Sezona tornád v USA je letos velmi aktivní, hlášeny jsou rozsáhlé škody
Letošní sezóna tornád ve Spojených státech amerických je po delší opět výrazně aktivní. Celkový počet potvrzených tornád v USA od začátku roku dosáhl čísla 875 (k tomuto pátku). A to je nejvyšší hodnota od roku 2017. Nejvýraznější měrou se na tomto čísle uplatila poměrně dramatická epizoda mezi 6. a 8. květnem, kdy bylo zaznamenáno 159 tornád. A další tornáda nejspíš přinese i probíhající víkend. Ostatně květen bývá nejaktivnějším měsícem z hlediska počtu tornád ve Spojených státech. Tornáda si zatím vyžádala více než dvě desítky obětí a napáchala značné materiální škody.
Počet tornád v USA za letošní rok (červeně) ve srovnání s 15letým průměrem (šedě), zdroj: edition.cnn.com
Příčinou nadprůměrného počtu tornád v tomto roce je poloha frontální zóny a poměrně silným tryskovým prouděním mezi Skalistými horami a Apalačským pohořím, která probíhá mezi tlakovou výší nad Mexikem a tlakovou níží nad severozápadem USA. Toto rozhraní se během posledních týdnů mírně vlnilo, a právě v oblasti jednotlivých vln panoval dostatek energie pro podporu vzniku mohutných bouřkových oblaků a bouřkových systémů. Jde o poměrně klasické rozložení útvarů a frontální zóny v této části roku, které napomáhá rozvoji bouřlivého počasí.
Rozložení tlakových útvarů napomáhajících k výskytu silných bouří v USA (Jeff Berardelli), zdroj: x.com
Na druhou stranu to, co je neobvyklé pro letošní jaro a hlavně květen, je výjimečné vysoké množství vlhkosti a tepla v nízkých hladinách, které od jihu proniká do oblasti výše zmíněné frontální zóny. Právě tyto dvě ingredience jsou zásadní pro mohutnou bouřkovou činnost. Nezvykle dusná vzduchová hmota je důsledkem působení mohutné tlakové výše vyjádřené především ve střední a vyšší troposféře, která zasahuje od Mexika přes Karibik nad jižní oblasti Mexického zálivu. A přidává se vliv rekordně teplého moře, jehož průměrná povrchová teplota v uplynulém týdnu dosáhla 29,3 °C – což je mimochodem vyšší hodnota, než činí průměr v období s obvykle nejteplejší vodou na přelomu srpna a září. Teplá mořská voda znamená snadnější výpar a tedy více vlhkosti ve vzduchu. Několik míst na jihu USA zažilo i nejteplejší období od 1. do 20. května v historii. A teplotní rekordy padají taky v řadě států střední Ameriky a Karibiku. Například v Mexico-City na observatoři Tacubaya teplota v pátek dosáhla 34,4 °C – jde o třetí překonání historického rekordu na této více než 150 let měřící stanici během pouhých několika týdnů.
Nadprůměrný výskyt tornád pochopitelně vyvolává otázku souvislosti se změnou klimatu. Stále však platí, že kvůli krátkým řadám kvalitních pozorování, které umožnil nástup moderních dopplerovských radarů, je velmi obtížné určit jakýkoli signál, který by vybočoval z přirozené proměnlivosti. Nicméně v loňském roce byla publikována studie simulující supercely s vysokým rozlišením v budoucím klimatu. Ta zjistila, že průměrná plocha za rok zasažená rotací supercel by se do konce století mohla výrazně zvýšit, a to o 26 % ve scénáři se středními emisemi a o 60 % ve scénáři s vysokými emisemi.
V posledních letech se daří tornáda nejen lépe proměřovat pomocí širší palety přístrojů, ale i vizuálně sledovat prostřednictvím dronů. Tak vzniklo i jedno z dosud nejikoničtějších videí tornád, a to v Iowě nedaleko Greendfieldu (viz níže). Jde o tornádo, které bylo velmi silné – zřejmě dosáhlo stupně EF4, což představuje rychlost větru přes 74 m/s (266 km/h). Díky záběrům z velké blízkosti tornáda je možné sledovat jeho vývoj ve velmi vysokém detailu. Patrné je tak nejen otáčení hlavního kondenzačního chobotu tornáda, ale i řada tzv. sekundárních savých vírů otáčejících se až jakoby tančících rychle kolem jeho okrajů. Ty mají významný savý efekt směrem vzhůru, což je dobře patrné ve chvíli, kdy savý vír nasál půdu z pole. Rovněž je zřejmá krátká doba života těchto vírů. Je také s podivem, že dron odolal značným poryvům větru v blízkosti tornáda. Každopádně takovéto záběry mají nemalý potenciál posunout výzkum a modelování tornád.
Počet tornád v USA za letošní rok (červeně) ve srovnání s 15letým průměrem (šedě), zdroj: edition.cnn.com
Příčinou nadprůměrného počtu tornád v tomto roce je poloha frontální zóny a poměrně silným tryskovým prouděním mezi Skalistými horami a Apalačským pohořím, která probíhá mezi tlakovou výší nad Mexikem a tlakovou níží nad severozápadem USA. Toto rozhraní se během posledních týdnů mírně vlnilo, a právě v oblasti jednotlivých vln panoval dostatek energie pro podporu vzniku mohutných bouřkových oblaků a bouřkových systémů. Jde o poměrně klasické rozložení útvarů a frontální zóny v této části roku, které napomáhá rozvoji bouřlivého počasí.
Rozložení tlakových útvarů napomáhajících k výskytu silných bouří v USA (Jeff Berardelli), zdroj: x.com
Na druhou stranu to, co je neobvyklé pro letošní jaro a hlavně květen, je výjimečné vysoké množství vlhkosti a tepla v nízkých hladinách, které od jihu proniká do oblasti výše zmíněné frontální zóny. Právě tyto dvě ingredience jsou zásadní pro mohutnou bouřkovou činnost. Nezvykle dusná vzduchová hmota je důsledkem působení mohutné tlakové výše vyjádřené především ve střední a vyšší troposféře, která zasahuje od Mexika přes Karibik nad jižní oblasti Mexického zálivu. A přidává se vliv rekordně teplého moře, jehož průměrná povrchová teplota v uplynulém týdnu dosáhla 29,3 °C – což je mimochodem vyšší hodnota, než činí průměr v období s obvykle nejteplejší vodou na přelomu srpna a září. Teplá mořská voda znamená snadnější výpar a tedy více vlhkosti ve vzduchu. Několik míst na jihu USA zažilo i nejteplejší období od 1. do 20. května v historii. A teplotní rekordy padají taky v řadě států střední Ameriky a Karibiku. Například v Mexico-City na observatoři Tacubaya teplota v pátek dosáhla 34,4 °C – jde o třetí překonání historického rekordu na této více než 150 let měřící stanici během pouhých několika týdnů.
Nadprůměrný výskyt tornád pochopitelně vyvolává otázku souvislosti se změnou klimatu. Stále však platí, že kvůli krátkým řadám kvalitních pozorování, které umožnil nástup moderních dopplerovských radarů, je velmi obtížné určit jakýkoli signál, který by vybočoval z přirozené proměnlivosti. Nicméně v loňském roce byla publikována studie simulující supercely s vysokým rozlišením v budoucím klimatu. Ta zjistila, že průměrná plocha za rok zasažená rotací supercel by se do konce století mohla výrazně zvýšit, a to o 26 % ve scénáři se středními emisemi a o 60 % ve scénáři s vysokými emisemi.
V posledních letech se daří tornáda nejen lépe proměřovat pomocí širší palety přístrojů, ale i vizuálně sledovat prostřednictvím dronů. Tak vzniklo i jedno z dosud nejikoničtějších videí tornád, a to v Iowě nedaleko Greendfieldu (viz níže). Jde o tornádo, které bylo velmi silné – zřejmě dosáhlo stupně EF4, což představuje rychlost větru přes 74 m/s (266 km/h). Díky záběrům z velké blízkosti tornáda je možné sledovat jeho vývoj ve velmi vysokém detailu. Patrné je tak nejen otáčení hlavního kondenzačního chobotu tornáda, ale i řada tzv. sekundárních savých vírů otáčejících se až jakoby tančících rychle kolem jeho okrajů. Ty mají významný savý efekt směrem vzhůru, což je dobře patrné ve chvíli, kdy savý vír nasál půdu z pole. Rovněž je zřejmá krátká doba života těchto vírů. Je také s podivem, že dron odolal značným poryvům větru v blízkosti tornáda. Každopádně takovéto záběry mají nemalý potenciál posunout výzkum a modelování tornád.
