V úterý 15. března se Měsíc předvede na večerní obloze v podobě první čtvrti. Už den po té nebude mít ani tvar srpku, ani tvar kruhu, ani čtvrti, ale bude jen vyboulený. Čím je tato fáze zajímavá?

V přírodě najdeme jen málo pravidelně se opakujících změn, které by byly tak působivé jako střídání měsíčních fází. Měsíc se nám někdy jeví jako úzký srpek, jindy jako různě zaoblený kotouč a občas jej na obloze nevidíme vůbec. Cyklu, během něhož se vystřídají všechny měsíční fáze, říkáme lunace. Tato perioda, zvaná synodický měsíc, trvá přesně 29 dní 12 hodin 44 minut a 2,8 sekundy, což se blíží dvanáctině našeho roku. Proměny měsíční tváře se tedy staly pro naše předky vhodnou jednotkou pro měření času.


Jednotlivé fáze měsíce - ve fázích 4 a 6 je měsíc vyboulený, Zdroj: Wikipedia

Vyboulený měsíc můžeme sledovat v průběhu lunace hned dvakrát. Nejprve po první čtvrti, kdy Měsíc dorůstá a pak pár dní po úplňku, kdy Měsíc naopak couvá. V angličtině mají pro takový tvar speciální označení gibbous, což je výraz, který pochází z předchůdce moderní angličtiny a znamená vyboulený. Ten se rozlišuje na Waxing gibbous (dorůstající) a Waning gibbous (couvající).

V souvislosti s přibývajícím a ubývajícím Měsícem je ještě dobré připomenout pomůcku, kterou jsme slýchávali už jako malé děti: pokud Měsíc dorůstá, připomíná písmeno D, zatímco když couvá, podobá se písmenu C. Podobnou mnemotechnickou pomůcku používají i Francouzi, kterým půlměsíc připomíná buď písmeno p – čili slovo premier, což znamená, že je první čtvrt nebo písmeno d, kterým začíná slovo dernier pro případ poslední čtvrti. Pokud však budeme cestovat směrem na jih, začne toto pravidlo selhávat, protože v nižších zeměpisných šířkách už bývá srpek Měsíce natolik skloněn k obzoru, že je těžké rozhodnout, zda je vypouklý doleva či doprava. No a na jižní polokouli už toto pravidlo neplatí vůbec, protože Měsíc tam vidíme vzhůru nohama!

V době, kdy oblohu zpestřuje půlměsíc nebo vyboulený měsíc, lze snadno podlehnout klamu, že Slunce nesvítí přímo na Měsíc. Za normálních okolností by totiž měla osvětlená část našeho souseda mířit přesně ke Slunci, ale kolem první nebo poslední čtvrti míří vrchol vypuklé strany někam nad Slunce, takže máme dojem, jakoby se sluneční paprsky ohýbaly. Celý jev má na svědomí skutečnost, že postavení Slunce a Měsíce pozorujeme na vyduté nebeské klenbě, která nám průmět spojnice obou těles zakřivuje. Věřte nebo ne, ale je tomu skutečně tak.


I když má na tomto snímku měsíční srpek tvar písmene C, tak dorůstá. Snímek byl totiž pořízen na Novém Zélandu, čili z jižní polokoule. Foto: Petr Horálek


Tento snímek zachycuje klam, při kterém Slunce jakoby nesvítí přímo na Měsíc. Je na něm vidět dorůstající Měsíc, jehož orientace naznačuje, že Slunce by se vůči němu mělo nacházet výše nad obzorem. Ve skutečnosti byl snímek pořízen v době, kdy už bylo Slunce blízko u obzoru. Foto: Pavel Gabzdyl