Série globálně nejteplejších měsíců pokračuje, teploty oceánů dosahují absolutních rekordů
Únor 2024 se zapsal tučným písmem do klimatologické historie. Nejen v Česku a okolních státech, ale i z celosvětového pohledu se stal nejteplejším v historii pozorování. Průměrná teplota vzduchu u povrchu dosáhla 13,54 °C, což je o 0,81 °C více než průměrná teplota únoru v letech 1991-2020. O více než jednu desetinu byla překonána teplota dosud nejteplejšího února v roce 2016. Jedná se už o devátý měsíc, který se stal globálně nejteplejším (od loňského června). A pro srovnání – oproti druhé polovině 19. století, která se používá jako referenční období bez výraznějšího vlivu činnosti člověka (a spalování fosilních paliv), byl únor teplejší o 1,77 °C! Odchylka za posledních 12 měsíců vůči zmíněnému 50letí je o 1,56 °C – tedy nad úrovní jednoho a půl stupně, která by podle Pařížské klimatické dohody měla být dlouhodobě překročena jen mírně.
Odchylka teploty za únor 2024 ve srovnání s 30letím 1991-2020, zdroj: climate.copernicus.eu
Odchylka globálního průměru únorové teploty vzduchu od průměru za období 1991-2020, zdroj: twitter.com
Z hlediska globálních denních průměrných teplot bylo mimořádně teplé období od 8. do 11. února, kdy odchylka planetárního průměru teploty přesáhla dva stupně vzhledem k období 1850-1900. Po loňském listopadu jde o druhý takový úsek, ve kterém byla dvoustupňová odchylka překročena.
Od 8. do 11. února 2024 globální teplota přesáhla 2 °C , zdroj: twitter.com
Evropa se zařadila k oblastem, které k mimořádně teplému únoru výrazně přispěly. Kontinent jako celek dosáhl odchylky +3,3 °C vůči období 1991-2020! Hlavně ve střední a východní Evropě byly zaznamenány výrazně nadprůměrné teploty. Na několika stanicích dokonce průměrná teplota za únor překonala dosud nejvyšší hodnotu za březen! Příkladem může být Vídeňské Nové Město, kde navíc každý den maximum přesáhlo 10 °C a ani jednou nemrzlo. Bez mrazu v únoru zůstala vůbec poprvé taky Vídeň. Ještě víc překvapující je ale i nulový počet ledových dnů (tedy s celodenním mrazem) v polohách pod 1400 metry na všech rakouských stanicích!
Výrazně tepleji bylo v únoru taky v oblasti severní Sibiře, v částech Arktidy a Severní Ameriky. Naproti tomu v centrálních částech Asie byl únor studený. Mohly za to opakované vpády studeného vzduchu ze Sibiře, které se postaraly především v Číně a Mongolsku o nezvykle studené dny se sněhem a tuhými mrazy. Výrazná byla zejména studená vlna na začátku poslední únorové dekády – postarala se například o historicky první pozorovaný mrznoucí déšť v Šanghaji. Čína zažila taky nezvykle prudké výkyvy teplot, kdy rekordně teplé počasí během pár dnů vystřídala druhé nejstudenější období. A za zmínku stojí i mimořádně ostrý kontrast teploty napříč Čínou 18. února, který přesáhl 90 °C, což je nejvíc v posledních desítkách let (vyšší hodnoty jsou známé jen ze Sovětského svazu, který byl ale rozlehlý)!
Teplotní rozdíl napříč Čínou v rámci jediného dne v únoru přesáhl 90 °C, zdroj: twitter.com
Naproti tomu východní oblasti Asie, především Japonsko, zažily druhý nejteplejší únor (i zimu) s opakovanými vpády velmi teplého vzduchu, které výrazně přepisovaly rekordy a vedly i k mimořádně brzkému kvetení sakur. Historická byla především vlna vysokých teplot v polovině měsíce, kdy padlo přes 300 měsíčních (!) rekordů a to nejen v podobě extrémně vysokých maxim, ale i minim. Míra překonání rekordů byla občas dechberoucí – například stanice Yūbetsu na ostrově Hokkaidó překonala dosavadní měsíční rekord o doslova monstrózních 6 °C.
Ačkoliv El Niño slábne, stále se podílí na rekordně teplých povrchových mořských vodách. V oblasti mezi 60. stupněm severní a jižní šířky dosáhla průměrná teplota moře 21,06 °C, což je nejvyšší hodnota za jakýkoli měsíc v historii pozorování a o 8 setin více než dosud nejteplejší měsíc, kterým byl srpen loňského roku. Trochu poněkud symbolicky 29. února dosáhla průměrná denní teplota moří nového absolutního maxima: 21,09 °C! Důsledkem velmi vysokých teplot mořské vody je mimo jiné předčasný nástup bělení korálů u východních břehů Austrálie.
Teplota mořské vody dosáhla na konci února nového absolutního maxima, zdroj: pulse.climate.copernicus.eu
Boreální zima (tedy zima severní polokoule) jako celek se stala vůbec nejteplejší zimou v historii měření (s odchylkou +0,78 °C vůči období 1991-2020), v Evropě pak šlo o druhou nejteplejší zimu (+1,44 °C), a to po zimě 2019/2020. Ve Spojených státech (kontinentální část) byla zima vůbec nejteplejší v historii pozorování, což s sebou přineslo například rekordně nízký rozsah ledu ve Velkých jezerech i v samotném závěru zimy nebo nezvykle brzký nástup výrazné epizody přírodních požárů na konci února, který vedl i k druhému nejhoršímu požáru ve známé historii Texasu.
Hlavní příčina stále častějšího a výraznějšího překonávání teplotních rekordů zůstává stejná – je jí především stále rostoucí koncentrace skleníkových plynů v atmosféře. Kvůli tomu se tepelná bilance Země posouvá směrem k vyšším průměrným teplotám a stále výraznější extrémy překonávající dosud všechny historické rekordy jsou logickým důsledkem.
Odchylka teploty za únor 2024 ve srovnání s 30letím 1991-2020, zdroj: climate.copernicus.eu
Odchylka globálního průměru únorové teploty vzduchu od průměru za období 1991-2020, zdroj: twitter.com
Z hlediska globálních denních průměrných teplot bylo mimořádně teplé období od 8. do 11. února, kdy odchylka planetárního průměru teploty přesáhla dva stupně vzhledem k období 1850-1900. Po loňském listopadu jde o druhý takový úsek, ve kterém byla dvoustupňová odchylka překročena.
Od 8. do 11. února 2024 globální teplota přesáhla 2 °C , zdroj: twitter.com
Evropa se zařadila k oblastem, které k mimořádně teplému únoru výrazně přispěly. Kontinent jako celek dosáhl odchylky +3,3 °C vůči období 1991-2020! Hlavně ve střední a východní Evropě byly zaznamenány výrazně nadprůměrné teploty. Na několika stanicích dokonce průměrná teplota za únor překonala dosud nejvyšší hodnotu za březen! Příkladem může být Vídeňské Nové Město, kde navíc každý den maximum přesáhlo 10 °C a ani jednou nemrzlo. Bez mrazu v únoru zůstala vůbec poprvé taky Vídeň. Ještě víc překvapující je ale i nulový počet ledových dnů (tedy s celodenním mrazem) v polohách pod 1400 metry na všech rakouských stanicích!
Výrazně tepleji bylo v únoru taky v oblasti severní Sibiře, v částech Arktidy a Severní Ameriky. Naproti tomu v centrálních částech Asie byl únor studený. Mohly za to opakované vpády studeného vzduchu ze Sibiře, které se postaraly především v Číně a Mongolsku o nezvykle studené dny se sněhem a tuhými mrazy. Výrazná byla zejména studená vlna na začátku poslední únorové dekády – postarala se například o historicky první pozorovaný mrznoucí déšť v Šanghaji. Čína zažila taky nezvykle prudké výkyvy teplot, kdy rekordně teplé počasí během pár dnů vystřídala druhé nejstudenější období. A za zmínku stojí i mimořádně ostrý kontrast teploty napříč Čínou 18. února, který přesáhl 90 °C, což je nejvíc v posledních desítkách let (vyšší hodnoty jsou známé jen ze Sovětského svazu, který byl ale rozlehlý)!
Teplotní rozdíl napříč Čínou v rámci jediného dne v únoru přesáhl 90 °C, zdroj: twitter.com
Naproti tomu východní oblasti Asie, především Japonsko, zažily druhý nejteplejší únor (i zimu) s opakovanými vpády velmi teplého vzduchu, které výrazně přepisovaly rekordy a vedly i k mimořádně brzkému kvetení sakur. Historická byla především vlna vysokých teplot v polovině měsíce, kdy padlo přes 300 měsíčních (!) rekordů a to nejen v podobě extrémně vysokých maxim, ale i minim. Míra překonání rekordů byla občas dechberoucí – například stanice Yūbetsu na ostrově Hokkaidó překonala dosavadní měsíční rekord o doslova monstrózních 6 °C.
Ačkoliv El Niño slábne, stále se podílí na rekordně teplých povrchových mořských vodách. V oblasti mezi 60. stupněm severní a jižní šířky dosáhla průměrná teplota moře 21,06 °C, což je nejvyšší hodnota za jakýkoli měsíc v historii pozorování a o 8 setin více než dosud nejteplejší měsíc, kterým byl srpen loňského roku. Trochu poněkud symbolicky 29. února dosáhla průměrná denní teplota moří nového absolutního maxima: 21,09 °C! Důsledkem velmi vysokých teplot mořské vody je mimo jiné předčasný nástup bělení korálů u východních břehů Austrálie.
Teplota mořské vody dosáhla na konci února nového absolutního maxima, zdroj: pulse.climate.copernicus.eu
Boreální zima (tedy zima severní polokoule) jako celek se stala vůbec nejteplejší zimou v historii měření (s odchylkou +0,78 °C vůči období 1991-2020), v Evropě pak šlo o druhou nejteplejší zimu (+1,44 °C), a to po zimě 2019/2020. Ve Spojených státech (kontinentální část) byla zima vůbec nejteplejší v historii pozorování, což s sebou přineslo například rekordně nízký rozsah ledu ve Velkých jezerech i v samotném závěru zimy nebo nezvykle brzký nástup výrazné epizody přírodních požárů na konci února, který vedl i k druhému nejhoršímu požáru ve známé historii Texasu.
Hlavní příčina stále častějšího a výraznějšího překonávání teplotních rekordů zůstává stejná – je jí především stále rostoucí koncentrace skleníkových plynů v atmosféře. Kvůli tomu se tepelná bilance Země posouvá směrem k vyšším průměrným teplotám a stále výraznější extrémy překonávající dosud všechny historické rekordy jsou logickým důsledkem.
