Horké vlny a jejich vliv na lidské zdraví
Mimořádně vysoké teploty, často překonávající historické rekordy, zažíváme už přes týden. Jinými slovy, Česko zasáhla výrazná horká vlna. Tímto pojmem se často označuje vícedenní období, kdy teplota přesahuje tropickou třicítku – v tomto případě jsme tu nejdelší zažili v roce 1994, kdy to na jižní Moravě bylo nejméně 18 dnů v řadě za sebou.
Mimochodem pojem horká vlna ale nemusí mít tak jednoznačnou definici. Podle doporučení Světové meteorologické organizace by se totiž horkou vlnou mělo označovat minimálně pětidenní období, kdy je maximální denní teplota alespoň o 5 stupňů Celsia vyšší, než kolik činí průměrná maximální teplota pro daný den. Tato definice pak lépe odpovídá místním podmínkám – například na horách totiž takováto horká vlna může přijít, aniž by teplota přesáhla tropickou třicítku. Délka trvání takto definovaných horkých vln je různá, ty nejdelší zaznamenané v Česku v letním období přesahují 10 dnů – za zmínku stojí například červen 2007, kdy v Poděbradech trvala 17 dní, výraznou horkou vlnu jsme zažili i v superlétě 2003 – od 1. do 14. června. Podle této definice trvá současná horká vlna na většině území Česka od minulého úterý, a podle současných předpovědí by měla skončit během tohoto víkendu – dosáhne tedy délky 11 až 13 dnů, na Moravě to možná bude ještě víc.
Obr. 1: Při horké vlně je každé osvěžení dobré, zdroj: Flickr
Horké vlny v létě s teplotami šplhajícími vysoko nad třicítku jsou možná příjemné pro ty, co můžou trávit většinu dne u kvalitní vody ke koupání, pro většinu lidí ale představují určitou zátěž a stres pro organismus. Důsledkem pak může být zvýšená nemocnost i úmrtnost. Zmiňme horkou vlnu v létě 2003, která zasáhla zejména západní Evropu (obr. 2). Platí, že čím je horká vlna delší, tím se počet úmrtí způsobených vysokými teplotami výrazně zvyšuje.
Obr. 2: Počet úmrtí během léta 2003 ve Francii (sloupečky). Znázorněna je i minimální (čárkovaně) a maximální (plná čára) teplota v daném dni. Nárůst úmrtí začal při vzestupu teplot přes 30 °C a urychlil se s tím, jak rostla délka horké vlny, zdroj: Fouillet, et al, 2006
Většina úmrtí je spojena se zhoršením chronického onemocnění, nejčastěji kardiovaskulárního, mozkového cévního nebo nemoci dýchacího ústrojí. Přitom se to netýká jen teplejších částí světa, ale samozřejmě i České republiky. Studiem dopadu horka na úmrtnost v Česku se zabývalo více autorů (např. J. Kyselý, E. Plavcová). Jejich výsledky lze shrnout do několika konstatování – horké vlny vedou k situacím s nejvyšší nadnormální úmrtností (zvýšení úmrtnosti o 10 až 20 %). Zajímavé je, že nárůst úmrtnosti je při vyšších teplotách výraznější u žen než u mužů.
Pokud vezmeme v úvahu evropské studie, vyplývá z nich ještě jeden důležitý závěr – vliv horka na úmrtnost nelze uvažovat samostatně, nýbrž i v kombinaci s působením znečištěného vzduchu. Ukazuje se totiž významný vliv jak polétavého prachu, tak přízemního ozónu. Například u skupiny obyvatel ve věku 75-84 let je úmrtnost během horkých vln o 54 % vyšší než za situací s nízkou koncentrací přízemního ozónu. U prašného aerosolu je toto zvýšení asi třetinové, u skupiny obyvatel nad 84 let ale víc než dvojnásobné. Jinými slovy, je potřeba věnovat pozornost nejen horkému počasí jako takovému, ale i stavu ovzduší.
V současnosti v Česku zažíváme právě kombinaci vysokých teplot a smogové situace kvůli vysokým hodnotám přízemního ozónu – znamená to dodržovat doporučení, která pro osoby s chronickými dýchacími potížemi a starší lidi (ale i malé děti) zní jasně - v odpoledních hodinách a podvečerních hodinách se při pobytu pod širým nebem zdržet zvýšené fyzické zátěže, spojené se zvýšenou frekvencí dýchání. Vzhledem ke slabému větru jsou v průmyslových aglomeracích zvýšené i koncentrace polétavého prachu. Závěrem ale podotkněme, že pokud jde o zvýšené koncentrace ozónu, pak vzhledem ke složitosti chemických procesů jeho vzniku rozhodně nejsou jen záležitostí velkých měst, ale i venkovské krajiny (příklad pro Studénku je uveden na obr. 3).
Obr. 3: Průběh koncentrací škodlivin v ovzduší – ozón je znázorněn světle modrou barvou – je patrný pokles v noci a výrazný nárůst během dne s maximem odpoledne, po západu slunce hodnoty výrazně klesají, zdroj: ČHMÚ
Obr. 1: Při horké vlně je každé osvěžení dobré, zdroj: Flickr
Horké vlny v létě s teplotami šplhajícími vysoko nad třicítku jsou možná příjemné pro ty, co můžou trávit většinu dne u kvalitní vody ke koupání, pro většinu lidí ale představují určitou zátěž a stres pro organismus. Důsledkem pak může být zvýšená nemocnost i úmrtnost. Zmiňme horkou vlnu v létě 2003, která zasáhla zejména západní Evropu (obr. 2). Platí, že čím je horká vlna delší, tím se počet úmrtí způsobených vysokými teplotami výrazně zvyšuje.
Obr. 2: Počet úmrtí během léta 2003 ve Francii (sloupečky). Znázorněna je i minimální (čárkovaně) a maximální (plná čára) teplota v daném dni. Nárůst úmrtí začal při vzestupu teplot přes 30 °C a urychlil se s tím, jak rostla délka horké vlny, zdroj: Fouillet, et al, 2006
Většina úmrtí je spojena se zhoršením chronického onemocnění, nejčastěji kardiovaskulárního, mozkového cévního nebo nemoci dýchacího ústrojí. Přitom se to netýká jen teplejších částí světa, ale samozřejmě i České republiky. Studiem dopadu horka na úmrtnost v Česku se zabývalo více autorů (např. J. Kyselý, E. Plavcová). Jejich výsledky lze shrnout do několika konstatování – horké vlny vedou k situacím s nejvyšší nadnormální úmrtností (zvýšení úmrtnosti o 10 až 20 %). Zajímavé je, že nárůst úmrtnosti je při vyšších teplotách výraznější u žen než u mužů.
Pokud vezmeme v úvahu evropské studie, vyplývá z nich ještě jeden důležitý závěr – vliv horka na úmrtnost nelze uvažovat samostatně, nýbrž i v kombinaci s působením znečištěného vzduchu. Ukazuje se totiž významný vliv jak polétavého prachu, tak přízemního ozónu. Například u skupiny obyvatel ve věku 75-84 let je úmrtnost během horkých vln o 54 % vyšší než za situací s nízkou koncentrací přízemního ozónu. U prašného aerosolu je toto zvýšení asi třetinové, u skupiny obyvatel nad 84 let ale víc než dvojnásobné. Jinými slovy, je potřeba věnovat pozornost nejen horkému počasí jako takovému, ale i stavu ovzduší.
V současnosti v Česku zažíváme právě kombinaci vysokých teplot a smogové situace kvůli vysokým hodnotám přízemního ozónu – znamená to dodržovat doporučení, která pro osoby s chronickými dýchacími potížemi a starší lidi (ale i malé děti) zní jasně - v odpoledních hodinách a podvečerních hodinách se při pobytu pod širým nebem zdržet zvýšené fyzické zátěže, spojené se zvýšenou frekvencí dýchání. Vzhledem ke slabému větru jsou v průmyslových aglomeracích zvýšené i koncentrace polétavého prachu. Závěrem ale podotkněme, že pokud jde o zvýšené koncentrace ozónu, pak vzhledem ke složitosti chemických procesů jeho vzniku rozhodně nejsou jen záležitostí velkých měst, ale i venkovské krajiny (příklad pro Studénku je uveden na obr. 3).
Obr. 3: Průběh koncentrací škodlivin v ovzduší – ozón je znázorněn světle modrou barvou – je patrný pokles v noci a výrazný nárůst během dne s maximem odpoledne, po západu slunce hodnoty výrazně klesají, zdroj: ČHMÚ
Encyklopedie počasí
Přečtěte si další články z naší rozsáhlé encyklopedie počasí, která shrnuje poznatky o meteorologii a počasí. Pochopíte řadu základních meteorologických prvků a způsob vytváření předpovědí počasí.
