Aktuálně se ocitáme již ve čtvrtém ročním období tohoto roku, a tím je podzim. Někdo si tuto periodu spojuje se sychravými rány, deštivými dny a padajícím listím, optimista dá přednost babímu létu, pro které je nejpříhodnější tlaková výše nacházející se v oblasti Středomoří a k nám tak může proudit teplý vzduch z jihu až jihozápadu. Princip fungování tlakové výše popisuje tento článek.


Ukázkový příklad rozpuštěné oblačnosti v anticykloně jižně od Austrálie, zdroj: Wikipedia

Tlaková výše nebo také anticyklona je označení pro oblast s vyšším tlakem vzduchu, která má alespoň jednu uzavřenou izobaru (čára spojující body se stejným tlakem vzduchu) na synoptické mapě. Pokud je v dané lokalitě vyšší tlak, ale izobara uzavřená není, hovoříme o hřebenu vysokého tlaku vzduchu. Ve směru od centra tlak vzduchu klesá. Typické jsou i sesedavé pohyby, které tlačí adiabaticky se oteplující vzduchové částice ve vertikálním směru k zemskému povrchu, kde se rozbíhají do všech stran v horizontálním směru. Vítr v tlakové výši proudí na severní polokouli ve směru hodinových ručiček díky Coriolisově síle, na jižní polokouli je tomu naopak, vždy směrem k jejímu okraji. Pro její popis se používá u nás písmena V (výše) a například v Německu a Británii H (hoch, high). Na Zemi můžeme najít několik oblastí, kde se vyskytuje anticyklona téměř celoročně (pro nás je asi nejdůležitější Azorská tlaková výše), a jinde jde zase o sezonní záležitost (zejména velmi chladné prostory v zimním období jako například Sibiřská tlaková výše, kde byl také naměřen nejvyšší tlak vzduchu přepočtený na hladinu moře). Anticyklony můžeme také dělit podle toho, v jakých výškách se ještě anticyklonálně projevují na nízkou, střední či vysokou.


Proudění vzduchu při zemi kolem anticyklony (H) a cyklony (L) na severní polokouli, zdroj: Wikipedia

Počasí v anticyklonách

Pro přibližnou typizaci počasí v tlakové výši budeme dále uvažovat její centrální část, protože v jejich okrajových částech, kde může sousedit s tlakovou níží, již panují jiné počasové podmínky. Dost záleží na tom jak je anticyklona vyvinutá, jaké je roční období, specifika reliéfu nebo třeba i vzduchová hmota ve které se nachází. Obecně jsou v teplejší polovině roku anticyklony většinou nositelem pěkného počasí. Zmíněné sesedavé pohyby v jejím centru vedou k rozpouštění oblačnosti a slunečnému teplému počasí. V anticyklonách se většinou setkáváme také se slabším větrem. V chladné části se můžeme setkat v okolí středu se dvěma typy počasí. První je charakteristické málo oblačnou oblohou a nočním radiačním ochlazováním s výslednými velmi nízkými minimálními teplotami, které mohou být podle vzduchové hmoty i rekordní. Častá je také tvorba rosy v ranních hodinách. Jestliže radiační ochlazování může trvat dostatečnou dobu, navíc je téměř bezvětří a relativně vysoká vlhkost u země, nastává druhý ráz počasí, jenž není příliš vhodný pro náš organismus, jelikož při něm vznikají inverze a radiační mlhy (někdy i celodenní) nebo je zataženo nízkou vrstevnatou oblačností. Pod touto pokličkou pak rostou koncentrace smogových částic a nám se hůř dýchá. Naopak na horách v těchto obdobích vládne slunečné a poměrně teplé počasí s teplotami paradoxně převyšujícími ty v nižších polohách, kde se hromadí těžší studený vzduch, jenž zde sesednul.


Typické anticyklonální počasí na jaře (22.05.2011)


V nižších polohách jsou na podzim časté mlhy či nízká vrstevnatá oblačnost způsobená anticyklonálním počasím (19.10.2013), autor: Kuba.T

Encyklopedie počasí

Přečtěte si další články z naší rozsáhlé encyklopedie počasí, která shrnuje poznatky o meteorologii a počasí. Pochopíte řadu základních meteorologických prvků a způsob vytváření předpovědí počasí.

Encyklopedie počasí