V srpnu nastanou hned dva superúplňky
Letošní srpen si pro nás připravil hned dva úplňky. Ten první nastane 1. srpna o půl deváté večer a ten druhý 31. srpna o půl čtvrté ráno. Aby toho nebylo málo, oba úplňky budou podle tabulek „super“ a ten druhý navíc i „modrý“. Atraktivnost obou úplňků ale bude spočívat v něčem jiném: v dobrém načasování.
Na první pohled si jdou oba srpnové úplňky podobné jako vejce vejci. Drobné rozdíly jsou jen v natočení přivrácené strany a v jejich velikosti. Také budeme mít šanci oba Měsíce zastihnout nad obzorem téměř v přesném úplňku, kdy nejsou „ukrojeny“ ani při pohledu dalekohledem, zdroj: Pavel Gabzdyl
Dva superúplňky
O tom, že superúplňky až zas tak „super“ nejsou, jste nejspíš slyšeli. Vše se odvíjí od toho, že Měsíc neobíhá kolem Země přesně po kruhové dráze, ale po mírně výstředné elipse. A tak je někdy k Zemi blíž (přízemí) a někdy trochu dál (odzemí). Když se doba přízemí shodne s dobou úplňku, nastává superúplněk. Záleží jen na tom, jak moc se doba přízemí kryje s okamžikem úplňku a jak blízko v daném přízemí Měsíc od Země je (vzdálenost Měsíce se při různých přízemích liší).
Důležité je, že superměsíc (ani superúplněk) není astronomickým termínem. Poprvé toto označení použil astrolog (ano, astrolog, nikoli astronom) Richard Nolle v roce 1979, takže nemá ani jednoznačnou definici. Proto se může stát, že podle některých výkladů daný úplněk superúplňkem už je, ale dle jiných ještě ne. Oba letošní srpnové úplňky ale všem výkladům vyhovují. Podle přesnější definice od astronoma Freda Espenaka dokonce nyní zažíváme čtyři superúplňky v řadě: 3. července, 1. a 31. srpna a 29. září. Mimochodem, dva superúplňky v jednom měsíci nastanou příště až v roce 2037.
Jak velké budou oba superúplňky?
První srpnový úplněk bude od nás vzdálen 359 tisíc kilometrů. Ten další bude od nás ještě blíž než ten z 1. srpna: jen 357 tisíc kilometrů. Druhý srpnový úplněk tak bude největším úplňkem celého roku 2023. Pouhýma očima si však rozdílu mezi nimi nevšimneme.
Když totiž srovnáme velikost superúplňků s průměrným úplňky, zjistíme, že jsou o 6,5 % větší a o 13 % jasnější než běžné úplňky. V řeči čísel to zní lákavě, ale pro náš zrak to žádná sláva není: Rozdíl ve velikosti vůbec největšího a nejmenšího úplňku je totiž jako sledovat padesátikorunovou nebo desetikorunovou minci ze vzdálenosti tří metrů. A rozdíl superúplňku vůči běžným úplňkům? To je jako sledovat padesátikorunovou nebo dvacetikorunovou z již zmíněné vzdálenosti.
Srovnání velikostí (zleva doprava) nejmenšího, průměrně velkého a největšího úplňku v roce 2023 ve vyobrazení, jaké přibližně odpovídá pohledu bez dalekohledu, zdroj: Pavel Gabzdyl
Druhý superúplněk bude modrý
Aby se letošní srpen mohl v tabulkách ještě lépe vyjímat, získá navíc druhý srpnový úplněk přídavek „modrý“. S barvou Měsíce to ale nijak nesouvisí. Původně se totiž termín „modrý úplněk“ používal ve farmářských ročenkách ze severní Ameriky už počátkem 19. století pro označení třetího úplňku v jednom ročním období, ve kterém nastanou čtyři úplňky (obvykle jsou tři). Po sice nesprávném, ale přiznejme si, mnohem jednodušším výkladu astronoma Jamese Hugha Pruetta, se ovšem termín „modrý měsíc“ začal od roku 1946 používat pro označení druhého úplňku v jednom kalendářním měsíci.
Modrý úplněk není pro pozorovatele – ať už podle původní nebo moderní definice – ničím zvláštní. Jde jen o hru čísel, která občas dokáže potrápit tvůrce tabulek, kteří musí pro daný kalendářní měsíc přidat jednu kolonku pro úplněk navíc, což se stane zhruba jednou za 2,5 roku. Poslední modrý úplněk (podle moderní definice) jsme v tabulkách měli v říjnu 2020 a ten příští nastane v květnu 2026.
Dobré načasování
Pro skutečné pozorovatele Měsíce a také pro fotografy si ale oba srpnové úplňky připravily něco mnohem zajímavějšího než jen o něco větší průměr: dobré načasování. Okamžik úplňku totiž nemusí nastat ve chvíli, kdy je u nás Měsíc nad obzorem. V tom případě nevidíme přesný úplněk, ale kotouč, který je z levé či pravé strany trochu ukrojený. Jak moc ukrojený bude, ovlivňuje prodleva mezi dobou úplňku a časem našeho pozorování. V případě obou srpnových úplňků bude tato prodleva minimální.
Jak už bylo zmíněno, 1. srpna nastane úplněk o půl deváté večer. Nad obzor se přitom u nás dostane už zhruba půl hodiny poté. Druhý srpnový úplněk se pak nejvíce zakulatí 31. srpna o půl čtvrté ráno čili v době, kdy u nás bude zapadat. Pokud si tedy bude chtít užít co nejkulatější srpnové úplňky, je rada prostá: Sledujete Měsíc 1. srpna při jeho východu (večer) a 31. srpna při jeho západu (ráno). Škoda, kdyby oba úplňky nastaly kolem půlnoci, bylo by načasování přímo skvělé, nikoli jen „dobré“.
Srovnání nejmenšího a největšího úplňku v letošním roce, zdroj: Pavel Gabzdyl
Na první pohled si jdou oba srpnové úplňky podobné jako vejce vejci. Drobné rozdíly jsou jen v natočení přivrácené strany a v jejich velikosti. Také budeme mít šanci oba Měsíce zastihnout nad obzorem téměř v přesném úplňku, kdy nejsou „ukrojeny“ ani při pohledu dalekohledem, zdroj: Pavel Gabzdyl
Dva superúplňky
O tom, že superúplňky až zas tak „super“ nejsou, jste nejspíš slyšeli. Vše se odvíjí od toho, že Měsíc neobíhá kolem Země přesně po kruhové dráze, ale po mírně výstředné elipse. A tak je někdy k Zemi blíž (přízemí) a někdy trochu dál (odzemí). Když se doba přízemí shodne s dobou úplňku, nastává superúplněk. Záleží jen na tom, jak moc se doba přízemí kryje s okamžikem úplňku a jak blízko v daném přízemí Měsíc od Země je (vzdálenost Měsíce se při různých přízemích liší).
Důležité je, že superměsíc (ani superúplněk) není astronomickým termínem. Poprvé toto označení použil astrolog (ano, astrolog, nikoli astronom) Richard Nolle v roce 1979, takže nemá ani jednoznačnou definici. Proto se může stát, že podle některých výkladů daný úplněk superúplňkem už je, ale dle jiných ještě ne. Oba letošní srpnové úplňky ale všem výkladům vyhovují. Podle přesnější definice od astronoma Freda Espenaka dokonce nyní zažíváme čtyři superúplňky v řadě: 3. července, 1. a 31. srpna a 29. září. Mimochodem, dva superúplňky v jednom měsíci nastanou příště až v roce 2037.
Jak velké budou oba superúplňky?
První srpnový úplněk bude od nás vzdálen 359 tisíc kilometrů. Ten další bude od nás ještě blíž než ten z 1. srpna: jen 357 tisíc kilometrů. Druhý srpnový úplněk tak bude největším úplňkem celého roku 2023. Pouhýma očima si však rozdílu mezi nimi nevšimneme.
Když totiž srovnáme velikost superúplňků s průměrným úplňky, zjistíme, že jsou o 6,5 % větší a o 13 % jasnější než běžné úplňky. V řeči čísel to zní lákavě, ale pro náš zrak to žádná sláva není: Rozdíl ve velikosti vůbec největšího a nejmenšího úplňku je totiž jako sledovat padesátikorunovou nebo desetikorunovou minci ze vzdálenosti tří metrů. A rozdíl superúplňku vůči běžným úplňkům? To je jako sledovat padesátikorunovou nebo dvacetikorunovou z již zmíněné vzdálenosti.
Srovnání velikostí (zleva doprava) nejmenšího, průměrně velkého a největšího úplňku v roce 2023 ve vyobrazení, jaké přibližně odpovídá pohledu bez dalekohledu, zdroj: Pavel Gabzdyl
Druhý superúplněk bude modrý
Aby se letošní srpen mohl v tabulkách ještě lépe vyjímat, získá navíc druhý srpnový úplněk přídavek „modrý“. S barvou Měsíce to ale nijak nesouvisí. Původně se totiž termín „modrý úplněk“ používal ve farmářských ročenkách ze severní Ameriky už počátkem 19. století pro označení třetího úplňku v jednom ročním období, ve kterém nastanou čtyři úplňky (obvykle jsou tři). Po sice nesprávném, ale přiznejme si, mnohem jednodušším výkladu astronoma Jamese Hugha Pruetta, se ovšem termín „modrý měsíc“ začal od roku 1946 používat pro označení druhého úplňku v jednom kalendářním měsíci.
Modrý úplněk není pro pozorovatele – ať už podle původní nebo moderní definice – ničím zvláštní. Jde jen o hru čísel, která občas dokáže potrápit tvůrce tabulek, kteří musí pro daný kalendářní měsíc přidat jednu kolonku pro úplněk navíc, což se stane zhruba jednou za 2,5 roku. Poslední modrý úplněk (podle moderní definice) jsme v tabulkách měli v říjnu 2020 a ten příští nastane v květnu 2026.
Dobré načasování
Pro skutečné pozorovatele Měsíce a také pro fotografy si ale oba srpnové úplňky připravily něco mnohem zajímavějšího než jen o něco větší průměr: dobré načasování. Okamžik úplňku totiž nemusí nastat ve chvíli, kdy je u nás Měsíc nad obzorem. V tom případě nevidíme přesný úplněk, ale kotouč, který je z levé či pravé strany trochu ukrojený. Jak moc ukrojený bude, ovlivňuje prodleva mezi dobou úplňku a časem našeho pozorování. V případě obou srpnových úplňků bude tato prodleva minimální.
Jak už bylo zmíněno, 1. srpna nastane úplněk o půl deváté večer. Nad obzor se přitom u nás dostane už zhruba půl hodiny poté. Druhý srpnový úplněk se pak nejvíce zakulatí 31. srpna o půl čtvrté ráno čili v době, kdy u nás bude zapadat. Pokud si tedy bude chtít užít co nejkulatější srpnové úplňky, je rada prostá: Sledujete Měsíc 1. srpna při jeho východu (večer) a 31. srpna při jeho západu (ráno). Škoda, kdyby oba úplňky nastaly kolem půlnoci, bylo by načasování přímo skvělé, nikoli jen „dobré“.
Srovnání nejmenšího a největšího úplňku v letošním roce, zdroj: Pavel Gabzdyl
