Supercela - nejsilnější typ bouřky na světě
Tento týden se v Česku naplno rozjela letošní bouřková sezóna a přinesla i první silné bouřky doprovázené až extrémním krupobitím, vyskytl se taky intenzivní přívalový déšť (s úhrny přes 50 mm za několik málo hodin). Objevilo se i několik případů tzv. supercelárních bouří. Co je vlastně supercela a čím se liší od ostatních případů bouřek?
Na úvod je vhodné připomenout, že bouřka během svého vývoje prochází třemi vývojovými stádii: stadium cumulu, kdy dominuje výstupný proud, stadium zralosti , kdy se objevuje už i proud sestupný a srážky, a konečně stadium rozpadu, kdy celý oblak zachvátí sestupný proud ( viz obr. 1), přičemž v obvyklém případě trvání takové bouřky nepřesáhne 45-50 minut. Kromě vydatnějšího deště a nárazů větru zpravidla taková bouřka nepřináší významnější nebezpečné jevy.
Obr. 1: Životní cyklus bouřkového oblaku, zdroj: Wolkenatlas.de
Někdy jsou ale podmínky v atmosféře tak specifické, že umožní právě vznik výše zmíněné supercely. Ta je sice tvořena také jedinou konvektivní buňkou jako obyčejná bouřka, jenže ta se spojitě obnovuje. Znamená to, že doba života supercely se pohybuje v řádech hodin. Důvodem tak dlouhé doby života je silně rotující výstupný proud uvnitř oblaku s vertikální (svislou) osou rotace. Vertikální rychlost v supercele dosahuje až 60 m/s (215 km/h). Typický je velký vertikální rozsah až po tropopauzu (u nás cca 11-12 km). Horizontální rozměry supercely u země bývají 20-30 km, ale jsou známy i případy přesahující 100 km. Zvláštností supercely je její pohyb – na rozdíl od běžné bouřky se totiž jeho směr odchyluje od převažujícího směru větru v oblačné vrstvě a stáčí se doprava (díváme-li se na supercelu seshora). Vzácně se ale může směr pohybu stáčet doleva. Schéma supercely je na obr. 2.
Obr. 2: Schéma supercely se zvýrazněným rotujícím výstupným pohybem (červeně), zdroj: Wunderground.com (upraveno)
Obr. 3: Fotografie supercely, která se vyskytla v Česku u Neratovic v roce 2008, viz Supercela v Česku u Neratovic, autor: Vojtěch Růžička (upraveno)
Pro vznik supercely je nutný velký vertikální střih větru (tedy změna směru i rychlosti větru v různých výškách) a samozřejmě i velká instabilita atmosféry (poměrně velký pokles teploty vzduchu s výškou). Supercely můžeme na obloze detekovat v případě, že není vnořena do další oblačnosti, pak je zpravidla tzv. wall cloud na spodním okraji bouře, kdy dochází ke snížení základny a tento oblak často horizontálně rotuje.
Obr. 4: Příklad supercely v USA, autor: Lane Pearman
Obr. 5: Příklad supercely v USA, autor: BrianKhoury
Supercely jsou sice působivé, pokud se na ně díváme z dostatečné dálky, jinak ale přináší až extrémně nebezpečné projevy počasí. Především jde o výskyt krup – ty můžou být jak obří, tak jejich produkce může trvat po dlouhou dobu. Výsledkem potom můžou být až závěje krup (jako třeba toto pondělí u Hořovic) na zemi nebo extrémní škody způsobené obřími kroupami. Dalším nebezpečím je silný přívalový déšť a konečně taky možnost výskytu tornáda. A aby toho nebylo málo, supercely se často vyznačují mimořádně intenzivní bleskovou činností.
Typickým rysem supercely je existence tzv. mezocyklóny, tedy oblasti nízkého tlaku vzduchu, která se vyvíjí uvnitř oblaku. Projevuje se jako vír a je detekovatelná dopplerovskými radiolokátory. Mezocyklóna mívá typický průměr 3 až 10 km a často se nachází na jihozápadním okraji supercely (viz obr. 6)
Obr. 6: Schéma supercely s naznačenou oblastí mezocyklóny – pohled shora, zdroj: NASA.gov
A právě mezocyklóna bývá dobře patrným rysem i na radarových snímcích – zejména ve výšce mezi 4 a 7 km (viz „bílá“ oblast na obr. 7). Kromě této struktury nám radarové snímky pomůžou odhalit supercelu svým pohybem – tedy už výše uvedeným odkláněním dráhy pohybu od postupu ostatních srážek.
Obr. 7: Supercela na meteorologickém radaru – nahoře boční průmět, dole příslušné odrazivosti v daných výškách, zdroj: ČHMÚ
Supercely samotné lze ještě dělit do tří skupin. Na LP supercely (low precipitation, malé srážky), HP (high precipitation, intenzivní srážky) a CS (klasické). Nejničivější bývají HP (mimořádně prudké lijáky, silné vichřice, krupobití a někdy i tornáda), tornáda ale produkuje nejčastěji CS supercela. Supercely jsou nejsilnějším typem bouřek na světě.
Na úvod je vhodné připomenout, že bouřka během svého vývoje prochází třemi vývojovými stádii: stadium cumulu, kdy dominuje výstupný proud, stadium zralosti , kdy se objevuje už i proud sestupný a srážky, a konečně stadium rozpadu, kdy celý oblak zachvátí sestupný proud ( viz obr. 1), přičemž v obvyklém případě trvání takové bouřky nepřesáhne 45-50 minut. Kromě vydatnějšího deště a nárazů větru zpravidla taková bouřka nepřináší významnější nebezpečné jevy.
Obr. 1: Životní cyklus bouřkového oblaku, zdroj: Wolkenatlas.de
Někdy jsou ale podmínky v atmosféře tak specifické, že umožní právě vznik výše zmíněné supercely. Ta je sice tvořena také jedinou konvektivní buňkou jako obyčejná bouřka, jenže ta se spojitě obnovuje. Znamená to, že doba života supercely se pohybuje v řádech hodin. Důvodem tak dlouhé doby života je silně rotující výstupný proud uvnitř oblaku s vertikální (svislou) osou rotace. Vertikální rychlost v supercele dosahuje až 60 m/s (215 km/h). Typický je velký vertikální rozsah až po tropopauzu (u nás cca 11-12 km). Horizontální rozměry supercely u země bývají 20-30 km, ale jsou známy i případy přesahující 100 km. Zvláštností supercely je její pohyb – na rozdíl od běžné bouřky se totiž jeho směr odchyluje od převažujícího směru větru v oblačné vrstvě a stáčí se doprava (díváme-li se na supercelu seshora). Vzácně se ale může směr pohybu stáčet doleva. Schéma supercely je na obr. 2.
Obr. 2: Schéma supercely se zvýrazněným rotujícím výstupným pohybem (červeně), zdroj: Wunderground.com (upraveno)
Obr. 3: Fotografie supercely, která se vyskytla v Česku u Neratovic v roce 2008, viz Supercela v Česku u Neratovic, autor: Vojtěch Růžička (upraveno)
Pro vznik supercely je nutný velký vertikální střih větru (tedy změna směru i rychlosti větru v různých výškách) a samozřejmě i velká instabilita atmosféry (poměrně velký pokles teploty vzduchu s výškou). Supercely můžeme na obloze detekovat v případě, že není vnořena do další oblačnosti, pak je zpravidla tzv. wall cloud na spodním okraji bouře, kdy dochází ke snížení základny a tento oblak často horizontálně rotuje.
Obr. 4: Příklad supercely v USA, autor: Lane Pearman
Obr. 5: Příklad supercely v USA, autor: BrianKhoury
Supercely jsou sice působivé, pokud se na ně díváme z dostatečné dálky, jinak ale přináší až extrémně nebezpečné projevy počasí. Především jde o výskyt krup – ty můžou být jak obří, tak jejich produkce může trvat po dlouhou dobu. Výsledkem potom můžou být až závěje krup (jako třeba toto pondělí u Hořovic) na zemi nebo extrémní škody způsobené obřími kroupami. Dalším nebezpečím je silný přívalový déšť a konečně taky možnost výskytu tornáda. A aby toho nebylo málo, supercely se často vyznačují mimořádně intenzivní bleskovou činností.
Typickým rysem supercely je existence tzv. mezocyklóny, tedy oblasti nízkého tlaku vzduchu, která se vyvíjí uvnitř oblaku. Projevuje se jako vír a je detekovatelná dopplerovskými radiolokátory. Mezocyklóna mívá typický průměr 3 až 10 km a často se nachází na jihozápadním okraji supercely (viz obr. 6)
Obr. 6: Schéma supercely s naznačenou oblastí mezocyklóny – pohled shora, zdroj: NASA.gov
A právě mezocyklóna bývá dobře patrným rysem i na radarových snímcích – zejména ve výšce mezi 4 a 7 km (viz „bílá“ oblast na obr. 7). Kromě této struktury nám radarové snímky pomůžou odhalit supercelu svým pohybem – tedy už výše uvedeným odkláněním dráhy pohybu od postupu ostatních srážek.
Obr. 7: Supercela na meteorologickém radaru – nahoře boční průmět, dole příslušné odrazivosti v daných výškách, zdroj: ČHMÚ
Supercely samotné lze ještě dělit do tří skupin. Na LP supercely (low precipitation, malé srážky), HP (high precipitation, intenzivní srážky) a CS (klasické). Nejničivější bývají HP (mimořádně prudké lijáky, silné vichřice, krupobití a někdy i tornáda), tornáda ale produkuje nejčastěji CS supercela. Supercely jsou nejsilnějším typem bouřek na světě.
Encyklopedie počasí
Přečtěte si další články z naší rozsáhlé encyklopedie počasí, která shrnuje poznatky o meteorologii a počasí. Pochopíte řadu základních meteorologických prvků a způsob vytváření předpovědí počasí.
