Pojmy z meteorologie
Izotermický děj
Teplota se nemění
Izochorický děj
Objem se nemění
Izobarický děj
Tlak plynu se nemění
Adiabatický děj
Při adiabatickém ději je teplo, které si předala soustava s okolím, nulové.
Izočáry, izolinie
Slova izobara, izoterma izotacha, izohyeta lze shrnout pod jeden společný název – izolinie. Podle definice jsou izolinie čáry na mapě nebo v grafu, které spojují místa se stejnými hodnotami dané fyzikální veličiny. Izolinie se nemohou křížit a jejich vzdálenosti jsou nepřímo úměrné gradientu daného prvku.
Húlava
Jedná se o náhlé zvýšení rychlosti větru, který je značně nárazovitý a často mění směr, což je většinou způsobeno přibližováním se bouřky nebo silné přeháňky, kdy intenzivní srážky snižují základny oblačnosti a obloha nabývá typického tmavošedého vzhledu. Podobné situace můžeme pozorovat před přechodem atmosférické fronty (obvykle studené fronty), většinou v teplém pololetí – v tomto případě mluvíme o frontální húlavě. Nárazy mohou dosahovat u nás až 45 m/s (obvykle každý rok se na některé naší met. stanici vyskytne náraz 40 - 45 m/s). Húlavy se vyskytují i v instabilních (labilních) vzduchových hmotách, hlavně v odpoledních hodinách, kdy se vytvářejí místní bouřky. Nárazovitost vzniká tím, že v kumulonimbech a pod nimi jsou silné výstupné a sestupné pohyby charakteru vírů s horizontální osou. Na záznamu tlaku vzduchu se při húlavě vytváří charakteristický bouřkový nos.
Vlhkost vzduchu
Vzduch obsahující vodní páru je vlhký. Pro každou teplotu existuje stav nasycení, tj. existuje určitá hraniční hodnota obsahu vlhkosti ve vzduchu, která nemůže být překročená.
Konvekce
V meteorologii se zpravidla jedná o výstupné a kompenzující sestupné pohyby vzduchu v atmosféře. Konvekce je způsobena archimédovskými vztlakovými silami, vznikajícími následkem horizontálními teplotními nehomogenitami v atmosféře (různá teplota = různá váha vzduchu). Konvekční pohyby mohou mít nespojitý charakter, tj. probíhají ve formě pohybu jednotlivých vzduchových bublin. K ní se zpravidla váže turbulence, která se spolu s ní významně podílí na promíchávání vzduchu a přenosu tepla i vodní páry od zemského povrchu do atmosféry. Rychlost výstupného proudu se zpravidla pohybuje od několika dm po m/s (v extrémních případech dosahuje 30-40 m/s, ojediněle i více).
Konvekce bezoblačná – při ní výstupné pohyby nedosahují konvektivní hladiny (v níž dojde při výstupném pohybu k nasycení vzduch vodními parami a poté ke kondenzaci vody) vzniku konvektivní oblačnosti.
Konvekce termická – vzniká následkem výstupu teplého (přehřátého) vzduchu, který se ohřívá u zemského povrchu. Ta se může omezovat jenom na vrstvu 1-2 km nad zemským povrchem (mělká konvekce, konvekce v mezní vrstvě atmosféry) nebo proniká do vyšších výšek, v určitých případech až do tropopauzy. K rozvoji termické konvekce významně napomáhá instabilní zvrstvení vzduchu, zatímco stabilní ji potlačuje.
Inverze
Inverze teploty vzduchu (teplotní inverze) je zvláštní příklad vertikálního rozložení teploty, při kterém v určité vrstvě atmosféry, v tzv. inverzní vrstvě, teplota s nadmořskou výškou vzrůstá. Obvykle teplota vzduchu s výškou klesá, protože vzduch je z velké většiny ohříván od zemského povrchu. Podle výšky inverzní vrstvy nad zemí rozlišujeme inverzi přízemní a výškovou. Podle příčiny vzniku advekční (teplejšího [studenějšího] vzduchu v určité hladině), frontální (přílivem teplého vzduchu ve výškách před teplou frontou nebo studeného vzduchu při zemi na studené frontě), radiační (ochlazením vzduchu u zemského povrchu radiací), subsidenční, pasátovou (sestupným [sesedavým] pohybem – a tím dochází k dynamickému ohřevu vzduchu - např. v tlakové výši nebo v oblasti pasátu), turbulentní atd. Inverze teploty má značný význam v tom, že stabilní zvrstvení tepoty brzdí promíchávání vzduchu ve vertikálním i horizontálním směru.
Blesky
Výboje atmosférické elektřiny vznikající při bouřkách. Rozlišujeme níže uvedené druhy blesků:
1. čárový blesk – lomená nebo klikatá jasně svítící čára
2. rozvětvený blesk – připomíná kořenový systém stromu
3. kulový blesk – zvláštní forma blesku. Nejpravděpodobněji se jedná o shluk horké plasmy o velikosti 3 až 20 cm s jasností jako slabá elektrická žárovka. Nabývá barvy od červené až k bílé. Může jiskřit a točit se a znenadání se rozplynout nebo explodovat.
4. Plošný blesk (blýskavice) – bezhlučný bělavý záblesk části bouřkového oblaku
5. Růžencový blesk – má podobu šňůry s navléknutými korálky – má velmi krátké trvání a převládají domněnky, že jednotlivé „korálky“ jsou kulovými blesky.
Teplota se nemění
Izochorický děj
Objem se nemění
Izobarický děj
Tlak plynu se nemění
Adiabatický děj
Při adiabatickém ději je teplo, které si předala soustava s okolím, nulové.
Izočáry, izolinie
Slova izobara, izoterma izotacha, izohyeta lze shrnout pod jeden společný název – izolinie. Podle definice jsou izolinie čáry na mapě nebo v grafu, které spojují místa se stejnými hodnotami dané fyzikální veličiny. Izolinie se nemohou křížit a jejich vzdálenosti jsou nepřímo úměrné gradientu daného prvku.
Húlava
Jedná se o náhlé zvýšení rychlosti větru, který je značně nárazovitý a často mění směr, což je většinou způsobeno přibližováním se bouřky nebo silné přeháňky, kdy intenzivní srážky snižují základny oblačnosti a obloha nabývá typického tmavošedého vzhledu. Podobné situace můžeme pozorovat před přechodem atmosférické fronty (obvykle studené fronty), většinou v teplém pololetí – v tomto případě mluvíme o frontální húlavě. Nárazy mohou dosahovat u nás až 45 m/s (obvykle každý rok se na některé naší met. stanici vyskytne náraz 40 - 45 m/s). Húlavy se vyskytují i v instabilních (labilních) vzduchových hmotách, hlavně v odpoledních hodinách, kdy se vytvářejí místní bouřky. Nárazovitost vzniká tím, že v kumulonimbech a pod nimi jsou silné výstupné a sestupné pohyby charakteru vírů s horizontální osou. Na záznamu tlaku vzduchu se při húlavě vytváří charakteristický bouřkový nos.
Vlhkost vzduchu
Vzduch obsahující vodní páru je vlhký. Pro každou teplotu existuje stav nasycení, tj. existuje určitá hraniční hodnota obsahu vlhkosti ve vzduchu, která nemůže být překročená.
Konvekce
V meteorologii se zpravidla jedná o výstupné a kompenzující sestupné pohyby vzduchu v atmosféře. Konvekce je způsobena archimédovskými vztlakovými silami, vznikajícími následkem horizontálními teplotními nehomogenitami v atmosféře (různá teplota = různá váha vzduchu). Konvekční pohyby mohou mít nespojitý charakter, tj. probíhají ve formě pohybu jednotlivých vzduchových bublin. K ní se zpravidla váže turbulence, která se spolu s ní významně podílí na promíchávání vzduchu a přenosu tepla i vodní páry od zemského povrchu do atmosféry. Rychlost výstupného proudu se zpravidla pohybuje od několika dm po m/s (v extrémních případech dosahuje 30-40 m/s, ojediněle i více).
Konvekce bezoblačná – při ní výstupné pohyby nedosahují konvektivní hladiny (v níž dojde při výstupném pohybu k nasycení vzduch vodními parami a poté ke kondenzaci vody) vzniku konvektivní oblačnosti.
Konvekce termická – vzniká následkem výstupu teplého (přehřátého) vzduchu, který se ohřívá u zemského povrchu. Ta se může omezovat jenom na vrstvu 1-2 km nad zemským povrchem (mělká konvekce, konvekce v mezní vrstvě atmosféry) nebo proniká do vyšších výšek, v určitých případech až do tropopauzy. K rozvoji termické konvekce významně napomáhá instabilní zvrstvení vzduchu, zatímco stabilní ji potlačuje.
Inverze
Inverze teploty vzduchu (teplotní inverze) je zvláštní příklad vertikálního rozložení teploty, při kterém v určité vrstvě atmosféry, v tzv. inverzní vrstvě, teplota s nadmořskou výškou vzrůstá. Obvykle teplota vzduchu s výškou klesá, protože vzduch je z velké většiny ohříván od zemského povrchu. Podle výšky inverzní vrstvy nad zemí rozlišujeme inverzi přízemní a výškovou. Podle příčiny vzniku advekční (teplejšího [studenějšího] vzduchu v určité hladině), frontální (přílivem teplého vzduchu ve výškách před teplou frontou nebo studeného vzduchu při zemi na studené frontě), radiační (ochlazením vzduchu u zemského povrchu radiací), subsidenční, pasátovou (sestupným [sesedavým] pohybem – a tím dochází k dynamickému ohřevu vzduchu - např. v tlakové výši nebo v oblasti pasátu), turbulentní atd. Inverze teploty má značný význam v tom, že stabilní zvrstvení tepoty brzdí promíchávání vzduchu ve vertikálním i horizontálním směru.
Blesky
Výboje atmosférické elektřiny vznikající při bouřkách. Rozlišujeme níže uvedené druhy blesků:
1. čárový blesk – lomená nebo klikatá jasně svítící čára
2. rozvětvený blesk – připomíná kořenový systém stromu
3. kulový blesk – zvláštní forma blesku. Nejpravděpodobněji se jedná o shluk horké plasmy o velikosti 3 až 20 cm s jasností jako slabá elektrická žárovka. Nabývá barvy od červené až k bílé. Může jiskřit a točit se a znenadání se rozplynout nebo explodovat.
4. Plošný blesk (blýskavice) – bezhlučný bělavý záblesk části bouřkového oblaku
5. Růžencový blesk – má podobu šňůry s navléknutými korálky – má velmi krátké trvání a převládají domněnky, že jednotlivé „korálky“ jsou kulovými blesky.
Zdroje: Český hydrometeorologický ústav, server Astronomie.cz
Encyklopedie počasí
Přečtěte si další články z naší rozsáhlé encyklopedie počasí, která shrnuje poznatky o meteorologii a počasí. Pochopíte řadu základních meteorologických prvků a způsob vytváření předpovědí počasí.
