Oxid uhličitý patří mezi ostře sledované skleníkové plyny, protože v důsledku lidské činnosti, zejména spalování fosilních paliv, jeho množství ve vzduchu roste. Na havajské observatoři Manua Loa teď byla naměřena nová rekordně vysoká hodnota – 404,02 ppm (parts per milion, částic na jeden milion) oxidu uhličitého – jde o nejvyšší průměrnou týdenní hodnotu (za týden od 12. do 18. dubna 2015), která tam kdy byla naměřena (obr. 1). Oxid uhličitý se sice měří i na řadě dalších míst po celém světě, právě tato lokalita je ale jedinečná svou délkou nepřerušeného měření (od roku 1958).


Obr. 1: Vývoj koncentrací oxidu uhličitého na observatoři Manua Loa za poslední měsíc. Znázorněny jsou hodinové (nejmenší kolečka), denní a týdenní průměry (největší kolečka), zdroj: Scripps.ucsd.edu

Kromě dlouhodobého trendu je z měření nejen na tomto místě dobře patrné, že se koncentrace CO₂ během roku vcelku pravidelně mění, přičemž maxima bývá dosaženo začátkem léta (zpravidla v červnu, viz obr 2). Proto lze očekávat, že v příštích týdnech bude toto číslo ještě překonáno. Jaký je vlastně důvod kolísání CO₂ v ovzduší během roku? Je to působením vegetace a to hlavně na severní polokouli (vzhledem k rozložení pevnin je vliv této polokoule dominantní) – během léta totiž rostliny a stromy pohlcují CO₂ ze vzduchu (maximum je od června do září), zatímco od října do května převládá jeho uvolňování během období vegetačního klidu.


Obr. 2: Dvouletý průběh koncentrací oxidu uhličitého na observatoři Manua Loa dobře ukazuje kolísání s minimum v září až říjnu a maximem na přelomu května a června. Znázorněny jsou denní (nejmenší kolečka), týdenní a měsíční průměry (největší kolečka), zdroj: Scripps.ucsd.edu

Pod jakousi psychologickou hranici 400 ppm se koncentrace vrátí opět na podzim, nicméně můžeme vcelku dobře odhadnout, že vzhledem k rostoucímu trendu CO₂ (obr. 3) dosáhneme někdy za tři roky velmi dlouhého období, které může trvat desítky i stovky let, kdy se celoročně budou koncentrace nejdůležitějšího skleníkového plynu udržovat nad touto hranicí. Důvod je zřejmý, spalování fosilních paliv pokračuje a tak se množství akumulovaného CO₂ ve vzduchu rozhodně jen tak nesníží. Je sice pravda, že v loňském roce se poprvé nezvýšilo množství oxidu uhličitého ve vzduchu, ačkoliv světová ekonomika rostla. Pokles byl vždy pozorován jen v obdobích ekonomické recese.


Obr. 3: Průběh koncentrací oxidu uhličitého na observatoři Manua Loa dobod začátku měření (kolečka představují měsíční průměry), zdroj: Scripps.ucsd.edu

I přesto je současná úroveň CO₂ v zemské atmosféře jednoznačně nejvyšší nejméně za posledních 800 000 let (obr. 4), s velkou pravděpodobností dokonce za několik miliónů let.


Obr. 4: Koncentrace oxidu uhličitého za posledních 800 tisíc let (na vodorovné ose tisíce let - 0 označuje současný rok, kdy koncentrace přesáhly rekordních 400 ppm) – zvýšení v posledním století je víc než výmluvné, zdroj: Scripps.ucsd.edu

Další vývoj bude záviset na ochotě světa snížit používání fosilních paliv – naděje v tomto se vkládají do klimatického mítinku plánovaného na letošní prosinec v Paříži. Na druhé straně, zásoby fosilních paliv na Zemi jsou stále mnohem větší, než kolik jich je „nutné“ spálit, aby se Země ohřála o 2 °C – jakási všeobecně akceptovaná úroveň oteplení, která by ještě měla zabránit dramatickým projevům změny klimatu.