Proč nám déšť příjemně voní?
Každý asi zná tu zvláštní, ale příjemnou, vůni, když po delším suchém období začne pršet. Dříve se tato vůně označovala rovněž jako petrichor (z řeckých slov petra – kámen a ichor – krev bohů). Kde se ale bere toto aroma, vždyť voda, respektive dešťové kapky samy o sobě jsou bez zápachu? Tím si lámali vědci hlavu dlouhou dobu a uspokojivé odpovědi získali až v 60. letech minulého století.
Vše začíná na zemském povrchu, tedy až po dopadu dešťových kapek. Po nárazu na zem vznikají ve vodě malé bublinky vzduchu. Tyto bublinky se plní částečkami z povrchové vrstvy, a pak nesou příslušnou vůni. Od zemského povrchu bublinky stoupají vzhůru, následně praskají a dochází k jakési explozi, při které se do okolí šíří aerosol, tedy směs suspendovaných aromatizovaných částic. A pak už stačí jen slabý vítr, aby tuto aromatickou suspenzi šířil vzduchem k našim nosům.
Důležité pro výraznost vůně je přitom intenzita, s jakou déšť dopadá na zem. Jsou-li kapky malé a déšť slabý, mají vzduchové bublinky dostatek času získat intenzivnější aroma z povrchu, než když padá přívalový déšť při bouřkách a přeháňkách. Dalším faktorem, který má význam, je vlhkost a propustnost povrchové vrstvy. Ze sušší půdy se aromatické částice uvolňují snadněji, a rovněž mají čas se v ní před deštěm více nahromadit. Navíc u suché půdy vzniká víc vzduchových bublinek.
A jaké hlavní látky se v bublinkách vzduchu šíří z povrchu vzhůru k našim nosům? Typicky to bývá geosmin (obr. 1), organická sloučenina zemité vůně, produkovaná některými druhy půdních bakterií (aktinobakterií), na který je lidský nos mimořádně citlivý. Dále jsou to různé oleje produkované rostlinami během suchého období, kterými se se pokrývá suchý povrch půdy a kamení. A někdy se přidává bezbarvý plyn ozón (označení pochází z řečtiny a znamená „voním“), který se vytváří při bleskových výbojích.
Obr 1: Geosmin vznikající při deště na povrchu půdy je důvodem zemité vůně deště , zdroj: Pharmwarthegame.blogspot.com
Podle toho, jaké je zastoupení hlavních látek vzduchové bublinky obsahují, pak vypadá výsledné aroma. To je i důvodem, proč jinak voní déšť na asfaltovém parkovišti, betonovém chodníku nebo poli či lesní půdě. Mimochodem, právě lesní půda díky své poréznosti a vysokém obsahu organických látek pod delším suchém období dokáže produkovat nejvýraznější zemité aroma.
Obr. 2: Rostliny během svého života produkují různé oleje, které pak přispívají k „vůni“ deště, zdroj: Techly.com.au
Někdy se stane, že cítíme typický odér deště dokonce ještě před vlastním příchodem srážek, respektive někdy i bez toho aniž by pršelo. Důvod je jednoduchý – vítr, který přenáší vzduch z oblasti se srážkami do okolí.
Na závěr se nabízí otázka, proč nám vlastně déšť voní příjemně? Na to není jednoznačná odpověď, ale podle některých vědců je to důsledek evoluce. Déšť přicházející po delší době sucha znamenal očekávání růstu plodin, a s tím i spojeným dostatkem potravy pro vývoj zvířat. Obojí je přitom nezbytné pro fungování moderní civilizace. To je tedy zřejmě důvodem příjemných asociací, které máme s dešťovým odérem spojené.
Vše začíná na zemském povrchu, tedy až po dopadu dešťových kapek. Po nárazu na zem vznikají ve vodě malé bublinky vzduchu. Tyto bublinky se plní částečkami z povrchové vrstvy, a pak nesou příslušnou vůni. Od zemského povrchu bublinky stoupají vzhůru, následně praskají a dochází k jakési explozi, při které se do okolí šíří aerosol, tedy směs suspendovaných aromatizovaných částic. A pak už stačí jen slabý vítr, aby tuto aromatickou suspenzi šířil vzduchem k našim nosům.
Důležité pro výraznost vůně je přitom intenzita, s jakou déšť dopadá na zem. Jsou-li kapky malé a déšť slabý, mají vzduchové bublinky dostatek času získat intenzivnější aroma z povrchu, než když padá přívalový déšť při bouřkách a přeháňkách. Dalším faktorem, který má význam, je vlhkost a propustnost povrchové vrstvy. Ze sušší půdy se aromatické částice uvolňují snadněji, a rovněž mají čas se v ní před deštěm více nahromadit. Navíc u suché půdy vzniká víc vzduchových bublinek.
A jaké hlavní látky se v bublinkách vzduchu šíří z povrchu vzhůru k našim nosům? Typicky to bývá geosmin (obr. 1), organická sloučenina zemité vůně, produkovaná některými druhy půdních bakterií (aktinobakterií), na který je lidský nos mimořádně citlivý. Dále jsou to různé oleje produkované rostlinami během suchého období, kterými se se pokrývá suchý povrch půdy a kamení. A někdy se přidává bezbarvý plyn ozón (označení pochází z řečtiny a znamená „voním“), který se vytváří při bleskových výbojích.
Obr 1: Geosmin vznikající při deště na povrchu půdy je důvodem zemité vůně deště , zdroj: Pharmwarthegame.blogspot.com
Podle toho, jaké je zastoupení hlavních látek vzduchové bublinky obsahují, pak vypadá výsledné aroma. To je i důvodem, proč jinak voní déšť na asfaltovém parkovišti, betonovém chodníku nebo poli či lesní půdě. Mimochodem, právě lesní půda díky své poréznosti a vysokém obsahu organických látek pod delším suchém období dokáže produkovat nejvýraznější zemité aroma.
Obr. 2: Rostliny během svého života produkují různé oleje, které pak přispívají k „vůni“ deště, zdroj: Techly.com.au
Někdy se stane, že cítíme typický odér deště dokonce ještě před vlastním příchodem srážek, respektive někdy i bez toho aniž by pršelo. Důvod je jednoduchý – vítr, který přenáší vzduch z oblasti se srážkami do okolí.
Na závěr se nabízí otázka, proč nám vlastně déšť voní příjemně? Na to není jednoznačná odpověď, ale podle některých vědců je to důsledek evoluce. Déšť přicházející po delší době sucha znamenal očekávání růstu plodin, a s tím i spojeným dostatkem potravy pro vývoj zvířat. Obojí je přitom nezbytné pro fungování moderní civilizace. To je tedy zřejmě důvodem příjemných asociací, které máme s dešťovým odérem spojené.
Encyklopedie počasí
Přečtěte si další články z naší rozsáhlé encyklopedie počasí, která shrnuje poznatky o meteorologii a počasí. Pochopíte řadu základních meteorologických prvků a způsob vytváření předpovědí počasí.
