Zejména v posledních měsících trápily obyvatele pobřeží a ostrovů ve vodách severního Atlantiku hurikány, které pustošily poměrně rozsáhlé oblasti. K tomu, aby byly prognózy meteorologů těchto fenoménů přesnější, se využívají jak data z pozemních stanic a průletů letadel Hurricane Hunters oky hurikánů, tak i družicová data. Tento způsob, který je nejvíce vzdálen zemskému povrchu, si názorně můžeme demonstrovat na několika příkladech.


Pohled na trojici hurikánů (zleva Katia, Irma a Jose) v oblasti Karibského moře, zdroj: Wikipedia

Pokud bychom se podívali na tropickou tlakovou níži ve viditelném spektru záření, zjistíme, že je zde patrná zejména struktura celého systému. Ve středu níže je u silnějších hurikánů vidět vyvinuté oko, ve kterém panuje značně vlídnější počasí ve srovnání s okolím. Dále je to hustá, spirálovitě zatočená oblačnost všech pater. Na samotném okraji vyniká řídká cirrovitá oblačnost. Při větším přiblížení rovněž můžeme spatřit jednotlivé buňky konvektivní oblačnosti, která je zodpovědná za bouřky a lijáky uvnitř bouře. Snímky z viditelného spektra však mají jedno zásadní omezení, a to snímkování pouze v době, kdy je přítomno sluneční záření. V noci si tak musíme vystačit s infračervenými snímky.


Snímek hurikánu Harvey z družice GOES-16 ve viditelném spektru záření, zdroj: Colostate.edu

Například u hurikánu Irma se také dají z vesmíru pozorovat i škody na vegetaci, které živel způsobil. Konkrétně při náhledu na snímek, který je přizpůsoben tak, aby se nám jevil, jako kdybychom se na jeho scénu dívali vlastním zrakem, můžeme vidět zpustošené lesy nebo zaplavená území.


Porovnání Karibských ostrovů před a po hurikánu Irma, kde je patrná značná devastace zeleně, zdroj: NASA


Přístroj VIIRS (vlnová délka volena tak, aby zahrnovala odražené měsíční světlo, světlo z větších požárů nebo například městského osvětlení) zaznamenal i značný útlum nočního pouličního osvětlení na ostrově Portoriko, zdroj: NASA

V infračerveném spektru záření nás bude zajímat hlavně teplota horní hranice oblačnosti. Výhodou je, že snímky jsou dostupné i v noci, jelikož družice měří míru vyzařování tepla oblačností nebo zemského povrchu, na rozdíl od viditelného spektra, které měří množství odraženého slunečního záření. Platí, že čím je oblačnost výše, tím má nižší teplotu a na snímcích se jeví jako bělejší oblast. Často se kvůli lepšímu odlišení používá barevného zvýraznění těch nejchladnějších míst. Tím se nám projeví zejména konvektivní oblačnost, kde jsou poměrně velké rozdíly v barvě na malém území (což svědčí o jejich vlastnostech).


Barevně zvýrazněný (nejtmavší barvou vyniká horní hranice oblačnosti s nejnižší teplotou, většinou jde o mohutné konvektivní buňky) infračervený snímek hurikánu Maria z družice GOES-16, zdroj: Colostate.edu

Další přidanou hodnotu meteorologických družic můžeme nalézt, pokud se podíváme například na snímky společného projektu americké NASA a japonské agentury JAXA (Japan Aerospace Exploration Agency), zvaného GPM (globální měření srážek). Jedná se radarová měření, která zvýrazňují oblasti okolo oka hurikánu, kde jsou srážky nejintenzivnější.
Projekt GPM nám může poskytnout náhled na odhad intenzity srážek v hurikánu, zdroj: NASA

Při nedávném hurikánu Ophelia, který jako ex-hurikán zasáhl také Irsko, bylo na satelitních snímcích možné pozorovat písek ze Sahary a popel z požárů na Pyrenejském poloostrově, které se vlivem proudění dostaly až nad Britské ostrovy.


Britské ostrovy na satelitním snímku z pondělí 16.10.2017 - v pravé části snímku je zřetelné zešednutí oblačnosti způsobené prachem z požárů na Pyrenejském poloostrově a písku ze Sahary, který se dostal až nad Britské ostrovy, zdroj: NASA