Přejít na hlavní obsah
AKTUALITA: Zpočátku často slunečno, odpoledne a večer přeháňky a bouřky, i silné

Alpské ledovce mizí, jižní Alpy hlásí až dramatický úbytek sněhu

Alpské ledovce jsou oblastí, kde se velmi výrazně projevuje oteplování způsobené změnou klimatu. V popředí zájmu glaciologů a klimatologů jsou už řadu dekád, nicméně letošní situace se zcela vymyká dosavadním zkušenostem. Alpské ledovce totiž zažívají velmi nepříznivý rok, k čemuž vedla souhra několika významných okolností.

Ledovec
28. červen a ledovec Kleinfleiss v rakouských Alpách – srovnání situace loni a letos, zdroj: foto-webcam.eu

Především je to nedostatek sněhu, který přinesla letošní zima – od Francie přes Švýcarsko, Itálii až po Rakousko. Dramatickou situaci zažily především jižní Alpy. Na konci května leželo na ledovcích až o 70 % (!) méně sněhu, než je v průměru obvyklé. Čím méně sněhu, tím méně hmoty, která se následně může transformovat v led a doplnit tak ztráty, ke kterým vlivem tání dochází během následujícího léta. Pro ilustraci – na Weissfluhjochu nad Davosem, leželo koncem května 35 cm, průměr je přitom 140 cm. Sněhově chudá zima mimo jiné vedla k mimořádně nízkým průtokům řek, které odvodňují jižní Alpy – a velmi závažně dopadá i na situaci v Pádské nížině, která se potýká s bezprecedentním suchem a nedostatkem vody pro zemědělství.

Bilance
Bilance změny masy ledovců v oblasti Hintereisferner (Tyrolsko) od roku 2007 - tmavě modrý je přírůstek v zimě (letos nejmenší), bleděmodrý úbytek v létě, oranžově je znázorněna roční bilance (v letošním roce pochopitelně ještě neuzavřená), zdroj: orf.at

Po sněhové podprůměrné zimě zhoršilo situaci nadprůměrně teplé jaro s velmi bohatým slunečním svitem. Velmi teplý byl přitom zejména květen (například na rakouské vysokohorské observatoři Sonnblick (ve výšce 3 109 metrů, která měří do roku 1886) ve Vysokých Taurách šlo o nejteplejší květen vůbec. A červen přinesl další vlny nadprůměrně vysokých teplot i do vysokých hor – výsledkem je, že na Sonnblicku v těchto dnech zcela roztaje sníh. Dosud se tak přitom stalo nejdříve 13. srpna (v letech 1963 a 2003). Letos tedy sníh mizí o víc než měsíc dříve! Sníh přitom netaje mimořádně brzy jen v jižních či centrálních Alpách, ale i na severu – třeba na německé observatoři Zugspitze – tam už dva týdny leží jen zbytky sněhu, což se v 75leté historii pozorování ještě nikdy tak brzy nestalo.

Sonnblick
Situace na Sonnblicku ráno 4. července - ze sněhu zbývá už jen pár centimetrů, patrná je i vrstva saharského prachu, zdroj: foto-webcam.eu

A konečně, třetím faktorem, který letos urychluje tání, jsou opakované vpády saharského prachu a písku, které pokryly povrch sněhu na ledovcích tenkým filmem a zvyšují tak jeho albedo. To vede k pohlcování většího množství sluneční energie, oteplování a následně intenzivnějšímu tání sněhové pokrývky, případně ledovce.

Švýcarští odborníci spočetli, jak extrémní míra tání během horkých vln může být. Například v týdnu od 15. do 21. června ve švýcarských ledovcích roztálo kolem 300 miliónů tun ledu a sněhu – každých 10 minut to znamená 5 miliónů litrů vody, což by asi za 17 dnů naplnilo celou Orlickou přehradu.

Jakmile ale sněhová pokrývka na ledovci roztaje, nic ho nechrání od působení slunce, tepla a dešťové vody. Teplé a slunečné počasí může za den „spolknout“ až kolem 10 cm délky ledovce. Situace může zhoršit taky dešťová voda, která průrvami v ledovcích proniká hlouběji, kde dál naruší stabilitu masy ledovce. Vzhledem k tomu, že sezóna tání trvá až do září, může letos nastat taková intenzita tání, která překoná všechny dosavadní extrémy. Mimo jiné to může vést i k přerušení lyžařské sezóny ve střediscích s celoročním lyžováním na ledovcích – zejména pokud nedojde k epizodám s výraznějším letním sněžením ve vysokých horách – ty ale zatím nejsou v dohledu. Je otázka, jestli letošní rok bude jen výjimkou anebo naopak brzkým normálem v souvislosti s pokračující změnou klimatu – to druhé je ale, bohužel, pravděpodobnější. Důsledkem pak může být i naprosto neočekáváné chování ledovců včetně bezprecedentního narušení jejich stability, což dokumentuje i tragický příklad v italské Marmoladě, ke kterému došlo o uplynulém víkendu. I zde hrály mimořádně vysoké teploty zřejmě svou podstatnou roli.