Vyskytují se hurikány i ve Středomoří?
Minulý týden se v centrálním Středomoří, v blízkosti Malty, vytvořila pozoruhodná tlaková níže (mimochodem pojmenovaná jako Qendresa I podle Svobodné univerzity v Berlíně). Jak je patrné z obr. 1, svým vzhledem připomíná tropickou cyklónu, tedy hurikán – je tam patrné oko bouře i cyklonálně zavířené pásy oblaků kolem něj. Šlo o jakousi hybridní níži, která nesla charakteristiky jak klasické níže mírných šířek (které tedy známe i u nás v Česku), tak i níže tropické, tedy hurikánu. Mezi meteorology se pro takovéto níže vžilo označení „medicane“, což je složení ze dvou anglických slov mediterranean a hurricane. Někdy se ale takovéto systémy označují jako subtropické bouře.
Obr. 1: Medicane pohledem družice MODIS, snímek byl pořízen 7. listopadu 2014 - zachycuje oblast mezi Afrikou a Sicílií, Zdroj: NASA.gov
Oproti hurikánům, které známe třeba z Karibiku, mají ale řadu odlišností. Tou první je už příčina jejich vzniku – medicany na rozdíl od hurikánů vznikají při nižších teplotách vody (tedy mně než 26 °C) a navíc impulsem pro jejich vznik je proniknutí studeného vzduchu ve vyšších vrstvách atmosféry (v oblasti tlakové níže) nad teplou vodu Středozemního moře. Tím se zvýší vertikální rozdíl teploty, což následně vede ke konvekci a vzniku vertikálně mohutné kupovité oblačnosti. Ta se následně vlivem cyklonální rotace uspořádá do tvaru, který připomíná hurikán. Současně je ale potřeba malý střih větru (podobně jako u klasických hurikánů). Vzhledem k omezené velikosti vodní hladiny Středozemního moře nenabývají medicany příliš velkého plošného rozsahu – jejich poloměr je typicky od cca 70 do 200 km. I přes svou relativně malou velikost můžou mít ale podobně ničivé účinky na pobřežní oblasti jako normální hurikány. V případě medicanu z minulého týdne byl na Lampeduse (nechvalně proslulém ostrově, kam míří lodě s uprchlíky z Afriky) naměřen náraz větru 135 km/h. Maltu a následně i východní pobřeží Sicílie (obr. 2) zasáhl přívalový déšť.
Obr. 2: Radarový obrázek 7. listopadu 2014, 23:30 SEČ, Zdroj: Protezionecivile Italy
Podmínky pro vznik medicanů ale nenastávají moc často – v průměru jich je 1,6 za rok v celé středomořské oblasti. V létě se prakticky nevyskytují, maximum nastává počátkem zimy, na jaře se pravděpodobnost jejich výskytu opět snižuje. Nejvíc jich vzniká u Baleárských ostrovů, druhou hlavní oblastí jejich vzniku je centrální Středomoří jihovýchodně od Sicílie (viz obr. 3).
Obr. 3: Poloha všech detekovaných medicanů (rozumí se místo jejich vzniku) za období 1948-2011, rozlišení 2° x 2 °, Zdroj: Hvonstorch.de
Z minulosti zmiňme jeden z nejlépe zdokumentovaných medicanů z ledna 1995. Tehdy pronikl nad Jónské moře velmi studený vzduch a umožnil vznik medicanu, u kterého se vytvořily jednak pásy s konvektivní oblačností, jednak i dobře patrné bezoblačné oko bouře (obr. 4).
Obr. 4: Medicane nad Jónským mořem, 15. ledna 1995, Zdroj: Wikipedia
Lze očekávat, že v souvislosti s globálním oteplováním se bude zvyšovat teplota Středozemního moře (podle některých modelů by na konci století mohla v září voda dosáhnout až 30 °C), což zvyšuje nejen pravděpodobnost tvorby medicanů, ale i šanci na vytvoření regulérního hurikánu (vznik nad vodou teplou alespoň 26 °C).
Obr. 1: Medicane pohledem družice MODIS, snímek byl pořízen 7. listopadu 2014 - zachycuje oblast mezi Afrikou a Sicílií, Zdroj: NASA.gov
Oproti hurikánům, které známe třeba z Karibiku, mají ale řadu odlišností. Tou první je už příčina jejich vzniku – medicany na rozdíl od hurikánů vznikají při nižších teplotách vody (tedy mně než 26 °C) a navíc impulsem pro jejich vznik je proniknutí studeného vzduchu ve vyšších vrstvách atmosféry (v oblasti tlakové níže) nad teplou vodu Středozemního moře. Tím se zvýší vertikální rozdíl teploty, což následně vede ke konvekci a vzniku vertikálně mohutné kupovité oblačnosti. Ta se následně vlivem cyklonální rotace uspořádá do tvaru, který připomíná hurikán. Současně je ale potřeba malý střih větru (podobně jako u klasických hurikánů). Vzhledem k omezené velikosti vodní hladiny Středozemního moře nenabývají medicany příliš velkého plošného rozsahu – jejich poloměr je typicky od cca 70 do 200 km. I přes svou relativně malou velikost můžou mít ale podobně ničivé účinky na pobřežní oblasti jako normální hurikány. V případě medicanu z minulého týdne byl na Lampeduse (nechvalně proslulém ostrově, kam míří lodě s uprchlíky z Afriky) naměřen náraz větru 135 km/h. Maltu a následně i východní pobřeží Sicílie (obr. 2) zasáhl přívalový déšť.
Obr. 2: Radarový obrázek 7. listopadu 2014, 23:30 SEČ, Zdroj: Protezionecivile Italy
Podmínky pro vznik medicanů ale nenastávají moc často – v průměru jich je 1,6 za rok v celé středomořské oblasti. V létě se prakticky nevyskytují, maximum nastává počátkem zimy, na jaře se pravděpodobnost jejich výskytu opět snižuje. Nejvíc jich vzniká u Baleárských ostrovů, druhou hlavní oblastí jejich vzniku je centrální Středomoří jihovýchodně od Sicílie (viz obr. 3).
Obr. 3: Poloha všech detekovaných medicanů (rozumí se místo jejich vzniku) za období 1948-2011, rozlišení 2° x 2 °, Zdroj: Hvonstorch.de
Z minulosti zmiňme jeden z nejlépe zdokumentovaných medicanů z ledna 1995. Tehdy pronikl nad Jónské moře velmi studený vzduch a umožnil vznik medicanu, u kterého se vytvořily jednak pásy s konvektivní oblačností, jednak i dobře patrné bezoblačné oko bouře (obr. 4).
Obr. 4: Medicane nad Jónským mořem, 15. ledna 1995, Zdroj: Wikipedia
Lze očekávat, že v souvislosti s globálním oteplováním se bude zvyšovat teplota Středozemního moře (podle některých modelů by na konci století mohla v září voda dosáhnout až 30 °C), což zvyšuje nejen pravděpodobnost tvorby medicanů, ale i šanci na vytvoření regulérního hurikánu (vznik nad vodou teplou alespoň 26 °C).
Encyklopedie počasí
Přečtěte si další články z naší rozsáhlé encyklopedie počasí, která shrnuje poznatky o meteorologii a počasí. Pochopíte řadu základních meteorologických prvků a způsob vytváření předpovědí počasí.
