Rok 2023 bude globálně nejteplejší rok v historii pozorování, přinesl řadu extrémů
Končí rok 2023, který se zapíše do historie klimatologie z mnoha důvodů. Především půjde o dosud nejteplejší rok v historii pozorování. Podle předběžných údajů je velmi pravděpodobné, že odchylka globální teploty od průměru 1850-1900 (jakožto období, kdy se ještě naplno neprojevily dopady spalování fosilních paliv) poprvé v historii přesáhne 1,5 °C. Posledních 6 měsíců bylo globálně nejteplejších v historii měření. Zejména září se doslova vymklo, když dosáhlo dosud nejvyšší odchylky oproti dlouhodobému průměru za jakýkoliv měsíc (vůči období 1850-1900 to bylo o 1,82 °C), a oproti dosud nejvyšší měsíční odchylce činil rozdíl zhruba půl stupně!
Emise oxidu uhličitého letos dosáhly rekordu a překonaly dosud nejvyšší úroveň z loňského roku, zdroj: globalcarbonbudget.org
Výraznému oteplení planety během letošního roku napomohla souhra několika faktorů: nástup jevu El Niño, nárůst sluneční aktivity, důsledky erupce sopky Hunga Tonga (více vodní páry) a výrazné snížení množství aerosolů z námořní dopravy. Nejdůležitějším faktorem ale jednoznačně zůstává vliv lidské činnosti, zejména pak produkce skleníkových plynů vlivem spalování fosilních paliv, kdy dochází k zesilování skleníkového efektu země. Předběžné celosvětové odhady pro letošní rok udávají opět nárůst emisí oxidu uhličitého, a to o 1,1 procenta oproti loňskému, dosud rekordnímu roku.
Vývoj globální průměrné měsíční teploty, zdroj: berkeleyearth.org
Nárůst teploty se projevil velmi častými rekordy. Celosvětově na více než 590 dlouho měřících stanicích byly dosaženy absolutně nejvyšší teploty v historii měření, naopak nová rekordní minima byla přepsána na pouhých 36 stanicích. Ve 13 státech byly zaznamenány absolutně nejvyšší teploty v historii (viz tabulka). Absolutní minimum přepsal jediný stát, a to Čína, kde 22. ledna na severovýchodě země naměřili -53,0 °C. Zajímavé je ale i vyrovnání absolutního minima na Kypru 8. února (-12,8 °C). Dodejme, že letošní nejvyšší teplota na planetě činila 53,9 °C a byla naměřena 16. července v Saratoga Springs v oblasti Údolí smrti, nejnižší hodnota -83,2 °C pak na stanici Concordia v Antarktidě (25. července).
Nová absolutní maxima byla letos dosažena ve 13 státech světa
Vlivem nárůstu teploty dochází ke zvyšování extremity celé řady jevů. Letošní rok toho byl velmi dobrým důkazem. Mnoho oblastí světa zažívalo dlouhé vlny mimořádně vysokých teplot, kdy byly přepisovány ve velkém měsíční a někdy i absolutní rekordy. Výjimečná byla například vlna extrémně vysokých teplot hned na začátku roku v Evropě, kde řada zemí zaznamenala nejvyšší lednové teploty v historii pozorování, a to včetně Česka (na stanici Javorník na Jesenicku bylo naměřeno maximum 19,6 °C). V dubnu bylo horko hlavně na jihozápadě Evropy a severozápadě Afriky (v Cordóbě naměřených 38,8 °C představuje nejvyšší dubnovou teplotu v celé Evropě). Extrémní a téměř dva měsíce trvající vedra v dubnu a v květnu v jihovýchodní Asii vedla k dosažení absolutních rekordů v několika státech. Vlny veder pokračovaly samozřejmě i v dalších měsících, ostatně i poslední týdny byly v Evropě ve znamení přepisování měsíčních rekordů. Vliv jevu El Niña se projevil mimo jiné rekordními vedry v mnoha oblastech Jižní Ameriky. Zejména v Amazonii se k tomu přidalo i rekordní sucho, které v řadě oblastí pokračuje i v současnosti. Dramatickými rozdíly prošlo Somálsko – od nejhoršího sucha od poloviny minulého století (částečně v souvislosti s jevem La Niña) po nejhorší povodně během listopadu a prosince (kvůli nástupu jevu El Niño a vlivu tzv. Indickooceánskému dipólu) za nejméně 20 let.
I letos zažila naše planeta četné a rozsáhlé přírodní požáry. Nejhorší sezónu v tomto ohledu má za sebou Kanada – rozsah spálené plochy přesáhl 18 miliónů hektarů, což je více než dvouapůlnásobek v dosud nejhorším roce 1995. Emise uhlíků z kanadských požárů dosáhly téměř 500 miliónů tun, což je asi 10krát více než dlouhodobý průměr.
Rekordně teplé jsou už od března oceány, které akumulují drtivou většinu přebytečného tepla vznikajícího vlivem zesilujícího skleníkového efektu. Ačkoliv měření máme díky družicím k dispozici pouze od roku 1981, lze na základě dlouhodobého chování mořské vody předpokládat, že tak teplé oceány tu nebyly stovky, možná tisíce let. V srpnu pak dosáhla teplota povrchové vody v globálním průměru absolutního rekordu (kolem 21,1 °C bez polárních oblastí) – přičemž dosud platilo, že nejvyšší teplota bývá v ročním chodu dosahována v březnu (na sklonku léta jižní polokoule, kde je většina oceánů). 24. července byla u břehů Floridy naměřena dosud nejvyšší teplota mořské vody (lokálně), a to 38,4 °C.
Už od března zůstává povrchová teplota vody na rekordně vysoké úrovni, zdroj: climatereanalyzer.org
Rekordně teplá voda napomáhá zesilování tropických i mimotropických tlakových níží. To se částečně projevilo mimořádně intenzivním zesílením hurikánu Otis, který drtivě zasáhl Acapulco a stal se nejsilnějším pacifickým hurikánem v Mexiku. Teplé moře napomohlo i zesílení hurikánu Hillary, který nabral mimořádně neobvyklý směr na Kalifornii, kde se postaral o první vydané varování před tropickou cyklónou v historii, a následně přinesl vydatné deště do oblasti Údolí smrti, které tam způsobily značné škody. V Evropě jsme pak zažili ničivý úder bouře Daniel, která hlavně do Řecka přinesla extrémní srážky (až 750 mm za 24 hodin). Nad teplým Středozemním mořem se z ní zformoval medikán, který zasáhl Libyi – v horských oblastech tam spadlo kolem 400 mm vody za 24 hodin (600letá událost). Deště vedly k masivním povodním a kvůli zanedbané údržbě i protržení hrází dvou přehrad nad městem Derna – což si vyžádalo životy nejméně 8 tisíc lidí.
Vysoké teploty a vyšší množství vodní páry v atmosféře napomáhá i výskytu silných bouří s přívalovými srážkami a kroupami. O ty letos nebyla nouze ani v Česku, i když častější a extrémnější krupobití zažili v Itálii. 24. července tam vypadla kroupa o velikosti přes 19 cm, což je největší zaznamenaná kroupa v Evropě vůbec.
Extrémů a rekordů ale bylo víc, mimo jiné po řadu měsíců rekordně malý rozsah mořského ledu kolem Antarktidy nebo i vlny studeného počasí, z nichž jedna se postarala o vůbec nejnižší teplotu v Číně. Probíhající jev El Niño a už zmíněné rekordní emise skleníkových plynů znamenají, že i příští rok bude rokem mnoha dalších rekordů. Řada z nich může představovat ohrožení lidských životů a zdraví, mnohé pak povedou k značným materiálním škodám.
Emise oxidu uhličitého letos dosáhly rekordu a překonaly dosud nejvyšší úroveň z loňského roku, zdroj: globalcarbonbudget.org
Výraznému oteplení planety během letošního roku napomohla souhra několika faktorů: nástup jevu El Niño, nárůst sluneční aktivity, důsledky erupce sopky Hunga Tonga (více vodní páry) a výrazné snížení množství aerosolů z námořní dopravy. Nejdůležitějším faktorem ale jednoznačně zůstává vliv lidské činnosti, zejména pak produkce skleníkových plynů vlivem spalování fosilních paliv, kdy dochází k zesilování skleníkového efektu země. Předběžné celosvětové odhady pro letošní rok udávají opět nárůst emisí oxidu uhličitého, a to o 1,1 procenta oproti loňskému, dosud rekordnímu roku.
Vývoj globální průměrné měsíční teploty, zdroj: berkeleyearth.org
Nárůst teploty se projevil velmi častými rekordy. Celosvětově na více než 590 dlouho měřících stanicích byly dosaženy absolutně nejvyšší teploty v historii měření, naopak nová rekordní minima byla přepsána na pouhých 36 stanicích. Ve 13 státech byly zaznamenány absolutně nejvyšší teploty v historii (viz tabulka). Absolutní minimum přepsal jediný stát, a to Čína, kde 22. ledna na severovýchodě země naměřili -53,0 °C. Zajímavé je ale i vyrovnání absolutního minima na Kypru 8. února (-12,8 °C). Dodejme, že letošní nejvyšší teplota na planetě činila 53,9 °C a byla naměřena 16. července v Saratoga Springs v oblasti Údolí smrti, nejnižší hodnota -83,2 °C pak na stanici Concordia v Antarktidě (25. července).
Nová absolutní maxima byla letos dosažena ve 13 státech světa
Vlivem nárůstu teploty dochází ke zvyšování extremity celé řady jevů. Letošní rok toho byl velmi dobrým důkazem. Mnoho oblastí světa zažívalo dlouhé vlny mimořádně vysokých teplot, kdy byly přepisovány ve velkém měsíční a někdy i absolutní rekordy. Výjimečná byla například vlna extrémně vysokých teplot hned na začátku roku v Evropě, kde řada zemí zaznamenala nejvyšší lednové teploty v historii pozorování, a to včetně Česka (na stanici Javorník na Jesenicku bylo naměřeno maximum 19,6 °C). V dubnu bylo horko hlavně na jihozápadě Evropy a severozápadě Afriky (v Cordóbě naměřených 38,8 °C představuje nejvyšší dubnovou teplotu v celé Evropě). Extrémní a téměř dva měsíce trvající vedra v dubnu a v květnu v jihovýchodní Asii vedla k dosažení absolutních rekordů v několika státech. Vlny veder pokračovaly samozřejmě i v dalších měsících, ostatně i poslední týdny byly v Evropě ve znamení přepisování měsíčních rekordů. Vliv jevu El Niña se projevil mimo jiné rekordními vedry v mnoha oblastech Jižní Ameriky. Zejména v Amazonii se k tomu přidalo i rekordní sucho, které v řadě oblastí pokračuje i v současnosti. Dramatickými rozdíly prošlo Somálsko – od nejhoršího sucha od poloviny minulého století (částečně v souvislosti s jevem La Niña) po nejhorší povodně během listopadu a prosince (kvůli nástupu jevu El Niño a vlivu tzv. Indickooceánskému dipólu) za nejméně 20 let.
I letos zažila naše planeta četné a rozsáhlé přírodní požáry. Nejhorší sezónu v tomto ohledu má za sebou Kanada – rozsah spálené plochy přesáhl 18 miliónů hektarů, což je více než dvouapůlnásobek v dosud nejhorším roce 1995. Emise uhlíků z kanadských požárů dosáhly téměř 500 miliónů tun, což je asi 10krát více než dlouhodobý průměr.
Rekordně teplé jsou už od března oceány, které akumulují drtivou většinu přebytečného tepla vznikajícího vlivem zesilujícího skleníkového efektu. Ačkoliv měření máme díky družicím k dispozici pouze od roku 1981, lze na základě dlouhodobého chování mořské vody předpokládat, že tak teplé oceány tu nebyly stovky, možná tisíce let. V srpnu pak dosáhla teplota povrchové vody v globálním průměru absolutního rekordu (kolem 21,1 °C bez polárních oblastí) – přičemž dosud platilo, že nejvyšší teplota bývá v ročním chodu dosahována v březnu (na sklonku léta jižní polokoule, kde je většina oceánů). 24. července byla u břehů Floridy naměřena dosud nejvyšší teplota mořské vody (lokálně), a to 38,4 °C.
Už od března zůstává povrchová teplota vody na rekordně vysoké úrovni, zdroj: climatereanalyzer.org
Rekordně teplá voda napomáhá zesilování tropických i mimotropických tlakových níží. To se částečně projevilo mimořádně intenzivním zesílením hurikánu Otis, který drtivě zasáhl Acapulco a stal se nejsilnějším pacifickým hurikánem v Mexiku. Teplé moře napomohlo i zesílení hurikánu Hillary, který nabral mimořádně neobvyklý směr na Kalifornii, kde se postaral o první vydané varování před tropickou cyklónou v historii, a následně přinesl vydatné deště do oblasti Údolí smrti, které tam způsobily značné škody. V Evropě jsme pak zažili ničivý úder bouře Daniel, která hlavně do Řecka přinesla extrémní srážky (až 750 mm za 24 hodin). Nad teplým Středozemním mořem se z ní zformoval medikán, který zasáhl Libyi – v horských oblastech tam spadlo kolem 400 mm vody za 24 hodin (600letá událost). Deště vedly k masivním povodním a kvůli zanedbané údržbě i protržení hrází dvou přehrad nad městem Derna – což si vyžádalo životy nejméně 8 tisíc lidí.
Vysoké teploty a vyšší množství vodní páry v atmosféře napomáhá i výskytu silných bouří s přívalovými srážkami a kroupami. O ty letos nebyla nouze ani v Česku, i když častější a extrémnější krupobití zažili v Itálii. 24. července tam vypadla kroupa o velikosti přes 19 cm, což je největší zaznamenaná kroupa v Evropě vůbec.
Extrémů a rekordů ale bylo víc, mimo jiné po řadu měsíců rekordně malý rozsah mořského ledu kolem Antarktidy nebo i vlny studeného počasí, z nichž jedna se postarala o vůbec nejnižší teplotu v Číně. Probíhající jev El Niño a už zmíněné rekordní emise skleníkových plynů znamenají, že i příští rok bude rokem mnoha dalších rekordů. Řada z nich může představovat ohrožení lidských životů a zdraví, mnohé pak povedou k značným materiálním škodám.
