Polární záře patří mezi nejúchvatnější přírodní divadla, jaké můžeme na pozemské obloze zhlédnout. Bohužel, v drtivé většině případů jsou pozorovatelné jen z vyšších zeměpisných šířek. Čas od času ovšem mohu být viditelné i od nás.

Z povrchu našeho Slunce nepřetržitě uniká proud nabitých částic, které se pohybují rychlostí až 400 kilometrů za sekundu. Před účinky tohoto tzv. slunečního větru nás spolehlivě chrání magnetické pole a také atmosféra naší planety. Nabité částice se zpravidla svezou po magnetických silokřivkách zemského magnetické pole a proplují kolem planety. Některé z částic jsou ale magnetickým polem Země nakonec přece jen polapeny. V oblasti zeměpisných pólů pak zachycené částice putují po spirále směrem k povrchu naší planety. A právě tam se začínají rodit polární záře.

Nabité částice se ve výšce asi 100 kilometrů nad zemským povrchem srážejí s částicemi atmosféry a předávají jim část své energie. Částice atmosféry ovšem nesetrvají v tomto vybuzeném stavu příliš dlouho a přebytečné energie se opět zbaví tak, že ji vyzáří v podobě světla o určité barvě (vlnové délce). Právě toto světlo pak vnímáme jako polární záři.

Intenzitu a výskyt polárních září řídí především aktivita našeho Slunce. Ta není stále stejná, ale kolísá ve zhruba jedenáctiletých cyklech. Pokud tedy na Slunci dojde k silné erupci a oblak vyvržených nabitých částic se vydá na cestu k Zemi, může sluneční vítr získat na intenzitě a dočasně zesílit. Jeho částice se tak dostanou nejen do oblasti pólů, ale i do nižších zeměpisných šířek. A tak občas můžeme polární záře sledovat i z našich zeměpisných šířek. Bývá to však poměrně vzácná událost, která se odehraje tak pětkrát za 11 let.

Kdo někdy navštívil sever Švédska, Norsko, Island, Finsko nebo třeba Aljašku, nejspíš o tu úžasnou podívanou nepřišel: noční oblohou probleskují nazelenalé a načervenalé světelné závoje, které svým jasem přesvítí i ty nejjasnější hvězdy. Nic takového ovšem v případě českých polárních září nečekejte. Jsou zpravidla velmi nenápadné a tak musíte vycestovat někam za města, kde je obloha dostatečně tmavá. I tam je ale uvidíte jen jako nepravidelné zjasnění nebe načervenalého či zelenavého nádechu nad severním obzorem.

Poslední příležitost sledovat polární záři z území České republiky se nám naskytla na konci března! V pátek 25. března 2017 americká sonda SDO zaznamenala na Slunci mohutný výron urychleného proudu částic směrem k Zemi. V nocích 27. až 29. března jsme tak mohli očekávat geomagnetickou bouři, která nakonec v pondělí 27. března vyvolala polární záři viditelnou i od nás. Bohužel, záře byla natolik nenápadná, že vynikla až na fotografiích jako slabé načervenalé pruhy nad severní obzorem. Snad budeme mít více štěstí příště. Polární záře byla pozorovatelná z našeho území také v březnu 2015 (viz článek Polární záře nad Českou republikou). Aktuální informace o polárních zářích můžete sledovat například na Astro.cz nebo na Spaceweather.com


Polární záře nad severním Švédskem letos v lednu. Foto: Pavel Gabzdyl


Polární záře nad severním Švédskem letos v lednu. Foto: Pavel Gabzdyl


Polární záře z minulého týdne se zaskvěly i na snímcích pořízených družicí Suomi National Polar-orbiting Partnership. Na záběru z 28. března 2017 můžete rozeznat kromě jasného závoje polární záře na severu i světla evropských velkoměst, zdroj: SHMÚ