Hladina světového oceánu stoupá
Podle aktualizované zprávy klimatické sekce Národního úřadu pro oceán a atmosféru (NOAA) se průměrná hladina světového oceánu stále zvedá. V posledních letech se však tempo růstu ještě zvětšilo. Proto hrozí, že by mohly být častějšími povodněmi zasaženy oblasti nejtěsněji přiléhající k pobřeží světových moří a oceánů.
Odchylka výšky hladiny moře v roce 2014 ve srovnání s průměrnou hodnotou v letech 1993 až 2013 (v centimetrech), zdroj: Climate.gov
Stoupání hladiny podle amerických vědců způsobují tři faktory. Prvním je tání ledovců a ledovcových příkrovů, čímž voda do oceánů přímo přitéká. Dalším důvodem je globální oteplování, které má za následek zvyšování teploty vody a její následnou větší rozpínavost. A třetím, avšak s mnohem menším přispěním, je zásah člověka do podzemních vod. Konkrétně jde o jejich přečerpávání a následný odtok pomocí říční soustavy právě do moří a oceánů. Do nedávné doby byl příspěvek prvních dvou jmenovaných faktorů přibližně stejný. V posledním desetiletí se ale přispění ledovců zvětšilo - téměř na dvojnásobek toho, co přidává teplotní roztažnost vody. Nejpatrnější je to na tání grónských ledovců, jejichž úbytek byl mezi lety 1992 až 2001 přibližně 34 gigatun za rok a v následující dekádě vzrostl na 215 gigatun za rok.
Změny výšky hladiny světového oceánu (černá čára) v průběhu let (v milimetrech) a odhad přispění dvou největších faktorů způsobujících její stoupání – teplotní roztažnost vody (oranžová čára) a přítok vody například z ledovců (modrá linie), zdroj: Climate.gov
Zmínění činitelé tak přispěli k tomu, že se růst hladiny moří zvětšil z 1,7 mm za rok (do přibližně devadesátých let dvacátého století) na 3,2 mm za rok (po roce 1993), což je však jen průměrná hodnota, na jednotlivých světových pobřežích se může více či méně lišit. K měření bylo využito jak pozemních technik (například mořské bóje), tak i družicová data (zejména laserová altimetrie – určení výšky bodu za pomocí známé pozice družice a laserově změřené vzdálenosti k danému bodu).
Výzkum tak nabádá k větší pozornosti zejména obyvatelstva u pobřeží moří, kde například v USA žije až čtyřicet procent populace. Rovněž osm z deseti největších měst na světě se nachází právě v blízkosti mořské hladiny. Častější by měly být v těchto oblastech záplavy, více se projeví i eroze a následky tropických bouří mohou přinášet větší škody (v důsledku jejich pronikání dále do vnitrozemí).
Prognóza do budoucna je nicméně nejistá. Stoupání hladiny světového oceánu by měl pokračovat v závislosti na množství vypouštěného oxidu uhličitého a také na globálním oteplování, rychlost stoupání je zase problémem míry tání ledovců. Do roku 2100 by podle odhadů hladina oceánů měla vzrůst o hodnotu mezi 0,2 a 2 m. Postiženy tak budou zejména oblasti s malou průměrnou nadmořskou výškou, jako jsou například Seychely, ostrovy v Tichém oceánu nebo i Maledivy v Indickém oceánu. Ty zahrnují téměř 1200 ostrovů s přibližně 350000 obyvateli a nejvyšší bod zde dosahuje nadmořské výšky pouhých 2,5 m.
Odchylka výšky hladiny moře v roce 2014 ve srovnání s průměrnou hodnotou v letech 1993 až 2013 (v centimetrech), zdroj: Climate.gov
Stoupání hladiny podle amerických vědců způsobují tři faktory. Prvním je tání ledovců a ledovcových příkrovů, čímž voda do oceánů přímo přitéká. Dalším důvodem je globální oteplování, které má za následek zvyšování teploty vody a její následnou větší rozpínavost. A třetím, avšak s mnohem menším přispěním, je zásah člověka do podzemních vod. Konkrétně jde o jejich přečerpávání a následný odtok pomocí říční soustavy právě do moří a oceánů. Do nedávné doby byl příspěvek prvních dvou jmenovaných faktorů přibližně stejný. V posledním desetiletí se ale přispění ledovců zvětšilo - téměř na dvojnásobek toho, co přidává teplotní roztažnost vody. Nejpatrnější je to na tání grónských ledovců, jejichž úbytek byl mezi lety 1992 až 2001 přibližně 34 gigatun za rok a v následující dekádě vzrostl na 215 gigatun za rok.
Změny výšky hladiny světového oceánu (černá čára) v průběhu let (v milimetrech) a odhad přispění dvou největších faktorů způsobujících její stoupání – teplotní roztažnost vody (oranžová čára) a přítok vody například z ledovců (modrá linie), zdroj: Climate.gov
Zmínění činitelé tak přispěli k tomu, že se růst hladiny moří zvětšil z 1,7 mm za rok (do přibližně devadesátých let dvacátého století) na 3,2 mm za rok (po roce 1993), což je však jen průměrná hodnota, na jednotlivých světových pobřežích se může více či méně lišit. K měření bylo využito jak pozemních technik (například mořské bóje), tak i družicová data (zejména laserová altimetrie – určení výšky bodu za pomocí známé pozice družice a laserově změřené vzdálenosti k danému bodu).
Výzkum tak nabádá k větší pozornosti zejména obyvatelstva u pobřeží moří, kde například v USA žije až čtyřicet procent populace. Rovněž osm z deseti největších měst na světě se nachází právě v blízkosti mořské hladiny. Častější by měly být v těchto oblastech záplavy, více se projeví i eroze a následky tropických bouří mohou přinášet větší škody (v důsledku jejich pronikání dále do vnitrozemí).
Prognóza do budoucna je nicméně nejistá. Stoupání hladiny světového oceánu by měl pokračovat v závislosti na množství vypouštěného oxidu uhličitého a také na globálním oteplování, rychlost stoupání je zase problémem míry tání ledovců. Do roku 2100 by podle odhadů hladina oceánů měla vzrůst o hodnotu mezi 0,2 a 2 m. Postiženy tak budou zejména oblasti s malou průměrnou nadmořskou výškou, jako jsou například Seychely, ostrovy v Tichém oceánu nebo i Maledivy v Indickém oceánu. Ty zahrnují téměř 1200 ostrovů s přibližně 350000 obyvateli a nejvyšší bod zde dosahuje nadmořské výšky pouhých 2,5 m.
