3,4 mm za rok – číslo, které udává průměrnou hodnotu nárůstu hladiny světového oceánu v současnosti (viz obr. 1). Na první pohled číslo zanedbatelně malé, vždyť co je to pár milimetrů. Jenže, pokud změny sečteme za delší období, dospějeme k hodnotám podstatně vyšším a závažnějším. Navíc průměrný nárůst za celé 20. století činil 1,8 mm/rok.

Za nárůstem hladiny moří a oceánu jsou dva hlavní důvody – jednak zvýšení objemu vody vlivem tepelné roztažnosti vody. K té dochází vlivem nárůstu teploty v zemské atmosféře, přičemž odezva v oceánech je velmi pozvolná a dlouho trvající. Oproti 60. létům 20. století se obsah tepla v oceánech dramaticky zvýšil – například ve svrchních dvou kilometrech vody o těžko představitelných 250-300 miliard terajoulů (obr. 2).


Obr. 1: Změna výšky hladiny světového oceánu od roku 1993 na základě satelitních dat, zdroj: NASA


Obr. 2: Nárůst obsahu tepla v oceánech ve svrchních dvou kilometrech vody – srovnání s dlouhodobým průměrem za období 1955-2010, zdroj: NOAA

Druhou příčinou – a v posledních dvou dekádách stále významnější - nárůstu hladiny světového oceánu je tání ledových štítů a ledovců. Největší měrou se v současnosti podílí Grónský ledovcový štít, který ubývá rychlostí necelých 300 miliard tun za rok, u ledovců v Antarktidě je rychlost úbytku zhruba poloviční (127 miliard tun).

Velká pozornost je pak věnována dalšímu možnému vývoji změny hladiny oceánů, resp. jejich nárůstu. Podle Mezivládního panelu pro klimatickou změnu (IPCC) se rychlost nárůstu přitom v nejbližších dekádách bude zvyšovat. Míra zvýšení bude záviset hlavně na vývoji produkce skleníkových plynů v atmosféře – pro nejoptimističtější variantu RCP2.6 se rychlost zvyšování hladin oceánů zastaví před polovinou století zhruba na hodnotě 4,5 mm/rok, následně bude zvolna klesat. V případě scénářů RCP4.5 a RCP6.0 se rychlost zvyšování hladiny oceánů stane konstantní až koncem století. Konečně pro pesimistický scénář RCP8.5 nabude koncem století rychlost zvyšování oceánů hodnoty asi 11 mm/rok (viz obr. 3)! Jednoznačně nejvýznamnější příčinou nárůstu hladin moří bude teplotní roztažnost následovaná táním ledovců. Jinými slovy, během tohoto století nás čeká nárůst minimálně o 40-60 centimetrů.


Obr. 3: Projekce nárůstu hladiny světového oceánu pro jednotlivé emisní scénáře (RCP2.6 nejoptimističtější varianta, RCP8.5 nejméně optimistická varianta, A1B nejpravděpodobnější varianta z předchozí zprávy IPCC) a různé příčiny zvyšování hladiny, pro dvacetiletí 2081-2100 ve srovnání s 1986-2005, zdroj: ipcc.ch

Podle některých novějších studií může být ale rychlost nárůstu ještě vyšší. Důvodem je hlavně dynamika ledovcových štítů, obzvláště v Antarktidě, jehož instabilita je větší, než se původně myslelo. Letošní studie americké organizace NOAA udává horní hranici možného nárůstu světového oceánu na konci tohoto století 2,0-2,7 metru. Navíc je nutné zdůraznit, že jde o průměrnou hodnotu za celý svět, která se v různých částech Země může mírně lišit. Jak by potom vypadala některá města, se můžete podívat na vizualizacích. Každopádně už nárůst o několik decimetrů může znamenat vážné problémy pro obyvatele žijící v pobřežních rovinných oblastech, dvoumetrový nárůst pak už ohrožuje významným způsobem i velké metropolitní oblasti například New Yorku. Ostatně už nyní se v řadě částí světa pozoruje výrazný nárůst epizod, při kterém dochází k zaplavení pobřežních oblastí mořem.


Takto by to podle studie Climate Central mohlo vypadat v Londýně, pokud by se průměrná globální teplota zvýšila o 4 °C a hladina světových oceánů stoupla v průměru o 2 metry, Zdroj: Aktuálně.cz

Závěrem je nutné zdůraznit, že výše uvedené projekce samozřejmě nejsou stoprocentní, zemská atmosféra není lineární systém a relativně malé odchylky (viz například dynamika tání ledovcových štítů) pak mohou mít poměrně velký dopad na změnu hladiny světového oceánu. Přesto je nutné urychlit adaptaci na zvyšování hladin moří, zejména v hustě obydlených oblastech světa.