Hrozí částečné zhroucení Golsfkého proudu? Vědci se příliš neshodnou
Golfský proud je jedním z nejdůležitějších mořských proudů, které zajišťují přenos tepla mezi různými zeměpisnými šířkami. Směřuje z Mexického zálivu kolem břehů Floridy k severovýchodu až severu. V severní části Atlantiku pokračuje jako Severoatlantský proud (jedna z jeho větví pod názvem Norský proud dosahuje až do Barentsova moře), který zmírňuje klima západní Evropy, Norska, Islandu i částečně jihovýchodního Grónska. Důležitá je ale i další část globálního cyklu, kdy dochází k poklesu chladné vody v severních oblastech Atlantiku do hlubin oceánů, kde pak voda míří do jižních šířek. Jde o systém tzv. Atlantické meridionální cirkulace (AMOC), u které se už delší dobu hovoří o jejím zpomalování z důvodů dopadů změny klimatu. Tání ledovců v Grónsku a částečně i mořského ledu v Severním ledovém oceánu totiž vede k poklesu salinity (vlivem přílivu sladké vody), což se projevuje poklesem hustoty. Voda je pak lehčí a její pokles do hlubin se zpomaluje, čímž se brzdí celková šířková výměna vody napříč Atlantikem.
Systém AMOC, zdroj: earthlogs.org
Už delší dobu je předmětem zájmu (nejen) klimatologů otázka slábnutí Golfského proudu, resp. výše zmíněné cirkulace, ale v posledních letech se navíc s prohlubující se změnou klimatu často řeší i otázka možného celkového kolapsu Golfského proudu. V tomto ohledu vyvolala před dvěma týdny velkou odezvu studie holandských vědců. Ti pro simulaci proudění v severním Atlantiku použili nový model. Na základě výsledků modelování pak navrhnuli nový signál včasného varování o dosažení bodu zlomu AMOC, který je fyzikálně založený a dobře pozorovatelný, resp. měřitelný. Je jím minimální hodnota sladkovodního transportu vyvolaného AMOC v jižním Atlantiku (na 34. stupni jižní šířky). Podle autorů jde o vhodný parametr, který výrazně lépe vystihuje realitu než dosud běžně používané statistické přístupy. A závěry studie ukazují, že současný AMOC je na cestě k bodu zlomu (konkrétní období ale neuvádějí, jen píšou, že se shodují s výsledky dřívější studie, která říká, že by to mohlo nastat mezi 2025-2095).
Zhroucení AMOC by samozřejmě mělo naprosto zásadní dopad na klima celé planety, především pak severní polokoule a nejvíc Evropy. Ta by čelila masivnímu ochlazování o 5 až 10 °C během několika dekád, přičemž ve střední Evropě by ochlazení bylo o něco menší, zato třeba na Islandu nebo ve Skandinávii větší. Souvisí to především s rozšířením rozsahu mořského ledu v severním Atlantiku. A třeba dopad na Amazonský prales by byl rovněž dramatický – došlo by k protočení vlhkých a suchých sezón. Jižní polokoule by pak celkově zaznamenala další oteplení.
Výsledky studie silně rezonovaly v médiích, a to zejména ve formě bombastických titulků „slibujících“ dobu ledovou v Evropě a podobně. Nicméně následně se ozvala i řada klimatologů, kteří závěry studie poněkud relativizují až kritizují. Je nutné především zdůraznit fakt, že jde o studii založenou na jednom klimatickém modelu. A model nerovná se realita. Dále je dobré si uvědomit, že autoři sice píší, že AMOC směřuje ke kolapsu, což ale neznamená, že nastane bezprostředně v nejbližší době, tedy v této nebo příští dekádě. Výsledky studie ale každopádně vyvolávají potřebu co nejlépe zmapovat toky sladké vody v severním Atlantiku a zjistit, zda autory vybraný parametr je dostatečně robustní pro včasné varování před náhlými změnami AMOC. Zde je poněkud problém s krátkou řadou pozorování, resp. jen omezenými daty z minulosti, se kterými bychom mohli srovnat současnou situaci. Konečně i autoři studie upozorňují na to, že důležité pro potvrzení jejich závěrů jsou mimo jiné i rozsáhlejší pozorování situace v jižním Atlantiku.
Výsledky modelových simulací předpokládajících zhroucení AMOC kolem roku 1750. Vlevo nahoře teplotní trend za století, vpravo nahoře trend únorové teploty za století, vlevo dole rozdíl teploty pro 5 vybraných měst oproti roku 1600 včetně vývoje intenzity AMOC (pravá osa), vpravo dole pak měsíční trendy za století pro 5 vybraných měst, zdroj: science.org
Bude určitě důležité zaměřit se v nejbližší době na další studie, které ověří, případně upřesní výsledky holandských autorů. Tato studie každopádně zapadá do řady dřívějších analýz, které i na základě paleoklimatických dat z dávnějších dob upozorňují na to, že dopady změny klimatu vyvolané lidskou činností můžou být naprosto dramatické a AMOC je mimořádně citlivým systémem. Podtrhuje tak princip předběžné opatrnosti, kdy výrazné omezení a následné zastavení emisí skleníkových plynů je nejjistějším prostředkem, jak těmto dramatickým zvratům v našem klimatickém systému předejít.
Systém AMOC, zdroj: earthlogs.org
Už delší dobu je předmětem zájmu (nejen) klimatologů otázka slábnutí Golfského proudu, resp. výše zmíněné cirkulace, ale v posledních letech se navíc s prohlubující se změnou klimatu často řeší i otázka možného celkového kolapsu Golfského proudu. V tomto ohledu vyvolala před dvěma týdny velkou odezvu studie holandských vědců. Ti pro simulaci proudění v severním Atlantiku použili nový model. Na základě výsledků modelování pak navrhnuli nový signál včasného varování o dosažení bodu zlomu AMOC, který je fyzikálně založený a dobře pozorovatelný, resp. měřitelný. Je jím minimální hodnota sladkovodního transportu vyvolaného AMOC v jižním Atlantiku (na 34. stupni jižní šířky). Podle autorů jde o vhodný parametr, který výrazně lépe vystihuje realitu než dosud běžně používané statistické přístupy. A závěry studie ukazují, že současný AMOC je na cestě k bodu zlomu (konkrétní období ale neuvádějí, jen píšou, že se shodují s výsledky dřívější studie, která říká, že by to mohlo nastat mezi 2025-2095).
Zhroucení AMOC by samozřejmě mělo naprosto zásadní dopad na klima celé planety, především pak severní polokoule a nejvíc Evropy. Ta by čelila masivnímu ochlazování o 5 až 10 °C během několika dekád, přičemž ve střední Evropě by ochlazení bylo o něco menší, zato třeba na Islandu nebo ve Skandinávii větší. Souvisí to především s rozšířením rozsahu mořského ledu v severním Atlantiku. A třeba dopad na Amazonský prales by byl rovněž dramatický – došlo by k protočení vlhkých a suchých sezón. Jižní polokoule by pak celkově zaznamenala další oteplení.
Výsledky studie silně rezonovaly v médiích, a to zejména ve formě bombastických titulků „slibujících“ dobu ledovou v Evropě a podobně. Nicméně následně se ozvala i řada klimatologů, kteří závěry studie poněkud relativizují až kritizují. Je nutné především zdůraznit fakt, že jde o studii založenou na jednom klimatickém modelu. A model nerovná se realita. Dále je dobré si uvědomit, že autoři sice píší, že AMOC směřuje ke kolapsu, což ale neznamená, že nastane bezprostředně v nejbližší době, tedy v této nebo příští dekádě. Výsledky studie ale každopádně vyvolávají potřebu co nejlépe zmapovat toky sladké vody v severním Atlantiku a zjistit, zda autory vybraný parametr je dostatečně robustní pro včasné varování před náhlými změnami AMOC. Zde je poněkud problém s krátkou řadou pozorování, resp. jen omezenými daty z minulosti, se kterými bychom mohli srovnat současnou situaci. Konečně i autoři studie upozorňují na to, že důležité pro potvrzení jejich závěrů jsou mimo jiné i rozsáhlejší pozorování situace v jižním Atlantiku.
Výsledky modelových simulací předpokládajících zhroucení AMOC kolem roku 1750. Vlevo nahoře teplotní trend za století, vpravo nahoře trend únorové teploty za století, vlevo dole rozdíl teploty pro 5 vybraných měst oproti roku 1600 včetně vývoje intenzity AMOC (pravá osa), vpravo dole pak měsíční trendy za století pro 5 vybraných měst, zdroj: science.org
Bude určitě důležité zaměřit se v nejbližší době na další studie, které ověří, případně upřesní výsledky holandských autorů. Tato studie každopádně zapadá do řady dřívějších analýz, které i na základě paleoklimatických dat z dávnějších dob upozorňují na to, že dopady změny klimatu vyvolané lidskou činností můžou být naprosto dramatické a AMOC je mimořádně citlivým systémem. Podtrhuje tak princip předběžné opatrnosti, kdy výrazné omezení a následné zastavení emisí skleníkových plynů je nejjistějším prostředkem, jak těmto dramatickým zvratům v našem klimatickém systému předejít.
