V tomto týdnu byly pozorovatelné nádherné polární záře, nejlépe na severu Skandinávie
Minulou neděli, 3. března, byla naše planeta zasažena oblakem nabitých částic z jedné ze silných slunečních erupcí, což později vyvolalo geomagnetickou bouři, díky které byly slabé polární záře pozorovatelné dokonce i z území Česka. Jak tyto záře vypadaly z oblastí za polárním kruhem? To nám prozradí Pavel Gabzdyl z brněnské hvězdárny, který byl takříkajíc u toho.
Národní park Abisko ve Švédsku představuje velmi vhodnou lokalitu ke sledování polárních září. Proč? Jednak se nachází asi 200 km severně od polárního kruhu, kudy prochází tzv. aurorální ovál (oblast okolo 70. geomagnetické rovnoběžky, tj. 20 stupňů od geografického pólu, ve které se polární záře vyskytují nejčastěji) a jednak se do Abiska dá celkem pohodlně přicestovat vlakem nebo autem. Abisko má i své klimatické výhody. Blízká přítomnost velkého jezera Torneträsk a srážkový stín, jež vytvářejí okolní hory, totiž způsobuje, že je v oblasti národního parku jen minimální množství srážek a často čisté nebe připravené pro pozorování úžasného nebeského divadla.
Polární záře zachycená v Národním parku Abisko v tomto týdnu, zdroj: Pavel Gabzdyl
Polární záře zachycená v Národním parku Abisko v tomto týdnu, zdroj: Pavel Gabzdyl
Nápadnost polárních září má na svědomí především sluneční aktivita, a ta byla v druhé polovině letošního února opravdu silná. Na Slunci došlo hned k několika silným erupcím, jež vyvrhly směrem k Zemi oblaka nabitých částic. Částice slunečního větru následně excitovaly a ionizovaly atomy, a také disociovaly a ionizovaly molekuly naší atmosféry. Excitované atomy a molekuly pak na různých vlnových délkách vyzářily světlo a kulisy pro polární představení byly na scéně. Taková situace nastala i v neděli 3. března 2024, kdy již v průběhu dne dosáhl tzv. Kp index hodnoty 6 (pokud Kp index dosáhne hodnoty vyšší jak 7, máme šanci vidět slabé záře i od nás). Zatímco u nás několik pozorovatelů vyfotografovalo ve večerních hodinách v noci z 3. na 4. března slabou září nízko nad obzorem, v Abisku a lokalitách za polárním kruhem se strhla hotová světelná bouře. První bezbarvé stuhy polární záře byly nad severním obzorem patrné již z časného večera, ještě na ne zcela setmělém nebi. Po setmění se však záře rychle přesunula i do nadhlavníku a postupně se rozšiřovala v divokých poryvech přes celou oblohu. Nenechte se však zmást barevnými záběry a časosběry z mobilů a fotoaparátů. Barevné odstíny sice na vlastní oči občas skutečně rozeznáte, ale nebudou tak syté jako na fotografiích.
Nabízí se tedy otázka, jestli stojí za to někam za polárními zářemi vycestovat. Odpověď zní: „Rozhodně ano!“ Pokud jste zdraví a pokud máte trochu toho štěstí, našetřete si na cestu na sever a jeďte se ve vhodnou dobu (v Laponsku je to s ohledem na počasí a dostatek tmy zpravidla začátek jara) na záře podívat. Žádná technologie vám totiž nezprostředkuje samotný zážitek z toho, co uvidíte kolem sebe. Pokud se vše podaří, nebudete vědět, kam se dřív podívat a budete svědky velkolepého divadla, které nemá žádný předepsaný harmonogram, rozpis, grafikon, jízdní řád ani program.
A jak si polární záře užít? To je jednoduché. Prostě se dívejte. Nezapomeňte na opravdu teplé oblečení a na osobu, se kterou to všechno můžete společně sdílet. Ano, foťte, ale nevěnujte tomu přehnanou pozornost. Já osobně jsem své fotoaparáty jen namířil, zaostřil a nechal cvakat. Občas jsem upravil kompozici, což je stejně zbytečné, protože stuhy polární záře jsou jako malé děti – taky nevydrží dlouho na jednom místě. Zatímco foťáky cvakaly, nechal jsem se unášet ryze přírodním představením, které jsem si mohl užít jen díky množství šikovných lidí a neuvěřitelných technologií kolem sebe.
Polární záře zachycená v Národním parku Abisko v tomto týdnu, zdroj: Pavel Gabzdyl
Národní park Abisko ve Švédsku představuje velmi vhodnou lokalitu ke sledování polárních září. Proč? Jednak se nachází asi 200 km severně od polárního kruhu, kudy prochází tzv. aurorální ovál (oblast okolo 70. geomagnetické rovnoběžky, tj. 20 stupňů od geografického pólu, ve které se polární záře vyskytují nejčastěji) a jednak se do Abiska dá celkem pohodlně přicestovat vlakem nebo autem. Abisko má i své klimatické výhody. Blízká přítomnost velkého jezera Torneträsk a srážkový stín, jež vytvářejí okolní hory, totiž způsobuje, že je v oblasti národního parku jen minimální množství srážek a často čisté nebe připravené pro pozorování úžasného nebeského divadla.
Polární záře zachycená v Národním parku Abisko v tomto týdnu, zdroj: Pavel Gabzdyl
Polární záře zachycená v Národním parku Abisko v tomto týdnu, zdroj: Pavel Gabzdyl
Nápadnost polárních září má na svědomí především sluneční aktivita, a ta byla v druhé polovině letošního února opravdu silná. Na Slunci došlo hned k několika silným erupcím, jež vyvrhly směrem k Zemi oblaka nabitých částic. Částice slunečního větru následně excitovaly a ionizovaly atomy, a také disociovaly a ionizovaly molekuly naší atmosféry. Excitované atomy a molekuly pak na různých vlnových délkách vyzářily světlo a kulisy pro polární představení byly na scéně. Taková situace nastala i v neděli 3. března 2024, kdy již v průběhu dne dosáhl tzv. Kp index hodnoty 6 (pokud Kp index dosáhne hodnoty vyšší jak 7, máme šanci vidět slabé záře i od nás). Zatímco u nás několik pozorovatelů vyfotografovalo ve večerních hodinách v noci z 3. na 4. března slabou září nízko nad obzorem, v Abisku a lokalitách za polárním kruhem se strhla hotová světelná bouře. První bezbarvé stuhy polární záře byly nad severním obzorem patrné již z časného večera, ještě na ne zcela setmělém nebi. Po setmění se však záře rychle přesunula i do nadhlavníku a postupně se rozšiřovala v divokých poryvech přes celou oblohu. Nenechte se však zmást barevnými záběry a časosběry z mobilů a fotoaparátů. Barevné odstíny sice na vlastní oči občas skutečně rozeznáte, ale nebudou tak syté jako na fotografiích.
Nabízí se tedy otázka, jestli stojí za to někam za polárními zářemi vycestovat. Odpověď zní: „Rozhodně ano!“ Pokud jste zdraví a pokud máte trochu toho štěstí, našetřete si na cestu na sever a jeďte se ve vhodnou dobu (v Laponsku je to s ohledem na počasí a dostatek tmy zpravidla začátek jara) na záře podívat. Žádná technologie vám totiž nezprostředkuje samotný zážitek z toho, co uvidíte kolem sebe. Pokud se vše podaří, nebudete vědět, kam se dřív podívat a budete svědky velkolepého divadla, které nemá žádný předepsaný harmonogram, rozpis, grafikon, jízdní řád ani program.
A jak si polární záře užít? To je jednoduché. Prostě se dívejte. Nezapomeňte na opravdu teplé oblečení a na osobu, se kterou to všechno můžete společně sdílet. Ano, foťte, ale nevěnujte tomu přehnanou pozornost. Já osobně jsem své fotoaparáty jen namířil, zaostřil a nechal cvakat. Občas jsem upravil kompozici, což je stejně zbytečné, protože stuhy polární záře jsou jako malé děti – taky nevydrží dlouho na jednom místě. Zatímco foťáky cvakaly, nechal jsem se unášet ryze přírodním představením, které jsem si mohl užít jen díky množství šikovných lidí a neuvěřitelných technologií kolem sebe.
Polární záře zachycená v Národním parku Abisko v tomto týdnu, zdroj: Pavel Gabzdyl
