V těchto dnech panují ideální podmínky pro sledování zodiakálního světla
Během jarní a podzimní rovnodennosti u nás nastávají nejvhodnější podmínky ke sledování tzv. zodiakálního světla. Jevu, kterému se v rámci svého doktorátu z astrofyziky věnoval i kytarista skupiny Queen, Brian May. K tomu, abyste tuto delikátní připomínku kosmického prachu zahlédli, ovšem musíte pozorovat z velmi tmavých míst.
Zodiakální světlo je patrné jako slabounký kužel světla, který vybíhá směrem od Slunce šikmo vzhůru k nebi. U nás je nejlépe pozorovatelné v březnu na večerní a v září na ranní obloze, kdy ekliptika (dráha, po níž na nebi putuje během roku Slunce) svírá s obzorem úhel asi 60°. Proto se mu říká zvířetníkové nebo také zodiakální světlo. Tento zvláštní přísvit popisovali už perští učenci v 11. století. Ti však ještě neměli vůbec tušení, co tento jev způsobuje. Dnes víme, že jde o sluneční světlo rozptýlené na jemném kosmickém prachu z rozpadlých komet, planetek a snad i z atmosféry planety Mars. I když jde o částečky o rozměrech pouhých desetin milimetru, je zodiakální světlo důkazem, že prostor mezi planetami není zcela prázdný. Dohromady není celková hmotnost všech těchto částic nijak závratná, „uhnětli“ byste z nich těleso o velikosti zhruba marsova měsíčku Deimos.
Obr. Kužel zodiakálního světla vybíhající nad oceán na ostrově La Palma. Jasný objekt u obzoru je dorůstající srpek Měsíce, zdroj: Pavel Gabzdyl a Pavel Karas, Hvězdárna a planetárium Brno
K tomu, abyste zodiakální světlo na nebi spatřili, musíte vyrazit někam, kde nad obzorem neruší žádná světla. Také je potřeba vyhledat lokalitu s čistým a průzračným vzduchem, bez zvýšeného obsahu prachových částic (těch bude nyní v přílivu chladnějšího vzduchu v ovzduší relativně málo). Jednoduše řečeno, čím dále budete od velkých měst, tím lépe. Důležitým předpokladem úspěšného lovu jsou i dobré rozptylové podmínky, které zajistí skutečně čisté nebe. Na obloze také nesmí být oblačnost a svým svitem nesmí rušit Měsíc. Ten v těchto dnech vychází stále později, takže v první polovině noci už nám vadit nebude. Zodiakální světlo se nyní na večerním nebi objevuje zhruba dvě hodiny po západu Slunce. Optimální podmínky potrvají zhruba do půlky dubna.
Zajímavé je, že výzkumem zodiakálního světla se zabýval už do 70. let i kytarista skupiny Queen Brian May. S narůstající popularitou skupiny ale kytaristovi zbývalo pro jeho astronomickou vášeň stále méně času. Ve 21. století se ovšem k výzkumu zodiakálního světla vrátil a v roce 2007 obhájil svou disertační prací s názvem „Průzkum radiálních rychlostí v prachovém oblaku zodiakálního světla“ doktorský titul z astrofyziky.
Zodiakální světlo je patrné jako slabounký kužel světla, který vybíhá směrem od Slunce šikmo vzhůru k nebi. U nás je nejlépe pozorovatelné v březnu na večerní a v září na ranní obloze, kdy ekliptika (dráha, po níž na nebi putuje během roku Slunce) svírá s obzorem úhel asi 60°. Proto se mu říká zvířetníkové nebo také zodiakální světlo. Tento zvláštní přísvit popisovali už perští učenci v 11. století. Ti však ještě neměli vůbec tušení, co tento jev způsobuje. Dnes víme, že jde o sluneční světlo rozptýlené na jemném kosmickém prachu z rozpadlých komet, planetek a snad i z atmosféry planety Mars. I když jde o částečky o rozměrech pouhých desetin milimetru, je zodiakální světlo důkazem, že prostor mezi planetami není zcela prázdný. Dohromady není celková hmotnost všech těchto částic nijak závratná, „uhnětli“ byste z nich těleso o velikosti zhruba marsova měsíčku Deimos.
Obr. Kužel zodiakálního světla vybíhající nad oceán na ostrově La Palma. Jasný objekt u obzoru je dorůstající srpek Měsíce, zdroj: Pavel Gabzdyl a Pavel Karas, Hvězdárna a planetárium Brno
K tomu, abyste zodiakální světlo na nebi spatřili, musíte vyrazit někam, kde nad obzorem neruší žádná světla. Také je potřeba vyhledat lokalitu s čistým a průzračným vzduchem, bez zvýšeného obsahu prachových částic (těch bude nyní v přílivu chladnějšího vzduchu v ovzduší relativně málo). Jednoduše řečeno, čím dále budete od velkých měst, tím lépe. Důležitým předpokladem úspěšného lovu jsou i dobré rozptylové podmínky, které zajistí skutečně čisté nebe. Na obloze také nesmí být oblačnost a svým svitem nesmí rušit Měsíc. Ten v těchto dnech vychází stále později, takže v první polovině noci už nám vadit nebude. Zodiakální světlo se nyní na večerním nebi objevuje zhruba dvě hodiny po západu Slunce. Optimální podmínky potrvají zhruba do půlky dubna.
Zajímavé je, že výzkumem zodiakálního světla se zabýval už do 70. let i kytarista skupiny Queen Brian May. S narůstající popularitou skupiny ale kytaristovi zbývalo pro jeho astronomickou vášeň stále méně času. Ve 21. století se ovšem k výzkumu zodiakálního světla vrátil a v roce 2007 obhájil svou disertační prací s názvem „Průzkum radiálních rychlostí v prachovém oblaku zodiakálního světla“ doktorský titul z astrofyziky.
