Teplota na Zemi nečekaně rychle roste, částečně i díky čistší lodní dopravě
Rok 2023 se zapíše do historie klimatologie jako rok, kdy se teploty na naší planetě začaly výrazně zvyšovat. Ruku v ruce s tím jdou – ve srovnání s minulostí – bezprecedentně intenzivní vlny horkého počasí. Jedna z posledních zasáhla v minulých dnech východní Asii – třetina stanic v Japonsku zaznamenala nejvyšší listopadovou teplotu, podobné to bylo v Číně. Na Korejském poloostrově byly překonány absolutní listopadové rekordy (v KLDR až 27,3 °C, v Jižní Koreji 29,1 °C), ty padly i v Mongolsku nebo Bangladéši. A nejteplejší listopadový den zažily i Dubaj, Malta nebo Kypr!
Odchylka globální teploty vzduchu za říjen 2023 dosáhla +0,85 °C ve srovnání s obdobím 1991-2020 podle reanalýzy ERA5. Letošní říjen byl zhruba o čtyři desetiny teplejší než dosud nejteplejší říjen v roce 2019, zdroj: twitter.com
Odchylka teploty vzduchu v říjnu 2023 ve srovnání s obdobím 1991-2020 podle reanalýzy NCEP/NCAR. Chladnější byly pouze části Antarktidy a okolních moří a severní Evropa, zdroj: twitter.com
A mimořádně teplé jsou taky jednotlivé měsíce letošního roku. Leden až květen sice z globálního pohledu obsadily „jen“ 2. až 7. místo, ale od června se teploty měsíců doslova „utrhly ze řetězu“ a každý z nich se stal rekordně teplým, přičemž červenec 2023 se stal i vůbec nejteplejším měsícem (tedy nikoliv jenom červencem) v historii pozorování. Výjimečné bylo i letošní září, ve kterém odchylka od dosud nejteplejšího září dosáhla dokonce o 0,46 °C – tak velký rozdíl od předchozího rekordu ještě nebyl nikdy v historii dosažen!
Pořadí globálních průměrů měsíčních teplot v roce 2023 podle různých databází, zdroj: carbonbrief.org
Odchylky globální teploty vzduchu pro každý měsíc v období 2015-2023 (vůči období 1850-1899), zdroj: carbonbrief.org
Říjen 2023 sice podle prvních předběžných údajů nedosáhl takové odchylky jako září, přesto skončil suverénně na 1. místě mezi všemi říjny. Oproti dosud nejteplejšímu říjnu v roce 2019 byl teplejší o 0,40 °C (hodnota se liší v závislosti na použité srovnávací reanalýze a datové sadě, ke kterém se vztahuje).
Tento doslova raketový nárůst globálních teplot má dvě hlavní příčiny – zrychlující se globální oteplování a vliv sílícího jevu El Niňo. Jednou z příčin současného poněkud nečekaně rychlého oteplování je omezení znečištění ovzduší sírovými aerosoly z námořní lodní dopravy. V roce 2020 bylo totiž přijato nařízení o snížení maximálně možného množství síry v emisích paliva používané v lodní dopravě z 3,5 procenta na pouhého půl procenta. Bylo to motivováno snahou snížit množství pro člověka nebezpečných aerosolů v ovzduší. Jenže vedlejším dopadem bylo i snížení množství a četnosti výskytu mořských oblaků, které z těchto aerosolů vzniká (jedná se o jakousi obdobu kondenzačních pruhů za letadly, u lodí ale s déletrvajícím efektem). Méně oblaků však znamená více energie dopadající na hladinu moře, které se pak rychleji ohřívá, a následně se toto teplo projeví i zvýšením teploty atmosféry. Velikost vlivu tohoto efektu je sice zatížena nejistotou, ukazuje ale, že změna naší činnosti může mít dalekosáhlé dopady. Další vliv má i nedávný výbuch sopky Tonga (viz článek), která vyvrhla do stratosféry enormní množství vody.
Odchylka globální teploty vzduchu za prvních 10 měsíců roku 2023 vůči období 1850-1899 (které se často používá jako referenční období před výraznějším ovlivněním skleníkovými plyny) tak s největší pravděpodobností přesáhne 1,5 °C – stane se tak poprvé v historii! Ale i kdyby to nenastalo, je v tuto chvíli téměř jisté (s pravděpodobností přesahující 95 procent), že rok 2023 se stane nejteplejším rokem v historii měření. Aby se tomu tak nebylo, musely by zbývající dva měsíce roku být chladnější než bylo každé takové dvouměsíční období listopad-prosinec v posledních 22 letech.
Jenže i kvůli probíhajícímu El Niňu lze spíše čekat, že taky následující měsíce dosáhnou rekordně vysokých teplot. Není tedy vyloučeno, že i celý rok nakonec skončí s odchylkou přesahující onu v jistém směru magickou hranici jednoho a půl stupně, která je obsažena v Pařížské klimatické dohodě. Nicméně jediný rok s takovouto odchylkou ještě neznamená, že už jsme přesáhli tohoto cíle vymezeného onou dohodou – ta se totiž vztahuje k dlouhodobému průměru teploty, nikoliv výkyvu v jednom nebo dvou letech. Na druhé straně, současná bezprecedentní rychlost oteplování planety je mimořádně alarmující.
Dosavadní a očekávaný vývoj (zelené rozpětí na konci grafu) průměrné globální teploty od roku 1850 do současnosti, zdroj: berkeleyearth.org
Odchylka globální teploty vzduchu za říjen 2023 dosáhla +0,85 °C ve srovnání s obdobím 1991-2020 podle reanalýzy ERA5. Letošní říjen byl zhruba o čtyři desetiny teplejší než dosud nejteplejší říjen v roce 2019, zdroj: twitter.com
Odchylka teploty vzduchu v říjnu 2023 ve srovnání s obdobím 1991-2020 podle reanalýzy NCEP/NCAR. Chladnější byly pouze části Antarktidy a okolních moří a severní Evropa, zdroj: twitter.com
A mimořádně teplé jsou taky jednotlivé měsíce letošního roku. Leden až květen sice z globálního pohledu obsadily „jen“ 2. až 7. místo, ale od června se teploty měsíců doslova „utrhly ze řetězu“ a každý z nich se stal rekordně teplým, přičemž červenec 2023 se stal i vůbec nejteplejším měsícem (tedy nikoliv jenom červencem) v historii pozorování. Výjimečné bylo i letošní září, ve kterém odchylka od dosud nejteplejšího září dosáhla dokonce o 0,46 °C – tak velký rozdíl od předchozího rekordu ještě nebyl nikdy v historii dosažen!
Pořadí globálních průměrů měsíčních teplot v roce 2023 podle různých databází, zdroj: carbonbrief.org
Odchylky globální teploty vzduchu pro každý měsíc v období 2015-2023 (vůči období 1850-1899), zdroj: carbonbrief.org
Říjen 2023 sice podle prvních předběžných údajů nedosáhl takové odchylky jako září, přesto skončil suverénně na 1. místě mezi všemi říjny. Oproti dosud nejteplejšímu říjnu v roce 2019 byl teplejší o 0,40 °C (hodnota se liší v závislosti na použité srovnávací reanalýze a datové sadě, ke kterém se vztahuje).
Tento doslova raketový nárůst globálních teplot má dvě hlavní příčiny – zrychlující se globální oteplování a vliv sílícího jevu El Niňo. Jednou z příčin současného poněkud nečekaně rychlého oteplování je omezení znečištění ovzduší sírovými aerosoly z námořní lodní dopravy. V roce 2020 bylo totiž přijato nařízení o snížení maximálně možného množství síry v emisích paliva používané v lodní dopravě z 3,5 procenta na pouhého půl procenta. Bylo to motivováno snahou snížit množství pro člověka nebezpečných aerosolů v ovzduší. Jenže vedlejším dopadem bylo i snížení množství a četnosti výskytu mořských oblaků, které z těchto aerosolů vzniká (jedná se o jakousi obdobu kondenzačních pruhů za letadly, u lodí ale s déletrvajícím efektem). Méně oblaků však znamená více energie dopadající na hladinu moře, které se pak rychleji ohřívá, a následně se toto teplo projeví i zvýšením teploty atmosféry. Velikost vlivu tohoto efektu je sice zatížena nejistotou, ukazuje ale, že změna naší činnosti může mít dalekosáhlé dopady. Další vliv má i nedávný výbuch sopky Tonga (viz článek), která vyvrhla do stratosféry enormní množství vody.
Odchylka globální teploty vzduchu za prvních 10 měsíců roku 2023 vůči období 1850-1899 (které se často používá jako referenční období před výraznějším ovlivněním skleníkovými plyny) tak s největší pravděpodobností přesáhne 1,5 °C – stane se tak poprvé v historii! Ale i kdyby to nenastalo, je v tuto chvíli téměř jisté (s pravděpodobností přesahující 95 procent), že rok 2023 se stane nejteplejším rokem v historii měření. Aby se tomu tak nebylo, musely by zbývající dva měsíce roku být chladnější než bylo každé takové dvouměsíční období listopad-prosinec v posledních 22 letech.
Jenže i kvůli probíhajícímu El Niňu lze spíše čekat, že taky následující měsíce dosáhnou rekordně vysokých teplot. Není tedy vyloučeno, že i celý rok nakonec skončí s odchylkou přesahující onu v jistém směru magickou hranici jednoho a půl stupně, která je obsažena v Pařížské klimatické dohodě. Nicméně jediný rok s takovouto odchylkou ještě neznamená, že už jsme přesáhli tohoto cíle vymezeného onou dohodou – ta se totiž vztahuje k dlouhodobému průměru teploty, nikoliv výkyvu v jednom nebo dvou letech. Na druhé straně, současná bezprecedentní rychlost oteplování planety je mimořádně alarmující.
Dosavadní a očekávaný vývoj (zelené rozpětí na konci grafu) průměrné globální teploty od roku 1850 do současnosti, zdroj: berkeleyearth.org
