Začalo první rojení kůrovce, o téměř měsíc později než v minulých letech
Chladné jaro prospělo české přírodě. Díky němu totiž došlo o téměř měsíc později k prvnímu výraznému rojení kůrovce. To začalo naplno zhruba v minulém týdnu (slabé bylo pozorováno již v polovině května). V minulých letech přitom již začínalo na začátku května. Díky pozdějšímu nástupu teplého počasí se také stihne vylíhnout méně generací kůrovce. Počet vytvořených generací je vždy závislý na teplotě. Čím déle vysoké teploty (alespoň nad 20 °C) trvají, tím více generací vznikne. Vývoj další generace kůrovce se pravidelně sleduje a vyhodnocuje dle dosažených teplot (viz aktuální mapy). Hodnoty sum teplot, kterými se hodnotí situace pro rojení kůrovce, se aktuálně pohybují v rozmezí 110–260 °C. Aby došlo ke vzniku další generace, musí dosáhnout hodnoty 540. Vývoj další generace kůrovce je tak ještě daleko.
Kůrovcům obecně chladné a deštivé počasí nesvědčí. Při vlhku ve stromech často vznikají různá houbová onemocnění, která nesvědčí kůrovci a stromy v podstatě chrání. Stromy také díky většímu množství vláhy mají sílu se kůrovci bránit a zastavit jeho rychlé šíření v přírodě. Letošní rok tak přinese výrazné zlepšení po kůrovcové kalamitě, která u nás panovala v letech 2015 až 2019.
Šumava se po kůrovci již ozdravuje
Dlouhodobě jednou z nejpostiženějších oblastí kůrovcem je pohraniční pásmo Šumavy. Zde hlavně po orkánu Kyrill v roce 2007 došlo k rychlému šíření kůrovce a postupnému zničení rozsáhlých porostů, které gradovalo kolem roku 2010. Rozpad lesa také vedl k okyselení půdy. Z rozkládající se biomasy mrtvých stromů se do půdy uvolňuje dusík. Dusičnany následně zasáhly také šumavská jezera. Jedním ze zasažených jezer bylo například nejvýše položené šumavské jezero Laka. Jeho ekosystém už v minulém století zničil výskyt kyselých dešťů. Na přelomu tisíciletí ovšem vlivem ochrany ovzduší výrazně kleslo množství oxidů síry v ovzduší a tím i výskytu kyselých dešťů. Regeneraci jezera ovšem zase přerušily dusičnany z mrtvých stromů. V minulém roce se ovšem situace již zlepšila a do jezera Laka se opět vrátily i ryby. Do jezera nebyly uměle vysazeny a dostaly se do něho přirozenou cestou odtokem z jezera. Po mnoha desetiletích tak v Česku opět existuje ledovcové jezero s přirozenou rybí obsádkou (vyskytuje se zde pstruh obecný). V okolí jezera již také vyrůstá nová generace lesa.
Jezero Laka 14. června 2021 - po mnoha desetiletích v Česku opět existuje ledovcové jezero s přirozenou rybí obsádkou (vyskytuje se zde pstruh obecný). Na videu je pstruh obecný zachycen ve druhé polovině (skáče z vody).
Níže si můžete prohlédnout fotografie z oblasti jezera Laka na Šumavě.
Okolí jezera Laka již opět zarůstá novou generací lesa - 14. června 2021
Jezero Laka 14. června 2021 - na jezerní stěně je stále ještě dost mrtvých stromů po řádění kůrovce, který zde gradoval kolem roku 2010
Jezero Laka 14. června 2021 - rozkládající se stromy způsobují okyselení půdy, což také narušilo ekosystém jezera Laka. Nyní se ale již situace pomalu vrací k normálu, o čemž svědčí i návrat ryb do jezera
Jezero Laka v říjnu 2009 - tehdy ještě byla jezerní stěna plná smrků, ale všechny již byly napadeny kůrovcem (oranžové zbarvení)
Kůrovcům obecně chladné a deštivé počasí nesvědčí. Při vlhku ve stromech často vznikají různá houbová onemocnění, která nesvědčí kůrovci a stromy v podstatě chrání. Stromy také díky většímu množství vláhy mají sílu se kůrovci bránit a zastavit jeho rychlé šíření v přírodě. Letošní rok tak přinese výrazné zlepšení po kůrovcové kalamitě, která u nás panovala v letech 2015 až 2019.
Šumava se po kůrovci již ozdravuje
Dlouhodobě jednou z nejpostiženějších oblastí kůrovcem je pohraniční pásmo Šumavy. Zde hlavně po orkánu Kyrill v roce 2007 došlo k rychlému šíření kůrovce a postupnému zničení rozsáhlých porostů, které gradovalo kolem roku 2010. Rozpad lesa také vedl k okyselení půdy. Z rozkládající se biomasy mrtvých stromů se do půdy uvolňuje dusík. Dusičnany následně zasáhly také šumavská jezera. Jedním ze zasažených jezer bylo například nejvýše položené šumavské jezero Laka. Jeho ekosystém už v minulém století zničil výskyt kyselých dešťů. Na přelomu tisíciletí ovšem vlivem ochrany ovzduší výrazně kleslo množství oxidů síry v ovzduší a tím i výskytu kyselých dešťů. Regeneraci jezera ovšem zase přerušily dusičnany z mrtvých stromů. V minulém roce se ovšem situace již zlepšila a do jezera Laka se opět vrátily i ryby. Do jezera nebyly uměle vysazeny a dostaly se do něho přirozenou cestou odtokem z jezera. Po mnoha desetiletích tak v Česku opět existuje ledovcové jezero s přirozenou rybí obsádkou (vyskytuje se zde pstruh obecný). V okolí jezera již také vyrůstá nová generace lesa.
Jezero Laka 14. června 2021 - po mnoha desetiletích v Česku opět existuje ledovcové jezero s přirozenou rybí obsádkou (vyskytuje se zde pstruh obecný). Na videu je pstruh obecný zachycen ve druhé polovině (skáče z vody).
Níže si můžete prohlédnout fotografie z oblasti jezera Laka na Šumavě.
Okolí jezera Laka již opět zarůstá novou generací lesa - 14. června 2021
Jezero Laka 14. června 2021 - na jezerní stěně je stále ještě dost mrtvých stromů po řádění kůrovce, který zde gradoval kolem roku 2010
Jezero Laka 14. června 2021 - rozkládající se stromy způsobují okyselení půdy, což také narušilo ekosystém jezera Laka. Nyní se ale již situace pomalu vrací k normálu, o čemž svědčí i návrat ryb do jezera
Jezero Laka v říjnu 2009 - tehdy ještě byla jezerní stěna plná smrků, ale všechny již byly napadeny kůrovcem (oranžové zbarvení)
