Naskytne se mimořádná příležitost spatřit velmi tenký měsíční srpek
V pondělí 8. dubna nastane nov. Nejvíce se z něj budou radovat v Severní Americe, kde dokonce nastane úplné zatmění Slunce. I když v Evropě z tohoto zatmění nic neuvidíme, přece jen si pro nás Měsíc něco přichystal. Následující večer, 9. dubna, se nám totiž naskytne mimořádná příležitost spatřit opravdu velmi tenký srpek.
Srpek je jednou z nejsympatičtějších podob Měsíce, jakou můžeme pozorovat a pohled na něj se nám během lunárního cyklu nabízí hned dvakrát: pár dní po novu a pár dní před ním. V prvním případě jde o tzv. mladý měsíc, protože od počátku celého cyklu (od novu) Měsíc „zestárnul“ jen o několik hodin nebo dnů. Ve druhém případě, kdy srpek naopak „couvá“, pozorujeme starý měsíc.
Srpek Měsíce 9. dubna 2024, zdroj: Pavel Gabzdyl
Pokud je však srpek opravdu tenký, jedná se o mimořádně působivou podívanou a také velkou pozorovatelskou výzvu. Spatřit Měsíc, který dělí od novu méně než 24 hodin, je totiž velmi náročné. Není divu, jas takového srpku je tisíckrát menší než jas Měsíce v úplňku. Navíc musíme počítat s poměrně světlou oblohou a malou výškou srpku nad obzorem, kde je obraz našeho souputníka oslaben přízemními vrstvami vzduchu. Pro pozorování tenkého srpku se proto hodí vyvýšené místo s výborným výhledem až k obzoru. K jeho spatření je zapotřebí také dobrý zrak, vhodné počasí a nemalá dávka štěstí. I když lze úzký srpek spatřit i pouhýma očima, hodí se k jeho vyhledání triedr s velkým zorným polem. Někdy se bez menšího dalekohledu dokonce vůbec neobejdeme.
Z našich zeměpisných šířek nastává optimální doba ke spatření mladého Měsíce blízko jarní rovnodennosti. Tehdy totiž pomyslná dráha Měsíce mezi hvězdami svírá s horizontem největší úhel. Kolem března a dubna se krátce po setmění objeví měsíční srpek vysoko na soumrakovém nebi a pak strmě klesá k obzoru. V této době svižněji klesá pod obzor i Slunce, takže rychlejší nástup tmy umožňuje nenápadnému srpku, aby se zaskvěl v plné kráse.
A právě taková příležitost se nám naskytne večer 9. dubna. Slunce se v našich končinách schová za západní obzor kolem 19:45 SELČ a Měsíc zapadne až o zhruba hodinu později (21:05 SELČ). Ihned po západu Slunce bychom tedy měli pátrat nejlépe s pomocí triedru po velmi úzkém srpku. Bude to ale závod s časem. S každou minutou se sice sníží jas nebe, takže se Měsíc bude stávat zřetelnější, ale zároveň se bude srpek sklánět k obzoru, kde jeho zřetelnost výrazně oslabí hustější vzduchové hmoty. Pokud se vám to ale podaří, máte šanci spatřit Měsíc zhruba 23 až 24 hodin po novu, což je opravdu velmi slušný a zároveň náročný výkon!
Musíme si totiž uvědomit, že pro zřetelnost tenkého měsíčního srpku platí nepřímá závislost v jeho úhlové vzdálenosti od Slunce. Čím blíže Měsíc na nebi Slunci je, tím je tenčí, a tím víc se zároveň ztrácí ve sluneční záři. Neobyčejná podívaná na měsíční srpek tenký jako nit je proto výzvou pro lovce rekordů. A kdo drží světový rekord v pozorování tenkého srpku bez dalekohledu? Dosud nepřekonaným rekordmanem je Američan Stephen James O´Meara, o jehož neobvyklých pozorovacích schopnostech kolují celé legendy. Dvacátého května 1990 pouhýma očima spatřil mladý měsíční srpek, kterého dělilo od novu pouhých 15 hodin a 7 minut! Žebříček českých úlovků tenkého Měsíce pak najdete na mesic.astronomie.cz.
Stephen J. O´Meara sice drží rekord v pozorování nejtenčího srpku bez dalekohledu, ale francouzský fotograf Thierry Legault šel s pomocí optiky ještě dál. Měsíční srpek se nám při novoluní ztrácí, ale nezmizí úplně. Dokonalý nov totiž nastává pouze při úplném zatmění Slunce. Jindy se Měsíc těsně „prosmýkne“ kolem Slunce. I tato malá odchylka od přímky spojující Slunce, Zemi a Měsíc ovšem stačí k tomu, aby k nám byla nakloněna alespoň nepatrná část osvětlené polokoule našeho souputníka. A právě takovýto neuvěřitelně tenký srpek zanikající v záři blízkého Slunce se Thierry Legaultovi podařilo s pomocí speciální techniky vyfotografovat. Čtrnáctého dubna 2010 proto vyfotil Měsíc v novu, který se nacházel jen 4,5°od Slunce.
Situace na obloze 9. dubna 2024, zdroj: Pavel Gabzdyl
Jediné, co pozorování zatím nepřeje, je množství oblačnosti, které bude hlavně v Čechách podle aktuální předpovědi hodně (viz model).
Srpek je jednou z nejsympatičtějších podob Měsíce, jakou můžeme pozorovat a pohled na něj se nám během lunárního cyklu nabízí hned dvakrát: pár dní po novu a pár dní před ním. V prvním případě jde o tzv. mladý měsíc, protože od počátku celého cyklu (od novu) Měsíc „zestárnul“ jen o několik hodin nebo dnů. Ve druhém případě, kdy srpek naopak „couvá“, pozorujeme starý měsíc.
Srpek Měsíce 9. dubna 2024, zdroj: Pavel Gabzdyl
Pokud je však srpek opravdu tenký, jedná se o mimořádně působivou podívanou a také velkou pozorovatelskou výzvu. Spatřit Měsíc, který dělí od novu méně než 24 hodin, je totiž velmi náročné. Není divu, jas takového srpku je tisíckrát menší než jas Měsíce v úplňku. Navíc musíme počítat s poměrně světlou oblohou a malou výškou srpku nad obzorem, kde je obraz našeho souputníka oslaben přízemními vrstvami vzduchu. Pro pozorování tenkého srpku se proto hodí vyvýšené místo s výborným výhledem až k obzoru. K jeho spatření je zapotřebí také dobrý zrak, vhodné počasí a nemalá dávka štěstí. I když lze úzký srpek spatřit i pouhýma očima, hodí se k jeho vyhledání triedr s velkým zorným polem. Někdy se bez menšího dalekohledu dokonce vůbec neobejdeme.
Z našich zeměpisných šířek nastává optimální doba ke spatření mladého Měsíce blízko jarní rovnodennosti. Tehdy totiž pomyslná dráha Měsíce mezi hvězdami svírá s horizontem největší úhel. Kolem března a dubna se krátce po setmění objeví měsíční srpek vysoko na soumrakovém nebi a pak strmě klesá k obzoru. V této době svižněji klesá pod obzor i Slunce, takže rychlejší nástup tmy umožňuje nenápadnému srpku, aby se zaskvěl v plné kráse.
A právě taková příležitost se nám naskytne večer 9. dubna. Slunce se v našich končinách schová za západní obzor kolem 19:45 SELČ a Měsíc zapadne až o zhruba hodinu později (21:05 SELČ). Ihned po západu Slunce bychom tedy měli pátrat nejlépe s pomocí triedru po velmi úzkém srpku. Bude to ale závod s časem. S každou minutou se sice sníží jas nebe, takže se Měsíc bude stávat zřetelnější, ale zároveň se bude srpek sklánět k obzoru, kde jeho zřetelnost výrazně oslabí hustější vzduchové hmoty. Pokud se vám to ale podaří, máte šanci spatřit Měsíc zhruba 23 až 24 hodin po novu, což je opravdu velmi slušný a zároveň náročný výkon!
Musíme si totiž uvědomit, že pro zřetelnost tenkého měsíčního srpku platí nepřímá závislost v jeho úhlové vzdálenosti od Slunce. Čím blíže Měsíc na nebi Slunci je, tím je tenčí, a tím víc se zároveň ztrácí ve sluneční záři. Neobyčejná podívaná na měsíční srpek tenký jako nit je proto výzvou pro lovce rekordů. A kdo drží světový rekord v pozorování tenkého srpku bez dalekohledu? Dosud nepřekonaným rekordmanem je Američan Stephen James O´Meara, o jehož neobvyklých pozorovacích schopnostech kolují celé legendy. Dvacátého května 1990 pouhýma očima spatřil mladý měsíční srpek, kterého dělilo od novu pouhých 15 hodin a 7 minut! Žebříček českých úlovků tenkého Měsíce pak najdete na mesic.astronomie.cz.
Stephen J. O´Meara sice drží rekord v pozorování nejtenčího srpku bez dalekohledu, ale francouzský fotograf Thierry Legault šel s pomocí optiky ještě dál. Měsíční srpek se nám při novoluní ztrácí, ale nezmizí úplně. Dokonalý nov totiž nastává pouze při úplném zatmění Slunce. Jindy se Měsíc těsně „prosmýkne“ kolem Slunce. I tato malá odchylka od přímky spojující Slunce, Zemi a Měsíc ovšem stačí k tomu, aby k nám byla nakloněna alespoň nepatrná část osvětlené polokoule našeho souputníka. A právě takovýto neuvěřitelně tenký srpek zanikající v záři blízkého Slunce se Thierry Legaultovi podařilo s pomocí speciální techniky vyfotografovat. Čtrnáctého dubna 2010 proto vyfotil Měsíc v novu, který se nacházel jen 4,5°od Slunce.
Situace na obloze 9. dubna 2024, zdroj: Pavel Gabzdyl
Jediné, co pozorování zatím nepřeje, je množství oblačnosti, které bude hlavně v Čechách podle aktuální předpovědi hodně (viz model).
