Přejít na hlavní obsah
AKTUALITA: Hlavně na Moravě zpočátku mlhy

Přehled látek, které způsobují znečištění ovzduší

Kvalita ovzduší a jeho znečištění, to je téma, které bylo v letošní zimě (2016/2017) v Česku hodně aktuální. Často byla vyhlašována smogová situace, občas bylo nutné přikročit dokonce k regulacím. Vzduch, který je pro náš život naprosto nezbytným, si člověk svojí činností často znečišťuje celou řadou látek, které vznikají většinou během procesů spalování, případně v těžkém průmyslu. Škodlivých látek se lidskou činností uvolňuje do vzduchu celá řada, k nejčastěji sledovaným (a zpravidla i nejvíc škodlivým) patří především tzv. polétavý prach, ozón, oxidy dusičitý a oxid siřičitý.

Tip: Kvalita ovzduší - aktuální údaje o kvalitě ovzduší v České republice

Polétavý prach, tedy prachové částice (anglicky particulate matter, odtud používaná zkratka PM) jsou pevné částice rozptýlené ve vzduchu, které jsou tak lehké, že můžou být unášeny vzduchem. Přesnější označení je sice suspendované částice, nicméně polétavý prach je zažitý pojem. Číselný index u písmen PM určuje příslušnou frakci prachových částic v závislosti na jejich maximální velikosti udávané v mikrometrech. Tedy PM2.5 znamená částice menší než 2,5 μm, PM10 pak částice s velikostí do 10 μm. Čím menší částice jsou, tím hlouběji do dýchacího ústrojí člověka pronikají. Větší částice se zachytí už na chloupkách v nose, malé částečky ale můžou pronikat do průdušek nebo i plicních sklípků, což pak může vést ke zdravotním problémům v oblasti horních i dolních cest dýchacích včetně snížení plicních funkcí. Antropogenními zdroji prachových částic jsou spalování uhlí, ropy (a tedy i doprava), dřeva, odpadů, dále těžba surovin a jejich zpracování (zejména cementárny), významná je také stavební činnost. Polétavý prach představuje v Česku v současnosti největší problém z hlediska znečištění ovzduší.

Průmysl
Obr. 1: Těžký průmysl je významným zdrojem polétavého prachu, zdroj: Wikipedia

Průmysl
Obr. 2: Mapa znečištění (sestavená z dat za rok 2005) v Evropě částicemi PM10 (zelené oblasti mají nejnižší, fialové naopak nejvyšší) - jedna z nejvíce znečištěných oblastí je na severovýchodě Česka, zdroj: Wikipedia

Oxid siřičitý (SO2) se do ovzduší dostává hlavně při spalování fosilních paliv. Jeho hlavním zdrojem v Česku jsou teplárny a elektrárny, které spalují nízko kvalitní topné oleje a uhlí s vysokým obsahem síry. Doplňkovou roli hrají i lokální topeniště. Oxid siřičitý dráždí sliznice dýchacích cest. Podporuje záněty průdušek a astma. Je jedním z hlavních prekursorů kyselých dešťů, které mimo jiné urychlují korozi budov a soch. Díky odsíření tepelných elektráren (pomocí vápence) se podařilo výrazně eliminovat množství vypouštěného oxidu siřičitého, takže zatímco v 80. letech nebyly výjimkou 24hodinové průměrné koncentrace i kolem 1000 mikrogramů na metr krychlový, dnes jsou tyto hodnoty řádově nižší.

Průmysl
Obr. 3: Tepelné elektrárny dříve patřily mezi hlavní producenty oxidu siřičitého, zdroj: Wikipedia

Oxid dusičitý (NO2) vzniká ve spalovacích motorech oxidací vzdušného dusíku za vysokých teplot. Jde o prudce jedovatý plyn. Je pohlcován z 80 až 90 procent hlenem dýchacích cest a způsobuje záněty dýchacích cest od lehkých forem až po edém plic. Podílí se rovněž na vzniku kyselých dešťů. Největší problém představuje v místech s intenzivní automobilovou dopravou (hlavně Praha).

Ozón (O3) patří mezi silně dráždivé látky. Vzniká poměrně složitou reakcí uhlovodíků a oxidů dusíku při intenzívním slunečním (ultrafialovém) záření. Působí především na plicní tkáň a sliznice, při delším vystavení se vyšším koncentracím způsobuje pálení očí a nosu, kašel, bolest hlavy a pocit tlaku na hrudi. Obecně citlivější jsou starší lidé a děti. Přízemní ozón ničí také rostliny a snižuje jejich schopnost absorbovat oxid uhličitý z atmosféry. Je hlavní složkou tzv. fotochemického smogu, který vzniká v letním období při vysokých teplotách a slunečných dnech.

Dálnice
Obr. 4: Za horkého letního dne přispívají výfukové plyny ke vzniku přízemního ozónu, zdroj: Wikipedia

Každá sledovaná znečisťující látka má zpravidla stanoven určitý imisní limit, jehož překročení může být zdraví škodlivé. Pro případ vyšších překročení daných prahových hodnot jsou nastavena pravidla pro vyhlašování smogových situací, případně regulací zdrojů znečištění. Kromě toho ale existují i speciálně vyvinuté indexy kvality ovzduší, které pomocí stupnice se slovním popisem poměrně jednoduše informují o celkové kvalitě vzduchu v dané oblasti v dané chvíli.
Encyklopedie

Encyklopedie počasí

Přečtěte si další články z naší rozsáhlé encyklopedie počasí, která shrnuje poznatky o meteorologii a počasí. Pochopíte řadu základních meteorologických prvků a způsob vytváření předpovědí počasí.