Ve druhé polovině října jsme mohli zaznamenat hned několik vln bouřek, které se vyskytly v západní Evropě. Nejvíce zasažená byla Francie, kde byla dne 23. 10. registrována i dvě tornáda. První vlna výraznějších bouřek zasáhla Francii dne 20. 10. v odpoledních a večerních hodinách. Bouřky začaly vznikat v regionu Nová Akvitánie a pokračovaly na severovýchod přes Paříž do regionu Grand Est. Rozpadat se začaly až na hranici s Německem, Belgií a Lucemburskem. Další vlna bouřek následovala hned další den, tedy 21. 10. a v tomto případě byly bouřky izolovanější a byly rozesety téměř po celé Francii. Patrně nejdramatičtější říjnová vlna bouřek se přes Francii prohnala dne 23. 10., kdy nejsilnější bouřky začaly vznikat okolo poledne v regionu Bretaň a pokračovaly severovýchodním směrem přes Normandii do regionu Hauts-de-France, kde byla registrována dvě avizovaná tornáda. Několik bouřek se vyskytlo také 24. 10., a to zejména ve východní polovině Francie, Belgii, Lucembursku, jižní části Německa, Švýcarsku, v severní Itálii a pár bouřek atakovalo také Českou republiku. V dnešním článku se zaměříme na meteorologické příčiny vzniku relativně silných bouřek ve druhé polovině října.


Obr. 1 Detekce blesků nad jihozápadní Evropou. Vlevo je situace z 20. 10. a vpravo z 23. 10., zdroj: blitzortung.org

Obecně k vzniku bouřek dochází, pokud jsou v atmosféře splněny podmínky pro jejich vznik. K těmto podmínkám se řadí především instabilní zvrstvení vzduchové hmoty, což znamená, že teplota s výškou klesá, dále vertikální střih větru (tj. změna rychlosti a směru větru s výškou), vyšší relativní vlhkost a nějaký spouštěcí faktor pro bouřky (iniciace). Iniciaci poskytuje např. přítomnost studené fronty, kde na jejím čele dochází nucenému výstupu teplého vzduchu, který následně ve výšce, kde se ochladí, kondenzuje a tvoří (většinou v letním období) bouřkovou oblačnost.

V chladné části roku ovšem v důsledku radiačního ochlazování zemského povrchu a menší míry přicházející slunečního záření v podmínkách Evropy se častěji vyskytuje stabilní vertikální zvrstvení vzduchu, jinak řečeno teplotní inverze, kdy teplota s výškou naopak roste. Rovněž studený vzduch obsahuje mnohem méně vlhkosti (absolutní), než vzduch teplejší. Co však situace v chladné části roku nabízejí, jsou dynamičtější povětrnostní situace s rychlým tryskovým prouděním ve vyšších vrstvách atmosféry. Tlakové níže bývají hlubší a jejich fronty jsou po teplotní stránce výraznější (s větším teplotním gradientem). Výrazný horizontální teplotní gradient tedy neprobíhá jen u zemského povrchu, ale také ve vyšších vrstvách troposféry, kde dává vzniknout tryskovému proudění.

Ve druhé polovině října se nad Atlantikem jihozápadně od Britských ostrovů vyskytovala tlaková níže, která byla vertikálně mohutná, zasahovala od přízemních vrstev troposféry až po tropopauzu. Tyto tlakové níže jsou označovány také jako studené, protože jsou vyplněny relativně chladnějším vzduchem vůči okolí. Tlaková níže byla také relativně málo pohyblivá, takže velmi podobná povětrnostní situace zde přetrvávala téměř v celé druhé polovině října. Okolo této tlakové níže ve vyšších vrstvách troposféry probíhalo tryskové proudění, jehož vznik byl podmíněn existencí horizontálního tlakového gradientu.


Obr. 2 Tryskové proudění v hladině 300 hPa probíhající kolem tlakové níže se středem jihozápadně od Britských ostrovů dne 20. 10. 2022, zdroj: ventusky.com

Zřetelné vyklenutí tryskového proudění směrem k jihu (díky obtékání mohutné tlakové níže) nad severovýchodním Atlantikem znázorňuje Obr. 2. Tyto zákruty nebo také meandry v tryskovém proudění se označují jako Rossbyho vlny. Vlny vznikají v důsledku nerovnoměrného zahřívání zemského povrchu, kdy především na severní polokouli se odlišně zahřívá pevnina a oceány. Díky tomu se tvoří teplotní a tedy i tlakové rozdíly, které podmiňují vznik Rossbyho vln. Rossbyho vlny se obecně relativně pomalu pohybují od západu na východ v souladu s převládajícím západním prouděním ve vyšších vrstvách troposféry v mírných šířkách. Mohou však nastat situace, kdy se tyto vlny stanou stacionárními nebo i retrográdními (pohybují se od východu na západ). A právě stacionární Rossbyho vlna se udržovala nad severovýchodní částí Atlantiku, což zapříčinilo existenci silného tryskového proudění nad Francií několik dnů za sebou.


Obr. 3 Tryskové proudění v hladině 300 hPa probíhající nad západní Evropou dne 23. 10. 2022, zdroj: ventusky.com

Ve všech avizovaných bouřkových situacích se nad Francií vyskytovalo silné tryskové proudění ve vyšších vrstvách troposféry (např. Obr. 2, 3), které způsobuje výrazný (nad Francií až velice výrazný) vertikální střih větru, protože rozdíl mezi rychlým tryskovým prouděním ve výšce okolo 8 km a slabšími větry u povrchu je značný. Bouřkové situace se především nad Francií vyskytly zaprvé díky právě silnějšímu vertikálnímu střihu větru, který zapříčiňuje vznik organizované konvekce, zejména multicel, mezosynoptických konvektivních systémů a supercel a zadruhé díky přítomnosti studených front, které způsobují na svém čele vzestupné proudění, které vede k vzniku vertikálně mohutné bouřkové oblačnosti.

V silnějším střihu větru dochází ke vzniku horizontální vorticity, která při kontaktu se silným vzestupným konvekčním proudem se transformuje na vertikální. V dalším vývoji může dojít ke vzniku rotujícího vzestupného konvektivního proudu, který je charakteristický pro supercelární bouře. Právě při bouřkové situaci ve Francii 23. 10. se vyskytla supercela, která produkovala na říjen neobvykle silné tornádo. Síla tornáda byla na základě terénního průzkumu klasifikována na F3. Tornádo urazilo vzdálenost minimálně 147 km, což je nejdelší dráha historii pozorování ve Francii (Obr. 4). K nejvážnějším škodám způsobeným tornádem došlo v obci Bihucourt, kde u mnoha cihlových domů a dalších budov byly strženy střechy. Poškozeny byly také stěny budov. Tornádo nakonec zasáhlo ještě i Belgii, kde se rozpadlo. Bouře produkovala také kroupy, které dosahovaly v průměru až 5 cm.


Obr. 4 Rekordně dlouhá dráha tornáda ve Francii a Belgii dne 23. 10. 2022, zdroj: keraunos.org