o asi 10 milionů km), ale i tak zůstává velmi dobře pozorovatelný. Milovníci nočního nebe vyzbrojeni dalekohledy navíc nemusí čekat do pozdních nočních hodin, než se Jupiter dostane výš nad obzor a vymaní se tak z neklidných přízemních vrstev zemské atmosféry. Jupiter je totiž nyní vysoko nad obzorem již z kraje noci.
Pohled na Jupiter s pomocí dalekohledu rozhodně stojí za to! Už s pomocí malého loveckého triedru můžete u Jupiteru rozeznat jeho čtyři největší měsíce, kterými jsou Ió, Europa, Ganymed a Kallistó. Ostatně – právě tato čtveřice velkých měsíců byla první skupinkou satelitů objevených u jiné planety. O tento mimořádný objev se zasloužil v roce 1610 slavný italský astronom Galileo Galilei s pomocí svého malého dalekohledu.
Ještě zajímavější podívaná nás ovšem čeká v případě, že si na Jupiter vezmeme dalekohled s průměrem objektivu alespoň 10 centimetrů. S takovým přístrojem totiž hravě rozeznáte zploštělý kotouček Jupiteru a v jeho atmosféře odhalíte i celou řadu detailů. Nejnápadnější jsou dva tmavé pásy rovnoběžné s Jupiterovým rovníkem. Na jižní polokouli této obří plynné planety můžete zahlédnout i Velkou červenou skvrnu . Název tohoto útvaru je mírně zavádějící, protože skvrna v současnosti poněkud vybledla a nejspíš není zdaleka tak nápadná, jako před více než sto lety. Jedná se o oblast vyššího tlaku, která se v podobě ohromného víru otáčí jako kulička v ložisku mezi dvěma sousedními atmosférickými proudy.
A pokud vás pohled na vybledlý Jupiter v dalekohledu neosloví, podívejte se na jeho snímky z americké sondy Juno, která již dva roky kolem planety obíhá. Na speciálně upravených a mnohdy i barevně saturovaných snímcích působí Jupiterova dynamická atmosféra skutečně velkolepým dojmem!
Neobvyklý pohled na Velkou rudou skvrnu, který nám letos na apríla nabídla sonda Juno, zdroj: NASA/JPL-Caltech/SwRI/MSSS/Gerald Eichstäd/Seán Doran
Atmosféra planety Jupiter z výšky necelých 14 tisíc kilometrů, zdroj: NASA / JPL / Gerald Eichstädt / Seán Doran
Poloha Jupiteru v souhvězdí Vah v době po setmění (výhled směrem na jih), zdroj: Stellarium
Planeta Jupiter se letos dostala nejblíže k Zemi již 9. května, kdy se k nám přiblížila na 658 milionů kilometrů. Obří planeta se tak v první polovině května ocitla v tzv. opozici se Sluncem, což znamená, že se na pozemské obloze vyskytovala na opačné straně oproti Slunci. Jupiter zkrátka vycházel nad obzor v době západu Slunce, po celou noc kraloval nočnímu nebi a k horizontu se skláněl zase až s východem naší denní hvězdy.
Nyní, na počátku června, se od nás Jupiter už o něco vzdálil (o asi 10 milionů km), ale i tak zůstává velmi dobře pozorovatelný. Milovníci nočního nebe vyzbrojeni dalekohledy navíc nemusí čekat do pozdních nočních hodin, než se Jupiter dostane výš nad obzor a vymaní se tak z neklidných přízemních vrstev zemské atmosféry. Jupiter je totiž nyní vysoko nad obzorem již z kraje noci.
Pohled na Jupiter s pomocí dalekohledu rozhodně stojí za to! Už s pomocí malého loveckého triedru můžete u Jupiteru rozeznat jeho čtyři největší měsíce, kterými jsou Ió, Europa, Ganymed a Kallistó. Ostatně – právě tato čtveřice velkých měsíců byla první skupinkou satelitů objevených u jiné planety. O tento mimořádný objev se zasloužil v roce 1610 slavný italský astronom Galileo Galilei s pomocí svého malého dalekohledu.
Ještě zajímavější podívaná nás ovšem čeká v případě, že si na Jupiter vezmeme dalekohled s průměrem objektivu alespoň 10 centimetrů. S takovým přístrojem totiž hravě rozeznáte zploštělý kotouček Jupiteru a v jeho atmosféře odhalíte i celou řadu detailů. Nejnápadnější jsou dva tmavé pásy rovnoběžné s Jupiterovým rovníkem. Na jižní polokouli této obří plynné planety můžete zahlédnout i Velkou červenou skvrnu . Název tohoto útvaru je mírně zavádějící, protože skvrna v současnosti poněkud vybledla a nejspíš není zdaleka tak nápadná, jako před více než sto lety. Jedná se o oblast vyššího tlaku, která se v podobě ohromného víru otáčí jako kulička v ložisku mezi dvěma sousedními atmosférickými proudy.
A pokud vás pohled na vybledlý Jupiter v dalekohledu neosloví, podívejte se na jeho snímky z americké sondy Juno, která již dva roky kolem planety obíhá. Na speciálně upravených a mnohdy i barevně saturovaných snímcích působí Jupiterova dynamická atmosféra skutečně velkolepým dojmem!
Neobvyklý pohled na Velkou rudou skvrnu, který nám letos na apríla nabídla sonda Juno, zdroj: NASA/JPL-Caltech/SwRI/MSSS/Gerald Eichstäd/Seán Doran
Atmosféra planety Jupiter z výšky necelých 14 tisíc kilometrů, zdroj: NASA / JPL / Gerald Eichstädt / Seán Doran
Poloha Jupiteru v souhvězdí Vah v době po setmění (výhled směrem na jih), zdroj: Stellarium
