Povrchová teplota vody v oceánech dosáhla rekordních hodnot, překvapivě i bez výskytu El Niña
Přepisování teplotních rekordů se v posledních letech stává stále častější záležitostí. V minulém týdnu byl přepsán další světový rekord, který se ale netýkal teploty vzduchu. Povrchová teplota vody v oceánech dosáhla v globálním, tedy celosvětovém průměru, vůbec nejvyšší hodnoty v historii pozorování – poprvé přesáhla 21 °C. Zde je ale nutné zdůraznit, že kvalitní data pro celou planetu máme k dispozici jen za dobu o něco delší než čtyři desítky let, a to od roku 1981. Nicméně oteplování mořských vod odpovídá tomu, že drtivá většina tepla způsobená antropogenní změnou klimatu, se ukládá v oceánech.
To, že je teplota vody během roku nejvyšší právě v polovině března, je obvyklé – na severní polokouli sice končí zima, ale na jižní končí léto, a to je doba, kdy kvůli velké tepelné setrvačnosti dosáhne mořská voda nejvyšší teploty. A protože na jižní polokouli je oceánů výrazně více než na té severní, dominuje globálnímu vlivu na povrchovou teploty vody právě jižní polokoule.
Vývoj povrchové teploty vody v oceánech na celém světě v jednotlivých letech - černou čarou je znázorněn letošní rok, oranžovou potom minulý a šedými zbylé roky, zdroj: climatereanalyzer.org
Dosažení teplotního rekordu v minulých dnech je poněkud překvapivé, neboť uplynulé měsíce byly ještě pod vlivem fenoménu La Niña, který znamená poněkud chladnější povrchové vody centrálního tropického Pacifiku. Ostatně předchozí rekord celosvětové teploty oceánů je z roku 2016, kdy naopak končilo El Niño ohřívající vody Tichého oceánu. Jinými slovy, oteplení naší planety pokročilo natolik, že k dosažení rekordně vysoké teploty povrchu moří (z globálního pohledu) už není nutný výskyt El Niña nebo jiné výrazné teplé anomálie v největším světovém oceánu jako tomu bylo dříve.
Odchylka povrchové teploty vody od dlouhodobého průměru (1971-2000) pro 17. března 2023, zdroj: climatereanalyzer.org
Nadprůměrně teplá voda se samozřejmě nevyskytuje na celém světě, aktuálně jsou nejvýraznější kladné odchylky registrovány hlavně u břehů jižní Ameriky, v okolí Nového Zélandu nebo Japonska. A nadprůměrně teplý je taky severní Atlantik – ten už od konce února hlásí nejvyšší teplotu vody pro tuto roční dobu. A teplá voda v něm znamená taky dopad na severní polární oblasti, což vede k menšímu množství mořského ledu v Arktidě. Dne 6. března, kdy bylo dosaženo sezónního maxima, činil rozsah 1,03 miliónů kilometrů čtverečních, a to je 5. nejnižší hodnota v historii satelitního pozorování. Aktuálně už led zase taje, jeho množství se pro tuto část roku pohybuje na hranici nejmenších naměřených hodnot vůbec.
Vývoj povrchové teploty vody v severním Atlantiku v jednotlivých letech - černou čarou je znázorněn letošní rok, oranžovou potom minulý a šedými zbylé roky, zdroj: climatereanalyzer.org
Rozsah mořského ledu v Arktidě – tmavší modrou je znázorněn průběh v letošním roce, zdroj: nsidc.org
Rekordní teplota světových oceánů znamená větší riziko výskytu extrémních projevů počasí – rekordně vysoké teploty zažili v uplynulých dnech například v Austrálii (19. března naměřili ve Wilcanii až 43,8 °C!). A teplá voda znamená i větší pravděpodobnost výskytu intenzivních srážek – názornou ukázkou může být Kalifornie, kde už teď březen přinesl do velké části státu kolem 300 procent obvyklého normálu vody, na horách, kde vydatně sněžilo, pak spadlo skoro 5krát více srážek, než odpovídá dlouhodobému průměru. Taky v Evropě lze čekat dopady nadprůměrně teplého Atlantiku na počasí v nadcházejících měsících – od nadprůměrně teplých období po extrémnější srážkové epizody.
Dodejme, že během letošního roku počítají modely s nástupem fáze El Niño – tedy situace s teplejším tropickým Pacifikem (hlavně v centrálních a východních oblastech) – to povede k dalšímu nárůstu teploty mořské vody i atmosféry. Není tak vyloučeno, že za rok bude letošní rekord povrchové teploty vody překonán.
To, že je teplota vody během roku nejvyšší právě v polovině března, je obvyklé – na severní polokouli sice končí zima, ale na jižní končí léto, a to je doba, kdy kvůli velké tepelné setrvačnosti dosáhne mořská voda nejvyšší teploty. A protože na jižní polokouli je oceánů výrazně více než na té severní, dominuje globálnímu vlivu na povrchovou teploty vody právě jižní polokoule.
Vývoj povrchové teploty vody v oceánech na celém světě v jednotlivých letech - černou čarou je znázorněn letošní rok, oranžovou potom minulý a šedými zbylé roky, zdroj: climatereanalyzer.org
Dosažení teplotního rekordu v minulých dnech je poněkud překvapivé, neboť uplynulé měsíce byly ještě pod vlivem fenoménu La Niña, který znamená poněkud chladnější povrchové vody centrálního tropického Pacifiku. Ostatně předchozí rekord celosvětové teploty oceánů je z roku 2016, kdy naopak končilo El Niño ohřívající vody Tichého oceánu. Jinými slovy, oteplení naší planety pokročilo natolik, že k dosažení rekordně vysoké teploty povrchu moří (z globálního pohledu) už není nutný výskyt El Niña nebo jiné výrazné teplé anomálie v největším světovém oceánu jako tomu bylo dříve.
Odchylka povrchové teploty vody od dlouhodobého průměru (1971-2000) pro 17. března 2023, zdroj: climatereanalyzer.org
Nadprůměrně teplá voda se samozřejmě nevyskytuje na celém světě, aktuálně jsou nejvýraznější kladné odchylky registrovány hlavně u břehů jižní Ameriky, v okolí Nového Zélandu nebo Japonska. A nadprůměrně teplý je taky severní Atlantik – ten už od konce února hlásí nejvyšší teplotu vody pro tuto roční dobu. A teplá voda v něm znamená taky dopad na severní polární oblasti, což vede k menšímu množství mořského ledu v Arktidě. Dne 6. března, kdy bylo dosaženo sezónního maxima, činil rozsah 1,03 miliónů kilometrů čtverečních, a to je 5. nejnižší hodnota v historii satelitního pozorování. Aktuálně už led zase taje, jeho množství se pro tuto část roku pohybuje na hranici nejmenších naměřených hodnot vůbec.
Vývoj povrchové teploty vody v severním Atlantiku v jednotlivých letech - černou čarou je znázorněn letošní rok, oranžovou potom minulý a šedými zbylé roky, zdroj: climatereanalyzer.org
Rozsah mořského ledu v Arktidě – tmavší modrou je znázorněn průběh v letošním roce, zdroj: nsidc.org
Rekordní teplota světových oceánů znamená větší riziko výskytu extrémních projevů počasí – rekordně vysoké teploty zažili v uplynulých dnech například v Austrálii (19. března naměřili ve Wilcanii až 43,8 °C!). A teplá voda znamená i větší pravděpodobnost výskytu intenzivních srážek – názornou ukázkou může být Kalifornie, kde už teď březen přinesl do velké části státu kolem 300 procent obvyklého normálu vody, na horách, kde vydatně sněžilo, pak spadlo skoro 5krát více srážek, než odpovídá dlouhodobému průměru. Taky v Evropě lze čekat dopady nadprůměrně teplého Atlantiku na počasí v nadcházejících měsících – od nadprůměrně teplých období po extrémnější srážkové epizody.
Dodejme, že během letošního roku počítají modely s nástupem fáze El Niño – tedy situace s teplejším tropickým Pacifikem (hlavně v centrálních a východních oblastech) – to povede k dalšímu nárůstu teploty mořské vody i atmosféry. Není tak vyloučeno, že za rok bude letošní rekord povrchové teploty vody překonán.
